O skvrně na tváři Ruska

Jaromír Štětina, senátor, novinář a filmařZdroj: Aktuálně.cz

Intuitivně tehdy uchopil imperativ kořenící až v devatenáctém století a v počátcích století dvacátého ze samotné podstaty moderní ruské filosofie. Slova Nikolaje Berďjajeva o tom, že je „Rusko zemí neslýchané servility a děsivého ponížení, zemí, která nemá povědomí lidských práv a důstojnosti lidské osobnosti, zemí setrvačného konzervatismu, zemí pevného způsobu života a tíživé hmotnosti,“ platí dodnes.

A dodnes platí, že je vyslovovali lidé s nejruštějším myšlením nikoliv proto, aby rozdírali sebehanou svou vlastní duši, nýbrž proto, aby vyslovili pravdu, kterou cítili.

Berďajev byl jen pokračováním tradice. Každý ruský student literatury dnes ocituje Čadajevův dopis napsaný před dvěma sty lety: „Nejsme ani Západ ani východ a nemáme tradice ani toho ani onoho. Nás vykázaných jaksi mimo čas se nedotkl obecný vývoj lidského rodu. Žijeme jen v nejužší přítomnosti, bez minulosti a bez budoucnosti, v prostředí mrtvého ticha. Vyloučeni podivným osudem z obecného pohybu lidstva, neshromáždili jsme také nic z tradičních idejí lidského rodu. Není u nás vnitřního vývoje, přirozeného pokroku, nové ideje vymetávají ideje staré, poněvadž nevyrůstají z nich a padají jako z modra nebe. Nejlepší ideje, nemajíce spojitosti a souvislosti se ruší v našich mozcích jako neplodné světélkování.“

Dopis koloval. Gercen o něm říkal, že to bylo volání o pomoc. Puškin jím byl oslněn. Bouřil srdce děkabristů. Cara přiváděl k šílenství. Nikoliv kvůli zjevnému negativismu, ale kvůli pravdě.

Pravdu by měl slyšet při své návštěvě Česka i prezident Ruské federace Vladimir Putin.

Udržování dobrých vztahů mezi Ruskem a Českou republikou je přirozené a pro obě strany potřebné. V evropském prostoru je přátelská spolupráce mezi státy normou, kterou je třeba dodržovat.

Mezi přáteli však je třeba říkat pravdu. Rusko je dnes v obtížném a dlouhém přechodném období a potřebuje reflektovat názory ze zahraničí. Uzavírání se před světem se Rusku v historii mnohokrát nevyplatilo.

Z české strany by měla zaznít při návštěvě prezidenta Putina kritická slova. Minimálně taková, jaká použila při návštěvě Moskvy německá kancléřka Angela Merkelová. Ta hovořila zejména o novém kontroverzním zákonu, který omezí aktivity zahraničních organizací pro lidská práva v Rusku či o porušování lidských práv v Čečensku.

V tomto punktu by například mohli čeští politici při jednání s prezidentem Putinem vzpomenout slov jiného pravdoborce ruských dějin Lva Tolstého, který popisuje odpor Čečenců proti generálu Jermolovovi: „Nebyla to nenávist, nýbrž odmítnutí uznávat ty ruské psy za lidi, takový odpor, znechucení a ohromení nesmyslnou surovostí těch tvorů, že touha je zničit byla stejně přirozená jako touha ničit krysy, jedovaté pavouky a vlky, přirozená jako pud sebezáchovy.“ Tvrdá a pravdivá slova člověka, nad nějž stěží může být ruštějšího. Platí bohužel i dnes.

Čečensko je skvrna na tváři Ruska.