O paní B. Tachecí a násilí

Musím začít tak trochu z jiného konce. Když se premiér Topolánek vyjadřoval k výrokům prezidenta Klause v Irsku, tak prohlásil, že každý má právo na svůj názor, jsme přece v demokratické zemi .

Protože však komunisté prý nejsou demokratičtí , tak pro ně to neplatí. Jejich názory musí být potlačovány! Kdo však v této zemi má právo určovat, čí názory jsou demokratické a čí ne? Ten kdo právě v současné době vládne? Ten je demokrat a jemu sloužící redaktoři, novináři a podobní to určují?

Teď k paní Tachecí. Poměrně pravidelně sleduji její pořad na televizním kanálu Z1. Když v něm je příslušník ODS či některé koaliční strany, tak je diskuse vedena pod heslem ťu ťu, ňu ňu . Jinak je tomu, když diskutuje s V. Filipem, nebo jako 12. 11. s K. Konečnou. To postupuje jako divoká kočka . Její metr je jednoduchý. Každý komunista musí být odsouzen, jeho názory musí být ukázány přinejmenším jako nehumánní , ne-li jako zločinné. Jen ona je humanistka , jen ona všemu rozumí a všechno ví nejlépe.

Pro pí Tachecí je typické, že např. z celého Leninova díla, čítajícího mnoho svazků (asi 32), si v diskusi s V. Filipem vytáhne dvě věty a dokazuje na nich, že Lenin byl zločincem a V. Filip se na něho neoprávněně odvolává. Z Manifestu komunistické strany , obsahujícího 35 knižních stran, si vytáhne jednu větu pojednávající o násilí a jeho úloze, aby zaútočila na K. Konečnou. Solidní novinář by takto nepostupoval. Ale ona se snaží dokázat, že komunistická ideologie je násilnická, a tedy nepřijatelná pro současnou svobodnou a demokratickou dobu. Ale v témže Manifestu je věta: Komunisté posléze usilují všude o spojení a dorozumění demokratických stran všech zemí . A ta věta předchází větě, kterou pí Tachecí útočila na K. Konečnou. A tu necitovala.

K postoji, kterým K. Konečná hájila své názory, považuji za potřebné cosi dodat. Právě o násilí a pro poučení pí Tachecí:

– odehrála se v historickém vývoji lidské společnosti někdy nějaká kvalitativní změna bez násilí? To pád starého a mocného Říma proběhl tak, že otrokáři se demokraticky rozhodli vypustit si rybník a dali otrokům svobodu? A feudalismus, který potom následoval, se nenásilně vzdal kapitalismu? Cožpak se vývoj v Nizozemí v letech 1572-1609 odehrával pokojně? A změny v Anglii v letech 1640-1660 probíhaly bez násilí? Cromwelovo železné jezdectvo podávalo snad ruce protivníkům? Dobytí Bastily 14. července 1789 ve Francii a následné používání gilotin, likvidace království a vznik buržoazní republiky byl procházkou růžovým sadem ? A přesto se slaví Velká francouzská revoluce. Ale máme v paměti i čerstvější události. Stačí si vzpomenout na listopad 1989. To jste pí Tachecí byla jestě mladinká, a tak si to tak nepamatujete jako já stařešina. To byl neživý akt , jak se to dnes vykládá? Nepovídejte! Přinejmenším šlo o psychické násilí proti komunistům!

I řeč má i svou filozofickou stránku v podobě dialektik, přírody. Změna kvantity v kvalitu se v přírodě odehrává vždy s jistou podobou násilí, abyste to snáze, pí Tachecí, pochopila, tak uvádím příklad z kuchyně. Má-li se voda změnit v páru, tak se musí řádně zatopit pod kotlem . A má-li se změnit v led, musí nastoupit mráz. Jsou to nenásilné faktory? Už to chápete pí Tachecí? Dokonce i lidské zrození je provázeno násilím!

Ale obraťme list. Kdyby se ve společenském, mocenském střetu nesměla použít demonstrace síly, pak by to znamenalo stagnaci společnosti. Tedy např., že kapitalismus je tady navěky . To jste chtěla dokázat K. Konečné? Že se společnost už dále vyvíjet nebude? Aby však bylo úplně jasno: já také nechápu pod pojmem násilí lámání v kole či střílení z kalašnikovů nebo věšení na lucerny (jako kdysi v Budapešti). Násilný společenský tlak na změnu poměrů nemusí mít takové projevy – pokud ta vaše demokracie sama nezačne střílet. Ostatně, váš antikomunismus není násilným nátlakem? Ale společenský tlak na změnu poměrů může kapitalismus, či jak vy říkáte demokracii , zahnat do bezvýchodné situace a může otevřít cestu k lepším společenským poměrům, k dalšímu vývoji lidstva. Prostě, kapitalismus není konečným stavem vývoje lidské společnosti, i kdybyste se o to, pí Tachecí, sebevíce pokoušela! A berte si na pomoc třebas p. Štětinu.