Nedovolme, aby začala modrat celá společnost

Rozhovor s místopředsedou ÚV KSČM Karlem Klimšou

* Je před podzimními volbami. Jak se na ně vlastně připravuje KSČM? Je nějaký rozdíl mezi předvolební propagandou před červnovými volbami a nyní?

Přípravu jsme zahájili již v předstihu, ale pochopitelně jsme ji nyní modifikovali podle zkušeností z červnových voleb do Sněmovny. Je zřejmé, že si na podmínky nebývale vyhrocené kampaně zřejmě musíme zvyknout a musíme být schopni reagovat daleko operativněji na všechno, co přinese. Daleko častěji se proto radíme o její přípravě i průběhu se zástupci krajů a okresů. Několik takových kontrolních porad jsme měli i během letních měsíců. Rozdíl v kampani je dán i charakterem voleb. Zatímco volby do Sněmovny jsou především soupeřením stran, komunální volby, zejména v malých obcích, jsou více o konkrétních lidech a problémech. A pokud jde o Senát, tam jde především o osobnosti. Tyto osobnosti nemusí být nutně celostátně známé, ale musí mít velký kredit v daném regionu. Podzimní kampaň je proto daleko náročnější. Nemůžeme soupeřit vynaloženými prostředky, naši kandidáti si musí své volební obvody doslova »obšlapat«. Snažíme se o změnu charakteru vedení kampaně, aby naši kandidáti co nejvíce diskutovali s občany. Stranické schůze, i když jim dáme přídomek »veřejné«, nám veřejnost nezískají. A rozhodně nepodceňujeme roli médií.

* Kde konkrétně vidíte největší úskalí?

Víme, že musíme vést co nejvíce osobní kampaň. Ale není to jednoduché. Je nutné vymýšlet akce a témata, které upoutají veřejnost, které něco přinesou rodinám s dětmi, mladým lidem, střední generaci i seniorům. Nejde o šou, ale o příležitost a schopnost mluvit s lidmi tak, aby je to zaujalo. Ne všichni naši členové to dokážou. Výsledek červnových voleb ukázal, že jsme podcenili vliv dlouhodobé antikomunistické kampaně na veřejnost i přípravu kandidátů. Ideologickými diskusemi lidi nezískáme, musíme s nimi hovořit o jejich konkrétních problémech. Velkým úskalím jsou i média. Například naše kandidáty do Senátu nepodporovala média nikdy. Musíme proto hledat všechny cesty, jak zejména do regionálních médií dostat jejich články, medailonky, informace o jejich práci, názory na řešení problémů, které se dotýkají lidí a života v místě. I na tento problém se zaměřujeme mnohem více než dosud.

* Jsou oblasti, pokud jde o konkrétní činnost, k nimž máte výhrady? Nebo jinak – kde byste mohli přidat?

Něco už jsem naznačil. Jde zejména o charakter setkání s voliči. Stále se nám nedaří vymanit se ve všech okresech ze stereotypu tzv. veřejných schůzí nebo aktivů. Ale pořádat pouze akce, na které chodí převážně jen členové, znamená bez efektu promrhat peníze, síly i čas. Přitom víme, že to jde jinak. Že je možné uspořádat neformální společenská setkání, která lidi pobaví a kde se najde příležitost probrat nenásilně i politická témata. Někteří kandidáti či okresní organizace plánují například různé sportovní a zábavné soutěže, drakiády, posezení u táboráku, volební tramvaj či autobus atd. Pokud na takové akce pozvou média, mají daleko větší šanci se dostat do novin než z pouhé schůze. Jinou vhodnou cestou jsou petice a spolupráce s občanskými hnutími či sdruženími na problému, který hýbe městem či regionem – ať už jde o rušení školy, školky, nevhodné vedení dopravních komunikací, výstavbu různých zařízení proti vůli občanů aj. Mimochodem i otázka umístění »antiraket« či »radarů« protiraketové obrany je namístě, a to nejen v regionech, kterých by se to mohlo týkat. Druhým problémem, který musíme brát vážně, je větší schopnost našich zastupitelů ve městech, kde jsme v opozici, se zvýraznit a zaměřit na sporná témata, prostě jednat více jako zástupci opoziční strany. Nemají to jednoduché, máme totiž velké rezervy v podpoře našich zastupitelů místními stranickými orgány a členy, včetně malé účasti našich voličů na důležitých jednáních zastupitelstev.

