Občanská práva a Bělorusko

Teze k projevu senátora Jaromíra Štětiny na Evropské konferenci Lidská práva, ekonomika a vzdělanost, kterou v pátek 8. června pořádala platforma TOPAZ v Kaiseršteinském paláci na Malé Straně. Konference byla věnovaná čtyřem stěžejním tématům: Bělorusku, Rusku a energetické bezpečnosti, pozici České republiky v rámci Evropské unie a vědě, výzkumu a vzdělanosti v evropském kontextu.

 

Vážené dámy, vážení pánové,

 

rád bych zdůraznil, že program Východního partnerství, do nějž je mimo Ukrajinu, Moldávii, Ázerbájdžánu, Gruzie a Arménie zařazeno i Bělorusko, patří k významným krokům, které Česká republika podnikla v době svého předsednictví Evropské unie.

To je významný fakt, chceme-li hovořit o vztazích Běloruska s Evropou, o porušování lidských práv Lukašenovým režimem a vlivu Evropské unie na vývoj v Bělorusku. Česká zahraniční politika vůči Bělorusku patří k nejaktivnějším. Ve vzácné shodě zde postupuje oficiální diplomacie dnešního ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se dvěma významnými českými občanskými sdruženími. První z nich je Občanské Bělorusko, založené už v roce 2004 Václavem Havlem. Je mi ctí, že mohu být členem správní rady tohoto sdružení.  Nejaktivnější v občanské zahraniční politice je pak sdružení Člověk v tísni, které dnes patří k nejvýznamnějším lidskoprávním organizacím v Evropě. Zabývá se problémy Běloruska dlouhodobě a profesionálně. Dovoluji si zde poděkovat lidskoprávní sekci Člověka v tísni, o jejíž informace jsem se v tomto referátu opíral a čerpal z nich.

 

Dne 19. prosince  2010 se v Bělorusku  konaly prezidentské volby, Aleksandr Lukašenko získal neuvěřitelných 79,6% hlasů. Volební účast byla údajně v celorepublikovém průměru 90,4%.

V neděli večer se pak sešlo několik tisíc lidí v centru Minsku (odhady tvrdí až 40 tisíc), aby zde demonstrovaly proti zfalšovaným volbám. Běloruská policie a složky ministerstva vnitra toto shromáždění nezvykle rychle a brutálně rozehnaly. Zatčeno bylo více než 600 osob, soudy jednaly v následujících dnech téměř ve 24 hodinovém režimu za zavřenými dveřmi a účastníci byli odsuzováni k administrativním trestům od 5 do15 dnů odnětí svobody. Mezi zbitými a zatčenými je i 7 z 9 prezidentských protikandidátů Aleksandra Lukašenka.

Vývoj v Bělorusku ostře odsoudili zejména čtyři ministři zahraničních věcí zemí EU – Carl Bildt, Karel Schwarzenberg, Radek Sikorski a Guido Westerwelle. Ministři ve společném článku Lukashenko the Loser pro The New York Times kritizují postup běloruského režimu proti pokojným demonstrantům a vyzývají k tomu, aby EU přehodnotilo svůj postoj a zejména své obchodní a politické vztahy s Běloruskem. Ministři apelují na pokračování spolupráce s představiteli běloruské demokratické opozice a občanské společnosti.

 

Reakce Evropy na sebe nenechala dlouho čekat. Evropský parlament vydal dne 20. ledna 2011 rezoluci k situaci v Bělorusku. V tomto dokumentu kategoricky odsoudil násilný zásah proti demonstrantům večer 19. prosince v Minsku. Poslanci Evropského parlamentu také odsouhlasili sankce proti představitelům běloruského režimu a omezení jejich cestování do zemí EU. Rezoluce EP dále odsuzuje bezprecedentní zatčení a obvinění pokojných demonstrantů, včetně většiny prezidentských kandidátů, lídrů demokratické opozice, občanských aktivistů, novinářů, učitelů a studentů a požaduje jejich okamžité propuštění. EP lituje uzavření kanceláře OBSE a naléhá na běloruský režim, aby umožnil její znovuotevření. Evropští poslanci též vyjádřili pochybnosti, zda je vhodné, aby se v Bělorusku konaly sportovní akce, jako například Mistrovství světa v hokeji, které se chystá v roce 2014.

