Modrá šance ODS = Modrý zmar životního prostředí

Rozhovor Haló novin s Miroslavem Prokešem, předsedou komise pro strategii životního prostředí

* Modrá šance – co vám říká tento program, pokud jde o životní prostředí?

Klausovská transformace těžce poškodila většinu venkovských regionů a železniční dopravu, rozbila špičkový systém linkových autobusů, prosadila zásadní zdražení městské hromadné dopravy, a nastartovala tak prudký růst ekologicky a urbanisticky mimořádně závadné a nebezpečné silniční dopravy. Mnohé další pochybné dálniční stavby prosazovali a prosazují hejtmani, primátoři a radní ODS. Modrá šance pro životní prostředí ČR ODS spoléhá na svobodu a odpovědnost občanů. Právě takové spoléhání přivedlo vyspělé kapitalistické státy v 60. a 70. letech 20. století do těžké ekologické krize, o současné hrozbě světové ekologické katastrofy nemluvě. Mimořádně závažný je požadavek zmírnit ochranu životního prostředí v ČR. Nemá prý komplikovat život občanům, obcím a podnikatelům. To však povede ke zhoršení životního prostředí a k ohrožení zdraví lidí, asi také ke konfliktu s EU. Úplně chybí globální pohled.

* Hlavním úkolem podle ODS, jak jsem se z tohoto programu dozvěděl, je zjednodušení, zredukování a sladění zákonů na ochranu přírody. Je to skutečně tak potřebné? A vůbec – v jakém směru?

Zjednodušení, zredukování a sladění zákonů na ochranu přírody zní hezky až populisticky. Proč však zrovna teď? Zastaralý (i když před 39 lety pokrokový) zákon o ochraně přírody byl po mnoha novelizacích nahrazen novým zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Mluvit o nějaké podstatné redukci lze s vážnou tváří jen těžko: za čtyři desetiletí (dvě lidské generace) udělala věda a lidské poznání vůbec obrovské pokroky – a to se týká i ekologie. Ještě v šedesátých letech jsme přece jako školáci kreslili tovární komíny, z nichž stoupal hustý černý kouř jako symbol cesty k blahobytu. O odpad vypouštěný do řek se nikdo moc nestaral, vždycky se našel někdo, kdo dal fabrice výjimku. Dnes se všeobecně ví nejen, jak takové věci nenávratně ničí flóru i faunu, a také ozónovou vrstvu atmosféry, ale i jaký mají bezprostřední dopad na zdraví obyvatel. Státy světa proto uzavřely řadu mezinárodních dohod (včetně směrnic Evropské unie), jimiž je vázána i Česká republika, a zákon o ochraně přírody a krajiny na řadu z nich odkazuje nebo je přímo naplňuje. Má tedy »redukce« podle Modré šance znamenat, že se z nich ČR vyváže, aby nic neomezovalo podnikatelský hon za nejvyšším ziskem bez ohledu na zdraví obyvatel našeho i kteréhokoli jiného státu? Znečištění řek či vzduchu, natož globální oteplování přece nezná žádné hranice.

* Nejde jen o to, zbavit se jakékoli možnosti, aby do ochrany přírody hovořil stát?

Nemá jít jen o stát, modrým strakám často vadí i odpor obcí a vůbec nejvíc, když se proti megalomanským stavebním záměrům stavějí sami občané a jejich sdružení. Česká republika podepsala Úmluvu o právu občanů na informace o životním prostředí včetně možnosti soudního přezkumu – právě ten je však ODS trnem v oku. Její politici včetně »nadstranického« prezidenta, je proto za pomoci spřátelených médií představují jako »ekoteroristy« a prezident Klaus dokonce na mezinárodních fórech varuje před »agresivním ekologismem« jako jedním z největších ohrožení demokracie.

* Občanští demokraté chtějí, pokud jde o přírodu, posílit pravomoc regionů a obcí. Co to vlastně znamená?

Posílit pravomoc regionů a obcí znamená v pojetí občanských demokratů dát přednost lokálním komerčním zájmům před širšími zájmy ochrany přírody a zdraví. V praxi by diskuse s modrým starostou mohla vypadat třeba následovně: »Ano, víme, že větrné elektrárny jsou nejekologičtější, ale tady žádnou nechceme. My na tom místě chceme aquapark (za státní dotace), aby vydělával. A energii pro jeho provoz? To není náš problém. Ty větrníky si postavte někde jinde. (Kde?) Tady nebudou a basta!«

* Ochranu životního prostředí chtějí sladit s hospodářským rozvojem. Nehledají příklad v tom, co dělá prezident Bush na Aljašce, kterou otevřel naftařským společnostem? Co tímto záměrem sledují?