* Kolik vlastně míst obsazuje svou kandidátkou KSČM, případně se podílí na jiných?

Kandidátní listinu KSČM jsme podali ve 2147 obcích. V dalších 610 obcích kandidují naši lidé na kandidátkách jiných volebních stran, například jako »KSČM a nezávislí« nebo na kandidátkách s názvem obce. Oproti minulým volbám máme méně »čistých« kandidátních listin KSČM (o 215 méně), ale počet kandidátek s nezávislými se nám evidentně zvýšil. O kolik, to nevím, protože dříve jsme pro nepříliš vysoký počet tyto kandidátky ani přes okresní výbory neevidovali a z údajů statistiky je obtížné je všechny dohledat. Nárůst jejich počtu svědčí nejen o složitější situaci v některých obcích, ale také o schopnosti našich členů domluvit se s nestraníky. Právě na těchto kandidátkách jsou často mladí lidé nebo lidé, kteří nechtějí mít kvůli příliš úzké vazbě na KSČM problémy v zaměstnání.

* Když v místě nebude kandidátka KSČM, koho mají stoupenci KSČM volit?

V obvodech, kde jsou senátní volby, by měli samozřejmě především dát hlas našemu kandidátovi do Senátu. A pokud jde o komunální volby, tam nemůžeme dát jednotné doporučení. Prakticky ve všech větších městech, kde více působí i při komunálních volbách mechanismy srovnatelné s volbami parlamentními, protože občané nemohou všechny kandidáty znát, vlastní kandidátku máme. A v malých obcích jde spíše o znalost konkrétních lidí. Chci ale především apelovat na naše voliče, aby se zúčastnili voleb všude, kde máme postavené kandidátky a kde probíhají volby do Senátu. Zvláště pokud bude účast u voleb nízká, váha každého hlasu poroste. Zejména při volbách do Senátu záleží na každém jednotlivém hlasu.

* Se Senátem mají stoupenci KSČM dlouhodobý problém, který se odvíjí od nešťastného přístupu strany v samotném počátku existence této komory. Nebojíte se, že bude nižší účast komunistů a sympatizantů i v těchto volbách?

Samozřejmě se toho obáváme a uděláme v kampani vše pro to, abychom našim voličům vysvětlili, proč je důležité do Senátu volit. Koketovat s rušením Senátu nemá smysl, to je v současných podmínkách prostě neprosaditelné. Voliči musí časem pochopit fakt, že pravice si Senát zřídila jako pojistku proti levici a že se jí tento záměr zatím daří realizovat. Změnit to můžeme jen změnou poměru hlasů v Senátu. Čím křehčí je rovnováha ve Sněmovně, tím důležitější je tento úkol. A pokud si snad někteří naši voliči zahrávají s myšlenkou, že by možná měli volit ČSSD, aby nevyhrál kandidát ODS, měli by si uvědomit, že dělají obrovskou chybu. Nahráli by tím těm silám v ČSSD, které se zhlížejí ve velké koalici s ODS:

* Proč by se ale – když pominu otázku politické rovnováhy, která voliče příliš nezajímá – měli lidé účastnit senátních voleb, když je Senát jistou anomálií a jeho pravomoci jsou velmi malé?

