Mýtus dvojí viny

Autor, senátor a novinář pracoval v devadesátých letech jako zpravodaj v karabašské válce, v konfliktech v Abcházii a Osetii a v obou čečenských válkách. Ve dnech 11. až 17. srpna 2008 procestoval Gruzii po trase Batumi – Samtredia – Kutaisi – Gori – Tbilisi. U Khašuri a v Gori zažil ruské bombardování. Přináší nám svůj pohled na počátky letošní „olympijské“ války mezi Ruskem a Gruzií: V listopadu či v prosinci 1994 se v agenturách objevila zpráva, že město Groznyj bylo „zničeno v bojích mezi ruskou armádou a čečenskými ozbrojenci“. Hrstka novinářů, která v té době v Grozném pracovala, kroutila nevěřícně hlavami. Rusové město bombardovali těžkými leteckými bombami, čečenští partyzáni se skrývali v ruinách se svými kalašnikovy. Svět netušil, že v Čečensku vypukla dvojí válka: palebná a informační. Obě války Čečenci prohráli. První kvůli přesile protivníka, druhou díky systemizovaným postupům politického a vojenského vedení Ruska a ruských tajných služeb. Dodnes mnoho lidí věří, že Čečenci nesou vinu na zničení města, nebo se alespoň na vině podílejí. Mýtus dvojí viny se osvědčil.
Útoky cchinvalských paramilitantů na gruzínské vesnice zintenzivněly 4. srpna 2008, v době, kdy se na severní straně Rokkského tunelu, který tvoří hranici mezi Gruzií a Ruskem, shromáždily kolony tanků 58. armády severokavkazského vojenského okruhu federálních ruských sil. Během dne 7. srpna zničila osetinská proruská pátá kolona z těžkých zbraní gruzínskou vesnici Marneuli stojící na přístupové silnici od Rokkského tunelu k Cchinvali. Tentýž den večer ruská armáda překročila hranici a začala postupovat úzkým horským údolím na jih. Gruzínská rozvědka získala indikace zámyslu ruské generality obsadit bleskovým přejezdem po trase Rokkský tunel – Cchinvali – Gori – Tbilisi hlavní město Gruzie, zatknout prezidenta Saakašviliho a podpořit vojensky nastolení promoskevského režimu. Gruzíni se začali bránit. U vesnice Gupta se proti první z ruských tankových kolon postavili vojensky. Byli poraženi, avšak stačili ještě vyhodit do povětří most přes řeku. Ruská armáda musela nástup na Cchinvali řešit objížďkou. V noci ze sedmého na osmého srpna začala gruzínská armáda ostřelovat z těžkých zbraní paramilitantní osetinské jednotky a vládní cchinvalskou infrastrukturu. Byla to dělostřelecká příprava protiofenzivy, nástupu na Cchinvali, který zahájila gruzínská pěchota ráno 8. srpna. V té době podnikla ruská strana první dezinformační útok: Moskva vyhlásila, že se Gruzíni dopustili genocidy, že jejich útok znamenal smrt dvou tisíc civilních obyvatel Cchinvali. Večer 8. srpna byli Gruzíni z Cchinvali vytlačeni. Zdržení ruských jednotek dalo v pátek 8. srpna Gruzii spásných zhruba deset dvanáct hodin k tomu, že mohla začít křičet do světa. Už v pátek se tak mohly objevit reakce velmocí, po nichž už si ruská armáda nedovolila postupovat na hlavní město. V dalších dnech nezávislí pozorovatelé, jako například Human Rights Watch, zjistili, že počty civilních obětí nejdou do tisíců, ale odhadují se na desítky a jsou oběťmi gruzínského i ruského ostřelování města. Už z těchto důvodů nešlo o genocidu či „rozstřílení spícího města gruzínskými hrdlořezy“ ale o doprovodné oběti vojenských akcí, které vojenský slang nepříliš pěkně a technicistně nazývá kolaterálními ztrátami civilního obyvatelstva. Moskevská lež však začala žít vlastním životem.
Připravený a v pravý čas vypuštěný mýtus dvojí viny se v Čečensku ukázal jako produktivní. Světu dal možnost pokojně spát v době genocidy malého národa. V případě Gruzie se opět ukazuje jako vějička, kterou Kreml nabízí Evropě k uspokojení jejího svědomí.