Znamená to, že jim nevyhovuje dnešní stav, kdy je nutno ve veřejném zájmu chránit zdravé životní prostředí a mnoho ohrožených živočišných i rostlinných druhů před přesilou – tlakem dravého kapitálu. Není pochyb, že by se modří hejtmani snažili omezovat rozlohu chráněných krajinných území a změkčovali podmínky pro hospodaření v jejich zbytku už dnes, kdyby tu pravomoc měli. A pokud by se opravdu chtěli držet své oblíbené teze, že stát je vždycky špatný hospodář, mohli by snad chtít privatizovat i národní parky.

* Lépe prý chránit vlastníky pečující o svůj majetek jako dobří hospodáři, tedy jinými slovy, ať si každý devastuje, co chce, patří-li to právě jemu. Je to tak?

Jak to dopadá v praxi, jsme mohli vidět po restitucích lesních pozemků. Někteří noví majitelé lesů hned prodali dřevo nastojato, aniž by vůbec tušili, že existuje lesní zákon, který jim ukládá řadu povinností, jak v lese odpovědně hospodařit. Někteří jiní to sice věděli moc dobře, ale udělali totéž. S ochranou kulturních památek je to podobné. Myslíte si, že by ochrana přírody ponechaná jen na soukromých majitelích dopadla lépe?

* V té souvislosti dovolte několik konkrétních otázek, do jejichž řešení zasahuje svými krajskými pravomocemi ODS. Mám na mysli třeba záměr vybudovat dálnici Českým rájem nebo zablokování neschváleným usnesením Poslanecké sněmovny povinný výkup nemovitostí, což vlastně vyvolal záměr dostavět dálnici do Hradce Králové. Není v těchto případech důkaz, že ochrana životního prostředí, krajiny pro občanské demokraty je zbytnou věcí?

Nejen ochrana přírody a krajiny, ale i názory obyčejných lidí, kteří v té krajině bydlí, ODS překážejí. Zvlášť když chtějí mluvit do věcí, které se jich týkají. Většinou přece investorovi stačí dohodnout se starostou obchod typu »něco za něco«. Projekty nelze prosazovat násilím, např. účelovou změnou zákona. Lidé by neměli být krmeni jednostrannou propagandou investora, ale mají právo dostat poctivé informace o kladech, záporech i alternativách. Pak nebudou z nedůvěry k oficiálním informacím podléhat katastrofickým vizím jiných nátlakových skupin »určitě nám to tu všechno zničí, zruinují, nenávratně zdevastují« a bránit se třeba násilím i projektům, které pro ně i pro přírodu mohou být prospěšné. To však není případ dálnic. Ty za peníze našich daňových poplatníků slouží v drtivé většině zahraničním výrobcům a přepravním firmám. Silniční doprava poškozuje naše i světové životní prostředí mnohonásobně více než železniční i vodní. Nepodléhejme proto modrošancovním mýtům, že prosperita toho či onoho regionu závisí jedině na brzkém postavení dálnice. Mnohem lepší je investice do zlepšení parametrů a údržby naší, už tak nejhustší železniční sítě v Evropě, i do zlepšení služeb integrované hromadné (železniční, autobusové a městské) dopravy osob. Když byl ministrem dopravy ve vládě ODS Martin Říman, viděl jsem ho tvrdit s vážnou tváří v televizi, že železnice je přežitek 19. století. Svatá prostota v době, kdy vČíně jezdí vlaky rychlostí přes 480 km/h. Co takový člověk vůbec ještě dnes dělá v politice?

* ODS dokonce chce vzdorovat mezinárodním tlakům a chránit národní bohatství. Myslíte, že to, když ještě byla u moci, opravdu dělala? Že ochránila zemi od devastačních tlaků?

