Zatímco Poslanecká sněmovna žije »bytovou aférou« premiéra Stanislava Grosse a poslanci ODS ji přetřásají v interpelacích, senátoři pravice vymýšlejí, jak si svůj post skutečně zasloužit. Ve svém návrhu novely trestního řádu vyhrožují až pětiletým vězením za propagaci symbolů komunismu, stejně jako za propagaci nacismu. Zároveň tito iniciátoři zveřejnili text petice s názvem »Zrušme komunisty«. Kolik vlastně už takovýchto petic bylo občanům předhazováno? Člověk má v tom už pěkný zmatek. Jedna nesla název »S komunisty se nemluví«, druhá petice »S komunisty se mluví málo«. Jejich úspěšnost je takřka mizivá, proto musela vzniknout ta třetí. Iniciátorem té poslední z nich však nejsou pouze rockeři a umělci, kteří chudáci za totality tolik trpěli, ale jsou jimi samotní senátoři. Jeden z nich, Martin Mejstřík, touží zřejmě opět po zviditelnění. Jeho hvězda studentského vůdce z období sametové revoluce již vyhasla a z působení nebo nějaké užitečné činnosti v Senátu o něm není takřka slyšet. Zaujme občas jen nějakými protikomunistickými či jinými extremistickými výlevy, jakým byl například návrh na vyznamenání bratrů Mašínů. Ani teď se mu nelíbí KSČM a tvrdí, že zákon o protiprávnosti komunistického režimu je vlastně v protikladu s existencí KSČM. A co teprve Ladislav Smoljak, umělec, který vždy přispěchá tam, kde by si mohl nějaký nezapomenutelný výrok na komunisty přihodit. To, že se strana jmenuje komunistická, je podle něho prostě drzost, protože všichni víme, co slovo komunismus znamená. Senátor Jaromír Štětina tvrdí, že touto peticí se dává vlastně šance KSČM se »znovuzrodit« a stát se moderní levicovou stranou. Jaká to starost o budoucnost KSČM! Po těchto výrocích pánů senátorů vás musí vzápětí napadnout: To skutečně nemají k řešení jiné problémy, než se stále zabývat existencí KSČM? Potom ať se opravdu nediví, že lidé považují Senát za nejméně užitečný a potřebný pro lidi této země. Zůstává otázkou, zda tyto krajní a mnohdy politicky podivínské skupiny vytvořené několika jedinci jsou přínosem pro pouze černobílé vidění minulosti a občanského života. Ti totiž stavějí stále komunisty do role nepřátel demokracie a popírají jejich účast na vytváření dnešní společnosti tak, aby v ní mohli občané důstojně žít. Takovýmto jednáním, osočováním a vymýšlením zástupných méně důležitých priorit odrazují lidi od občanského života, od voleb, v daném případě od důvěry k senátorům. Návrh novely trestního řádu nemá žádnou šanci v reálném životě a proto neuspěje. Rovněž petice zcela jistě ostrouhá. Všichni dobře víme, že těmto iniciátorům nejde ani o názvy, symboly, či komunistickou minulost. Dostávají totiž ve svých senátorských křeslech kopřivku z rostoucího počtu voličů KSČM. A ta, jak víme, pálí, svědí a činí je stále více nervózními. Proto očekávejme, že to nebude petice poslední, ale že si opět pravicoví senátoři do budoucna nějakou tu frašku proti komunistům.