O návrhu senátorů k zákazu činnosti komunistické strany, resp. zákazu názvu komunistická

Vážení čtenáři, nechtěl jsem psát pouze obecnou úvahu, proto jsem měl zájem se seznámit s podstatou tolik připomínaného návrhu senátorů Štětiny a Mejstříka. Ale žel nemohu, protože konkrétní návrh neexistuje, snad bude předložen na tiskové konferenci dne 8. 2. t. r. To je poslední včerejší sdělení, které má snad nějakou relevanci. Otázkou zůstává, jak si vyložit chování těchto ústavních činitelů. Nejméně od poloviny ledna se snaží tito dva pánové na sebe upoutat pozornost s návrhem, který ještě neexistuje, o jehož obsahu se spíše spekuluje a který, pokud má směřovat k omezení legitimně existující a v rámci ústavních práv působící politické straně, je jednoznačně v rozporu nejméně s ustanovením čl. 5 Ústavy a čl. 3 odst. 1 a čl. 20 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. A to už nemluvím o mezinárodněprávní ochraně svobody politického přesvědčení a organizovanosti založené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech. Vzhledem k tomu, že nemohu konkrétně argumentovat, nezbývá mi nic jiného než právě obecná úvaha.

A tak se ptám »jde jim jen o zviditelnění«? Nebo je to zlý úmysl? Možná je to jen plácnutí do vody, aby se o pánech senátorech mluvilo, protože nic konkrétního zatím pro Českou republiku ve svých funkcích neudělali. Normální je totiž u zákonodárců ať jsou to již poslanci nebo senátoři, že svými návrhy směřují ke zkvalitnění zákonů, k vytváření právního prostředí, které je více jednoznačné, neumožňující obcházení právního řádu a vytvářející příznivější podmínky pro podnikání, zaměstnanost, investování, růst vzdělanosti a ochrany zdraví či životního prostředí. Za dobu svého působení v politice jsem se setkal s různými lidmi, některých si mohu vážit a vážím si dodnes. Ale žel jsem se setkal i s těmi, kteří hodně mluvili, ale ve skutečnosti nic nedělali . Skuteční zákonodárci, kterých si vážím dodnes z různých politických stran, ti nesvolávali ke každému svému nápadu tiskové konference, ale své návrhy předložili příslušné komoře parlamentu, argumentovali ve prospěch svého návrhu byli ochotni vyslechnout argumenty odpůrců a bez okázalosti pracovali ve výborech a komisích či plénu sněmovny. Výkřiky o svrhnutí vlády do Vltavy v letech 1996 až 1998 ocenili voliči tím, že pouhé kritiky bez skutečných návrhů na řešení už poté nezvolili a politická scéna se začala formovat do stavu odpovídající určitému stupni politické kultury. Žel se nám vrací v jednotlivcích v Senátu vulgarizací politické scény a výkřiky místo návrhů na řešení. A tak k jediné původní potvrzené informaci o návrhu mohu sdělit zase jen to, že pokud návrh bude směřovat k zákazu názvu komunistická, tak si opravdu nedovedu představit, jak budou v Senátu oba páni účastni přijetí poslanců a senátorů například z Francie, Itálie, případně jak budou komunikovat s příslušnými předsedy nebo místopředsedy výborů těchto parlamentů včetně Evropského parlamentu. A to už nemluvím např. o členech vlády v Jihoafrické republice, Vietnamu, Číně, případně Indii či Iráku apod.

Návrh jsem označil za krok špatným směrem, možná za směšnou snahu se vynucenou změnou názvu vypořádat s jednou z legitimních politických stran v ČR, která má podporu pětiny obyvatel. Jinak chtěj nechtěj musím uvažovat o tom, kde se bere v obou senátorech tolik nenávisti k jinému názoru a k lidem s jiným názorem. Zejména mne to překvapuje u pana Štětiny, syna komunistického diplomata, absolventa dvou vysokých škol v ČSSR. Člověka, který měl možnost díky pochopení tehdejšího politického vedení SSSR pobývat i v tak exkluzivních oblastech, jako je okolí řeky Ob a Jenisej, když návštěva některých takových míst i dnes vyžaduje zvláštní povolení. To nemluvím o možnostech, které měl při návštěvě Indie, o kterých se dočtete v jeho knize, jež vydala v minulosti Panorama. Žádný ze současných členů KSČM, které znám z mravenčí stranické práce v místních organizacích, zastupitelů v obcích, krajích ani z poslanců a senátorů neměl v minulosti tolik možností jako právě pan senátor Štětina. Na závěr mi dovolte jednu jedinou připomínku – zákazem KS začínal Adolf Hitler svůj nástup k moci v 30. letech minulého století v Německu. Nato u nás byla KSČ zakázána a její poslanci neústavně zbaveni mandátu za druhé republiky v roce 1938. Nedlouho poté začala druhá světová válka. Nechci, aby se to opakovalo.