Právě v době neslavně skončivší vlády ODS došlo privatizací továren a jednostranným otevřením našeho trhu západním výrobkům k největšímu výprodeji našeho národního bohatství »za hubičku«. Kdyby vláda ODS nepadla, byly by dnes v soukromém vlastnictví nejen lesy a rybníky, ale i řeky a jezera. Legislativa Evropské unie je v oblasti ochrany životního prostředí a lidských práv téměř jediným účinným nástrojem proti drtivým tlakům nadnárodního kapitálu. Ten by nás odbouráváním ekologických a sociálních standardů pod praporem »konkurenceschopnosti« nejraději dostal na úroveň jihovýchodní Asie. Zase jeden příklad: v Německu se limonády prodávají zásadně jen ve vratných lahvích, staré výrobní linky na nevratné obaly firmy se ziskem prodaly k nám jen proto, že tyhle otázky dosud nepatří do kompetence EU, ale rozhodují o nich výhradně národní vlády. Od loňského roku můžeme naštěstí v Bruselu i Štrasburku podobu směrnic a nařízení EU ovlivňovat. Máme svoje poslance v Evropském parlamentu a chtělo by to ještě, aby se víc našich schopných lidí hlásilo do konkurzů na úředníky Evropské komise. Pak nebudeme muset žehrat na to, že jacísi bruselští byrokraté zase něco nám Čechům nařizují.

* Jak vůbec by podle vašeho názoru vládla ODS, pokud jde o životní prostředí, pokud by se dostala k moci?

Odpověď může být jen spekulativní. Prostor pro změkčování ekologické legislativy v ČR by díky EU nebyl velký. Horší by to zřejmě bylo s dodržováním platné ekologické legislativy, zejména na úseku ochrany přírody a krajiny. Spalovnám by ODS zřejmě prosadila i dovoz odpadů ze zahraničí, což je špatná perspektiva pro ČR. Pokračovalo by spalování hnědého uhlí, nafty a benzinu, které přispívá k oteplování zemského klimatu. Česko sice neleží na břehu moře, ale vypařená voda by protékala našimi řekami formou povodní, při nichž bychom na roky 1997 a 2002 vzpomínali ještě s úsměvem. Šance prosadit trvale udržitelný rozvoj by se pod vládou ODS dál snižovala pro asociální politiku ODS, ožebračující nízko a středněpříjmové skupiny občanů. Narůstala by devastace venkova včetně jeho vylidňování. Venkov by ničilo i další omezování veřejné dopravy, další chátrání železnic a silnic včetně vyježdění řady z nich, rušení dalších venkovských škol, zdravotních a kulturních středisek. Výrazně by byla omezována ekologicky šetrná železnice, protože obrovská výše externalit silniční dopravy se nekalkuluje a auto je symbolem svobody. Omezení státem tolerovaných jatek na silnicích nelze za případné vlády ODS předpokládat. Obce aměsta ohrožená stavbou dálnic by byly nemilosrdně obětovány a zbaveny možnosti se bránit.

* Co naproti tomu navrhuje KSČM? Jak vůbec chápe ochranu přírody?