To je velmi rozšířený omyl. Senát sice lze přehlasovat při jednání o běžné legislativě, ale jeho slovo nelze obejít při rozhodování o ústavních zákonech nebo například při řešení otázky umístění cizích vojenských jednotek či zařízení na našem území. A to jsou velmi důležité věci. V mnoha otázkách, které rozhoduje i Senát, není ani ČSSD zdaleka tak pevná, jak se tváří. Například pokud jde umístění systémů americké protiraketové obrany, už se nechala slyšet, že je proti antiraketám, ale radary jí v zásadě nevadí. Přitom právě radary by byly v případě válečného konfliktu prvním terčem útoku. A pokud jde o ústavní zákony, všichni občané by si měli uvědomit, že například zakotvení teze o bezplatné zdravotní péči na základě všeobecného pojištění brání úplnému převedení zdravotnictví na soukromý sektor. Každý, kdo volí do Senátu ODS nebo jinou stranu, která prosazuje sporné reformy zdravotnictví, a také každý, kdo se voleb do Senátu vůbec neúčastní, by se měl nejprve zamyslet, zda chce sám platit za lékařskou péči a zda má vůbec představu, kolik stojí například průměrná operace. Vím, že řada lidí vnímá rozhodnutí nevolit do Senátu jako vyjádření svého postoje. Ale měli by si uvědomit, že tím nic nevyřeší, a snažit se svým hlasem změnit poměr mandátů v Senátu tak, aby Senát neškodil. Dovolím si uvést příklad. Teplé babí léto pomalu končí a brzy se bude hlásit zima. Jedni se na ni těší, druzí by ji raději vypustili z kalendáře. Ale když se přižene třeskutý mráz, respektují zimu všichni a teple se oblečou, včetně lidí, kteří ji nemají v oblibě. Ignorovat zimu si nikdo nedovolí. A totéž by mělo platit i pro Senát.

* V senátních volbách bude KSČM čelit mediálně známým osobnostem. Jak si s touto skutečností poradí?

Žádné zázračné recepty nemáme a nemáme v rukou ani média, abychom »udělali« přes noc z našich kandidátů celostátně známé osobnosti, i když na to mnozí z nich mají. V senátních volbách sázíme zejména na zkušené a oblíbené komunální politiky. Mezi našimi kandidáty je řada starostů. Jsou to lidé, kteří mají sice lokální vliv, ale z druhé strany mají tu přednost, že svůj volební obvod a lidi skutečně znají. Právě takoví naši kandidáti byli už v minulosti do Senátu zvoleni. Naopak, čím známější levicové osobnosti jsme v místě nasadili, tím více se proti nim předem mobilizovala pravice. Typickým příkladem byla kandidatura skvělé herečky Heleny Růžičkové. Ani její obliba mezi občany neodradila pravicová média od naprosto neurvalých útoků. Ze všech našich kandidátů tehdy získala nejvíce hlasů, ale zvolena nebyla, a to přes svou široce známou činnost ve prospěch dětí. Naši kandidáti musí svou kampaň postavit na své práci pro region a nezbývá jim nic jiného, než celý obvod s pomocí svého volebního štábu doslova projít »křížem krážem«, aby mohli promluvit s co největším množstvím lidí. Samozřejmě se také daleko více zaměřujeme i na místní a celostátní média, dodatečně jsme na práci s médii posílili i náš volební rozpočet.

* Pokud se do druhého kola senátních voleb nedostane kandidát KSČM, bude strana některého z těch, kteří postoupí, podporovat? Nebo se bude od druhého kola úplně distancovat, jako to bylo v řadě volebních obvodů i v minulosti?

Vše záleží na tom, které osobnosti do druhého kola v každém volebním obvodu postoupí. Obecné závěry nelze předem dělat, ani vydávat obecné výzvy. To jsme už jednou udělali, ale tehdy byla zcela jiná situace. Cílem naší obecné výzvy na podporu ČSSD tehdy bylo především vyjít z úplné blokády a donutit ČSSD k veřejnému přijetí naší podpory. Dnes už je situace jiná. Spoluprací ČSSD a KSČM straší pravice celou společnost, přesto naši podporu ČSSD nejen otevřeně přijímá, ale automaticky očekává. Ale to je velmi málo. Za současných podmínek nemůžeme nikomu nabízet podporu bez stejného, veřejně vysloveného závazku z druhé strany. Navíc mohou být i případy, kdy bude vhodnější podpořit ve druhém kole jiného, třeba nezávislého kandidáta. Budeme vybírat a jednat velmi pečlivě. Nechceme v žádném případě, aby se opakoval případ senátora Štětiny, kterého někteří naši voliči naivně a v dobré víře ve druhém kole podpořili proti ODS, aby pak sledovali, jak předkládá antikomunistické návrhy. Ve všech volebních obvodech budou naši předsedové a kandidáti jednat o možnostech vzájemné podpory s jinými kandidáty a stranami. Kandidáti ČSSD budou pochopitelně mezi nimi. Výsledky však nelze předjímat.