Evropský parlament také naléhá na evropské společenství, aby dále finančně a politicky podporovalo běloruskou občanskou společnost, nezávislá média, běloruskou Evropskou humanitní univerzitu v exilu a prosadilo zjednodušení vízové procedury pro běloruské občany.

V Minsku proběhl první soud s účastníkem protestní akce 19. prosince 2010. Vasili Parfjankou byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Rovněž mu byla udělena pokuta ve výši 14 milionů běloruských rublů (přibližně 81 tisíc Kč).

Po dvou měsících byl propuštěn i kandidát na prezidenta Ales Michalevič. Je obžalován z trestného činu organizování a účasti na masových nepokojích. Poslední únorový den pak Ales Michalevič doslova šokoval všechny účastníky svolané tiskové konference. Bývalý kandidát na prezidenta promluvil o nelidském chování a podmínkách, které musí snášet zadržení v případu masových nepokojů. Oficiálně také prohlásil, že podmínkou jeho propuštění bylo podepsání dohody o spolupráci s KGB. Michalevič na tiskové konferenci prohlásil, že na tuto podmínku přistoupil záměrně, aby mohl veřejnost informovat o tom, co se děje s vězni. Později získal Ales Michalevič politický azyl v České republice a dnes je zde mezi námi.

 

Tlak Evropy pokračuje. Druhý únorový týden roku 2011 delegace Evropského parlamentu zrušila svou původně pouze odloženou návštěvu Minsku. Důvodem bylo znemožnění sejít se s představiteli opozice, kteří jsou ve vazbě a také avizovaný záměr běloruské strany nevydat víza všem členům delegace. Není to nic nového, dámy a pánové: už v roce 2006 odmítly běloruské úřady poskytnout víza mně a tehdejšímu senátorovi Karlu Schwarzenbergovi právě z obav, že jsme se chtěli  setkat s představiteli opozičních prezidentských kandidátů.

Předsedové vlád Rakouska, Slovenska, Německa, České republiky, Polska a Maďarska vyzvali 15. února  2011 v Bratislavě při setkání představitelů členských zemí Visegrádské čtyřky a sousedních zemí běloruskou vládu k ukončení politických represí v zemi.

Polský Sejm přijal dne 25. února rezoluci, která odsuzuje režim Aleksandra Lukašenka.

 

Během měsíce května 2011 byly postupně odsouzeny další desítky aktivistů a opozičních politiků za účast na pokojné demonstraci po prezidentských volbách. Dne 5. května byli ke 4 letům odnětí svobody odsouzeni Ales Kirkevič a Paval Vinahradau, ke třem letům pak Zmicier Drazd, Andrej Pratasenja a Uladzimir Chamičenka . Následovaly desítky dalších s tří až čtyřletými  tresty.

 

Dne 20. května byl bývalý kandidát na prezidenta Uladzimir Njakľajeu odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody s odkladem na dva roky a další z kandidátů Vital Rymašeuski ke dvěma letům podmíněně. Následují další.

 

Předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek spolu s dalšími poslanci požádal předsedu Mezinárodní hokejové federace, aby pozastavil jednání s běloruskou stranou o pořádání mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2014 v Minsku, a to do té doby, dokud nebudou propuštěni všichni političtí vězni.

 

Dne 4. srpna  2011 byl v Minsku zatčen přední běloruský ochránce lidských práv Ales Bialacky. V roce 2005 získal Bialacki cenu Homo Homini, udělovanou Člověkem v tísni za mimořádný osobní vklad a obětavost při založení a řízení iniciativy Viasna, která je od roku 2003 nucena pracovat v ilegalitě, neboť jí byla několikrát zamítnuta registrace. Ales Bialacky je také místopředsedou Mezinárodní federace lidských práv (FIDH). Jeho zadržení a obvinění z daňových úniků je obecně chápáno jako součást vlny represí, vyvolaných masovými protesty opozice z prosince minulého roku. Znepokojení a požadavky na propuštění Alese Bialackého ihned  vyjádřilo české či litevské ministerstvo zahraničí nebo předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek.