Především musím zdůraznit, že Naděje KSČM je rudozelená. Při tom, jak se Strana zelenýchdonedávna více profilovala na antikomunismu (Beránek, Patočka, senátor Štětina) než na ekologii, je KSČM se svým programem »Naděje pro Českou republiku« jednoznačně nejzelenější stranou. Nepochybuji, že kdyby si už v době Karla Marxe lidstvo podřezávalo větev, na níž sedí, takovým tempem jako dnes, nebo kdyby klasik žil v naší době, byl by i komunistický Manifest »rudozelený«. Komunistická strana Čech a Moravy není stranou minulosti, jak se ji snaží líčit »antíci«, ale reaguje na měnící se svět. Ochranu přírody chápe ne jako ochranu před člověkem za cenu zabrzdění sociálně ekonomického rozvoje, ale komplexněji, jako ideu udržitelného života. Ale, abych se vrátil k otázce:KSČM v této souvislosti podporuje a prosazuje mimo jiné: * Politiku rozvoje všech odvětví s ohledem na ŽP, resp. udržitelný rozvoj. Efektivitu národního hospodářství měřenou nejen hrubým domácím produktem, ale též pomocí ukazatelů kvality života, které odrážejí i sociální a ekologická hlediska i dlouhodobý nadhled nad krátkodobými zisky zájmových skupin.
Prosazujeme politiku, kdy rozvoj je navrhován již s ohledem na ŽP a »zelený« životní styl, aby tak nevznikala potřeba nových a nových regulačních opatření, ta by měla být chápána jako doplněk, nikoliv jako hlavní mocenský nástroj.
Podporujeme progresivní zpoplatnění užívání silnic auty nad 3,5 t a zrušení osvobození letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty.
Pravidelné studie omíře ekologických nákladů jednotlivých způsobů přepravy osob a zboží, na jejichž základě by byly ty nejohleduplnější dotovány a ty nejméně ohleduplné zatíženy ekologickou daní.
Omezení přístupu osobní automobilové dopravy do centra velkých měst formou mýtného (u lidí, kteří zde přímo nebydlí), politikou adekvátních poplatků za parkování v centrech velkých měst, podpora cyklistické dopravy formou cyklistických stezek, pruhů a pásů oddělených od automobilové dopravy.
* Ekologicky výhodnější směry urbanistiky měst a krajiny a ohleduplný cestovní ruch jako zdroj poznání a aktivního odpočinku obyvatel ČR.
Intenzivnější dialog se strukturami občanského ekologického hnutí i s ekologickými odborníky. Otevřenější informační politika státu, krajů i obcí v oblasti ekologie a ochrany životního prostředí. Zlepšení ekologické výchovy dětí i dospělých a zvyšování zájmu veřejnosti o rozhodování v otázkách životního prostředí.
Garantování práva občanů dozvědět se o ekologických dopadech staveb v jejich okolí a právo občanů účastnit se správních řízení. Posílení posuzování ekologických vlivů u všech vládních koncepcí a strategií na centrální úrovni, se zaměřením na vzájemné propojení cílů ekologické politiky s národohospodářskou strategií v souladu s veřejným zájmem.
* Budování ekologicky ohleduplných dopravních systémů, další elektrifikaci železnic. Výstavbu rychlostních železničních koridorů, metra, tramvajových a trolejbusových tratí, chybějících terminálů veřejné dopravy, dálničních a rychlostních okruhů kolem velkých měst v ohleduplných trasách.
Vypracování strategického plánu rozvoje všech druhů doprav v rámci jednotného systému, s důrazem na všestranné využití rozsáhlé železniční sítě s tím, že rozvojový program železnice je nutné založit na vytvoření alespoň přibližně rovných ekonomických podmínek podnikání ve srovnání se silniční, leteckou a vodní dopravou, alespoň minimální dostavby železniční sítě, lepším a účinnějším poskytování služeb.
Podpora dopravní obslužnosti ve veřejném zájmu na celém území státu – rozvoj integrovaných dopravních systémů, zachování regionálních tratí pro dopravu osob ve veřejném zájmu (do zaměstnání, škol, k lékaři, na úřad, za kulturou atd.).
Zredukovat výstavbu dálniční sítě zejména o dálnice dopravně neodůvodněné, špatně trasované a vážně poškozující zdraví lidí a životní prostředí. Při výstavbě dálnic a rychlostních komunikací je nutno zajistit, aby minimálně narušovala ŽP (hluk, exhalace, ekosystémy místní flóry a fauny, krajinný ráz).
* Požadujeme vypracování dlouhodobé koncepce postupného oživování a rozvoje českého zemědělství jako jednoho z faktorů zachování příznivých podmínek ŽP, součástí adaptačních programů českého zemědělství musí být i péče o krajinu, její ochranu včetně péče o vodu, půdní fond a protierozní působení. Podporujeme péči o venkov a dobré životní podmínky jeho obyvatel, pracovní příležitosti, dostupnost služeb, dopravní obslužnost považujeme za základní předpoklady zachování a rozvoj venkovského osídlení, rázu a tradic venkova.
Odstraňování překážek pro rozvoj osvědčených družstevních a samosprávných forem podnikání v zemědělství a potravinářství, především v podhorských a horských oblastech.
* Podstatné zvýšení míry využívání odpadu. To je nemyslitelné bez kvalitních recyklačních služeb, bez celého průmyslu zpracování odpadu a na úkor dosavadního nadměrného budování spaloven odpadu, které každoročně ničí statisíce tun kvalitních surovin.
* Zvýšení stability ekosystémů a zlepšení jejich legislativní i praktické ochrany. S tím souvisí i nárůst četnosti populací těch druhů rostlin a živočichů, které jsou ohrožené vyhynutím.
Dbát o ochranu zdrojů pitné vody, o obnovu vodních zdrojů, ochranu půdního fondu a zemědělsky obhospodařované půdy v přiměřeném rozsahu, chránit zeleň a podporovat místo monokultur lesy druhově příbuzné lesům přirozeným.
Nastavením ekonomických nástrojů je třeba posilovat mimoprodukční funkce zemědělství, kultivaci krajiny a rozvoj českého venkova, ale také ekologické zemědělství, produkci a využívání alternativních zdrojů energie jako etanol, biomasa, bionafta.