* Nebojíte se nové antikomunistické vlny, podobné té, která ovlivnila do jisté míry červnové volby?

Nebojíme, ale čekáme ji. Tentokrát jsme na ni i psychicky lépe připraveni a nenecháme se jí zaskočit.

* Nemyslíte, že jsou voliči zklamáni výsledkem červnových voleb a následným handrkováním? Nebude to mít vliv na účast?

Na účast ve volbách to určitý vliv mít může, ale nemyslím, že pouze mezi levicovými voliči. I mnozí pravicoví voliči musí být na vahách. Přes veškerou snahu médií nelze zakrýt fakt, že pan Topolánek se příliš dobře nepředvedl. A levicoví voliči jsou dost silně motivováni, aby se voleb zúčastnili, včetně těch, kteří k těm minulým z různých důvodů nešli. Věřím, že i ti naši voliči, kteří ze strachu před ODS ve volbách do Sněmovny šli volit ČSSD, tentokrát pochopí, že tím ničeho nedosáhli. V komunálních volbách tyto kalkulace nemají žádný smysl, tam jde o spíše konkrétní problémy měst a obcí. A pokud jde o volby do Senátu, máme silná témata, jako jsou kampaň proti americkým vojenským zařízením na našem území, zachování veřejného zdravotnictví, státní garance důchodů, bezplatného školství a Zákoníku práce, a také odmítnutí další privatizace lukrativních podniků, díky nimž našel stát prostředky po povodních aj. V některých z těchto témat například i ČSSD poněkud lavíruje.

* Co, podle vás, by měly stranické organizace a orgány udělat, aby byl volební výsledek minimálně stejný, jako tomu bylo v minulých volbách, a pokud jde o Senát pochopitelně lepší?

Výsledky voleb do Sněmovny nám daly užitečnou lekci. Nikdy nesmíme připustit, abychom měli pocit, že děláme všechno dobře a lépe to nejde. Komunální a senátní kampaň hodně záleží především na práci v terénu, mezi lidmi. To se netýká jen volebních štábů, ale všech našich členů. Pokud budou pořádat schůze, pak by je měli zaměřit na to, aby se poradili, jak získat pro volbu KSČM konkrétní lidi ve svém okolí. Ale samotné pořádání schůzí nenahradí práci mezi lidmi. kampaň nevede KSČM pro své členy, naopak, všichni členové KSČM by měli vést kampaň mezi lidmi. Musíme se co nejvíce oprostit od všech zažitých stereotypů. Nemyslím tím jen typ akcí, ale i způsob jednání s lidmi. Chce to především naslouchat, co říkají a chtějí občané. Nemůžeme lidem za každou cenu vnucovat naše představy, naopak musíme společně s nimi hledat konkrétní řešení konkrétních problémů. Pokud dokážeme tohle, pak můžeme v mnohém překonat i vliv médií. Protože i média jen vnucují lidem hotový názor, na nic se jich neptají a kromě dílčích senzací prostor jejich skutečným problémům nedávají. Většina občanů stejně jako my nechce, aby »zmodral« život v České republice. Když začne modrat člověk, je to nedobrý signál o jeho zdravotním stavu. Nedovolme proto, aby začala modrat celá společnost. Dokažme občanům, že tomu dokážeme bránit, že nás zajímají jejich problémy, chceme je řešit. máme na to sílu a nalezneme i prostředky, aniž bychom museli prodávat zbytky »rodinného stříbra«.

Foto autor| FOTO – HALÓ NOVINY/JIŘÍ RŮŽIČKA