Měl pro to jistě humánní důvod

Přiznávám, že postoje pana senátora Štětiny se mně zdají velmi humánní. Vždycky, jak vím, postupoval stejně. Když jako malý chlapec chodíval mezi spolužáky oblečen v šatech z Tuzexu, dělil se prý dokonce o masitou svačinu, jak nám napsal jeden z jeho tehdejších spolužáků, jenž neměl tu smůlu, že jeho tatínek sloužil na zastoupení komunistického Československa jako diplomat v Pekingu. Byla to však dozajista závist, protože pisatel na Tuzex nedosáhl a na svačinu měl jenom kus chleba s máslem vylepšený někdy rohlíkem. Když později pan Štětina jezdil po luzích a řekách sovětské Sibiře, věděl, že sem ne každý smí, ale aby ti ostatní, které sovětský režim neprověřil, také něco z toho měli, psal o tom knihy a reportáže. Že by v nich kritizoval sovětskou zabedněnost? Ne, přátelé. Proč by to dělal? Vždyť by nám ostatním nemohl pak sdělit své mimořádné poznatky z prudkých sibiřských toků. Byl dokonce tak dobře zapsán, že do SSSR se dostával bez patřičných dokladů, a když se jednou ztratil z mládežnické delegace nebo jakési turistické cesty a odejel v klidu na Sibiř, nikdo ho nehledal. Proč také? To jen hnidopiši se starali o podobné světské věci, jako je pas a podobně. Kdo umí, umí. A on to s příslušnými milicionářskými byrokraty zřejmě uměl. Proto i tady v případě kritiků hledejme závist.
Je skrz naskrz prolezlý humanismem. Proto v době války v Čečensku stál hrdě na straně muslimských odtrženců. Vždyť přece nechtěli nic jiného, než zavést ve své zemi ortodoxní muslimský stát, a ti, kteří s tím nesouhlasili, museli být pacifikováni. Pan tehdejší novinář a později senátor totiž věděl, že ženám nesluší se plést do venkovního dění, když mají svoji kuchyni a své úhledné šátky přes vlasy. A Rusové, i když obdiv k jejich zdejšímu postupu zas moc tak nesdílím, přece jen ženám chtěli vzít ty šátky a z kuchyně je vyhnat do fabrik a úřadů. To by ovšem nebylo vůbec humánní. Když se letos projednávalo vydání pana Čunka k trestnímu stíhání, projevil se opět jako humanista. Posuďte sami, proč nehlasoval pro zbavení imunity: »Hlasováním proti vydání se snažím ochránit nikoliv občana Čunka, ale institut senátora. Čunek je ohrožovaný byzantským zvykem veřejného zneuctění, který se tak rozbujel v době sociálnědemokratických vlád, opírajících se o protiústavní nesystémovou komunistickou stranu.«
Přiznávám, že mě pan senátor přesvědčil. Kam by senátoři přišli, kdyby je začali vyšetřovat policisté, a to dokonce za souhlasu nesystémové KSČM? Jsou chvíle, kdy nikdo neodolá a nějakou tu pozornost musí přijmout. Toho druhého by urazil. Vždyť jistě i vy dáváte spropitné číšníkům v hospodě, i vy občas své lékařce přinesete bonboniéru a sestrám v nemocnici kafe. Nebo jste takoví, že si číšníků, lékařek a sester nevážíte? Tomu nevěřím. Takže i pan Čunek se zřejmě choval stejně a za vstřícnost dostal i odměnu. Na tom není nic, čím by se měly orgány zabývat, zvláště když jsou tu k řešení složitější záležitosti jako například převod nemocnic do soukromých rukou, úplatky při koupi gripenů a americký radar. Já osobně za zmíněné stanovisko, které je skutečně vůči panu Čunkovi humánní, panuŠtětinovi děkuji. Jen nevím, proč se, s jeho humanistickým cítěním, postavil proti zákonu o odpadech, jenž by zabránil krádežím zabezpečovacích zařízení na drahách, vytrhávání kolejí a třeba poklopů do kanálů, a tím vlastně neumožnil zabránit i možným ztrátám na životech. Ale jsem přesvědčen, že proto měl stejně humánní důvod jako v minulých případech.

Foto popis|