Ales Bialacki se vzápětí na to dostal do užšího výběru kandidátů na Nobelovu cenu za mír poté, co ho nominoval organizační výbor složený z více než třiceti známých osobností a aktivistů. K výboru se připojil také Václav Havel.

V listopadu 2011 byl Ales Bialacky  odsouzen ke čtyřem a půl letům odnětí svobody a konfiskaci veškerého majetku. Jeho odsouzení vyvolalo vlnu protestních reakcí ze strany mnoha států, institucí a organizací, které ho považují za politicky motivované. Rozhodnutím soudu je pobouřeno i české Ministerstvo zahraničních věcí. Ani leden tohoto roku nepřinesl změnu do trvalého nátlaku na představitele opozice i občanské společnosti. Prezidentský kandidát Mikola Statkevič, který byl odsouzen v minulém roce k úplně nejvyššímu trestu v rámci „procesu 19“ za organizaci masových protestů (šest let odnětí svobody), byl rozhodnutím soudu 12. ledna převeden na přísnější režim

 

Naprosto stejným způsobem byl zpřísněn trest také Mikalaji Autuchovičovi, který bude převeden do vězení a stráví tam zbytek svého trestu, což jsou více než dva roky. V nezáviděníhodné situaci je i druhý prezidentský kandidát Andrej Sannikau, který odeslal žádost o milost ještě v listopadu minulého roku, ale stále zůstává ve vězení. Podle slov jeho ženy Iriny Chalip vypadá jako člověk, který si prošel alespoň deseti lety ve stalinských lágrech.

 

Dne 24. ledna 2012 odvolací soud potvrdil  čtyř a půl letý trest pro Alese Bialackeho.

 

Dne 15. února  2012 přijal Evropský parlament rezoluci, která odsuzuje trest smrti v Bělorusku a požaduje jeho okamžité zrušení nebo uvalení moratoria. V rezoluci se rovněž požaduje okamžité propuštění politických vězňů a poukazuje se na nutnost pokračovat v sankcích ze strany EU a Spojených států. Zdá se, že sankce proti Lukašenkovi začínají mít částečný úspěch. Lukašenko podlehl tlaku a strachu z přenesení hokejového mistrovství světa a letos v dubnu propustil bývalého prezidentského kandidáta Andreje Sannikava a jeho pravou ruku Zmicera Bandarenku. Ve vězení ale stále zůstává několik dalších oponentů běloruského režimu.

 

Letos v dubnu se Ales Bjalacki stal oficiálním kandidátem na Nobelovu cenu za mír. Žádost o registraci, která byla podána v lednu, byla přijata nobelovským výborem.

 

Připomínám, že už roce 2005 získal Bialacky cenu Homo Homini, udělovanou Člověkem v tísni za mimořádný osobní vklad a obětavost při založení a řízení již patnáct let existující iniciativy Viasna. Cenu mu v Praze předal Václav Havel.

Zadržení Alese Bialackého a jeho obvinění z daňových úniků chápe Člověk v tísni jako součást vlny represí, vyvolané masovými protesty opozice z prosince minulého roku, od kdy se běloruská vláda snaží omezit svobodu shromažďování a dále postihovat občanské aktivisty.

Rozhodnutí IIHF o pořádání mistrovství světa v hokeji v roce 2014 právě v Bělorusku vedlo ke vzniku iniciativy Minsk2014.no, která má za cíl přesunutí mistrovství v hokeji z Běloruska. Iniciativa připouští konání šampionátu jen za podmínek splnění několika bodů, mezi které patří propuštění všech vězněných disidentů, jejich rehabilitace a postupné zrušení trestu smrti. Projektu vyjádřily podporu neziskové organizace z mnoha Evropských zemí, z českých konkrétně společnost Člověk v tísni a Občanské Bělorusko.