Mé a Čunkovy trapasy

Malostranské pohledy

Asi tak půl roku po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum na Manhattanu jsem byl na obědě se skupinou amerických obchodníků. Všichni patřili mezi veselé kopy, chválili do nebes staropramen a porušovali celoživotní zásady pojídáním českého uzeného kolena s křenem.
Přišly na pořad anekdoty. Jednu jsem přidal: V letadle do New Yorku letí Arab. Přijde k němu letuška a říká: „Co budete pít pane? Whisky? Vodku? Nebo snad koňak?“„Ne, ne, ne, děkuji. Za chvíli budu řídit.“ Na americké straně stolu zavládlo ledové ticho. Přiznám, že dodnes tu anekdotu považuji za skvělého reprezentanta absurdních kameňáků, za dokonalý fór s klasickou morbidní pointou, přiznávám dokonce, že když jsem ho slyšel poprvé, řehtal jsem se, až jsem se za břicho popadal.
Po konfrontaci s americkými mládenci jsem však byl řádně a citelně poučen, že anekdota není pouhá literární forma určitého druhu nadsázky, ale také prubířským kamenem přístupu ke světu, háklivým poselstvím, které se někomu může líbit až k slzám, pro druhého může být nesnesitelnou připomínkou.
Vzpomněl jsem si na anekdotový trapas, když byla v Česku otevřena nová Čunkova aféra. Místopředseda vlády kdesi mezi řečí řekl, snad nějakému bulvárnímu novináři: „To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně a potom se vás teprve někteří politici zastanou a řeknou – on je chudák.“ Byl to výrok na hranici mediální sebevraždy. Přesto si myslím, že Jiří Čunek není protiromský rasista, právě tak jako sám o sobě jsem přesvědčen, že jsem nezesměšňoval památku tří tisíc zabitých Američanů. Jiří Čunek se pouze prokázal, jako tehdy já v té restauraci, jako společenské nemehlo. Má však jednu polehčující okolnost: mluví, jak mu huba narostla, což je ve srovnání s těmi politiky, kteří se zalykají svým důstojenstvím, způsob na české politické scéně vzácný a vítatelný.
A neodpustím si jednu radu: nálepku xenofoba bude mít Jiří Čunek do té doby, dokud se jasně nedistancuje od všech nácků a rasistů, kteří ho vychvalují.

***

„Místopředseda vlády kdesi mezi řečí řekl, snad nějakému bulvárnímu novináři: „To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně a potom se vás teprve někteří politici zastanou a řeknou – on je chudák.“ Bohužel to byl výrok na hranici sebevraždy, ačkoliv podle mého názor není Čunek protiromský rasista. Pouze se prokázal jako společenské nemehlo, stejně jako já tehdy v restauraci.

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.

Foto popis|