V pondělí 11. prosince v Lidových novinách se nám svěřil arcibiskup olomoucký Jan Graubner se svým názorem na spolupráci kněží se Státní bezpečností minulého režimu, o níž se v minulých dnech zmínily některé deníky. Sdělil nám, že se vším církev po listopadu zabývala a že dnes »je třeba pracovat pro Boží království« a ne na rozrušování církve. Prý on odpustil všem a tím to pro něj skončilo. Jeho stanovisko lze pochopitelně chválit. Konečně tlustá čára za minulostí, jak jsme si zvykli říkat v souvislosti s odsunem a česko-německými vztahy. Jenže ono všechno má své jemné nuance. Ty nám odhaluje dovětek, který si můžeme přečíst skoro na konci článku. Jan Graubner v něm napsal: »Honí se oběti komunismu či malé ryby, které spolupracovaly, zatímco skuteční viníci sedí v parlamentě jako nedotknutelní a využívají demokratických svobod k šíření třídní nenávisti a přípravě nové diktatury. Kterou stále mají ve svém programu. Neděláme čeřením vody clonu pro jejich nekalou činnost?« Nemusíme ani trochu přemýšlet, koho vlastně má pan arcibiskup na mysli. Ruku v ruce s pány senátoryŠtětinou a Mejstříkem směřuje jedním směrem. Nemá sice pro to žádné důkazy, ale napadá. Cílem jsou všichni komunisté, i když je zužuje na poslance a senátory. V části, kde píše o programu, tvrdí dokonce, že právě oni připravují novou diktaturu. Jakou? Kde našel v programu KSČM něco podobného? Nenašel, nemohl najít, proč však nehodit do éteru slova o »třídní nenávisti« a »přípravě nových diktatur« a zároveň napadnout všechny kritiky církevních praktik, že mají zájem na tom, aby církev neměla čas na budování? Chápu, že katoličtí mocní pracují s dlouhodobými plány, že každý malý úspěch je v této ateistické zemi úspěchem, že už mají své kaplany u armády, v policejní centrále, že se pomalu blíží ke školám, že krok za krokem směřují k uchvácení dalšího majetku a není mezi ním jen katedrála, že chtějí více mluvit do politiky a činí tak i prostřednictvím rigorózního křídla ve vedení lidové strany a že je hledání nehodných oveček ve vlastních řadách odvádí od konečného cíle. Jaký je onen cíl: No přece i na to nám pan arcibiskup odpověděl – boží království na zemi. Jak ale má vypadat ono boží království? Jako shromažďování majetku na jedné straně a větší chudobu na straně druhé? To přece Ježíš nechtěl. Nebo jsem špatně pochopil příslušné verše Bible? Jsou tedy bohulibé legalizované krádeže majetku všemi správně postavenými jednotlivci nebo mocnými skupinami? Vraždy z mamonu a politické šarlatánství, které nám předvádějí tzv. demokratické strany? Ne, ani to nám první křesťané nezanechali jako svůj odkaz. Za rovnost, bratrství šli hrdě »na kříže«. Teprve později se církev svatá proměnila v hydru bažící po majetku. Celý středověk a kus novověku vládla světu a hrabala a hrabala. Myslím, že by pan Graubner měl správně nastavit své zrcadlo a podívat se napřed do něj, než opět vyjeví svou nenávist a s ním asi mnoho a mnoho jiných. Ale to je již jiná kapitola.