Maršálská hůl J. Č.

Sloupek

Dlouhých osm let byl Jiří Čunek komunálním politikem a neměl veřejné problémy se svými penězi, nikdo si nevzpomněl na milión a půl, milión, půl milión, či kolik to vůbec bylo a ještě třeba bude. Jakmile překročil Rubikon mezi politikou vsetínskou a celostátní, už ho má policie, už ho vyšetřují, podezírají, novináři rejpají, a navíc ho 38 kolegů z horní komory zbavilo nedotknutelnosti, ač o to ve středu v Senátu výmluvně nepožádal.
To je jasné zpolitizování případu, míní proto někteří senátoři, například Jaromír Štětina, a včera to po nich před poslanci papouškoval i předseda vlády.
Dát na něco nálepku je snadné. Když psal válečný zpravodaj Štětina reportáže o zvěrstvech ruských vojáků v Čečně, taky asi nebylo od dotčených těžké nazvat jeho texty zpolitizovanými. Je to prázdné slovo, neboť činy každého, kdo vykrucuje figury na politickém parketu, či kdo o tom jen referuje, mohou mít tuto nálepku. Především politik z centra dění je denně zasypán zájmem veřejnosti, a stěžuje-li si na to, je směšný. To jako kominík by si stěžoval, že je ukoptěn.
Stejně jako každý Napoleonův pěšák měl v torně maršálskou hůl, má ji i každý komunální politik v aktovce. Hůl senátorskou, poslaneckou, ministerskou. Jenže nevíra v takovou kariérní budoucnost svádí dotyčné nedbat opatrnosti. Kdyby věřili, nenosili by do banky (natož ze Vsetína až do Opavy) najednou neobvyklý balík peněz a odnosili by ho do spořitelny po nenápadných částkách, jež nebudí podezření. Nebo by je schovávali až do vyčerpání v matraci a žili z nich, zatímco peníze z výplat by nerušeně bobtnaly v bance. Kolik komunálních politiků v těchto dnech, sledujíce Čunkovo trápení, asi přehodnocuje své dosavadní bezstarostné kroky?
Každý životní úspěch má v sobě zakódovanou jistou bídu. Jako si maršál nemůže dovolit totéž co prostý pěšák, nemůže ani člen vlády doufat, že mu každá úhybnost v životě projde jako „těm dole“. V té souvislosti míním, že ani premiér Topolánek, který v čele ODS sliboval ve volebním programu nemilosrdnou válku korupci, by si neměl dovolit trpět ve své vládě muže vyšetřovaného pro podezření z přijetí úplatku. Měl by měřit stejným metrem (vzpomínka na Grosse) a neuchylovat se kvůli Čunkovi – jako včera při interpelacích ve Sněmovně – ke skandálnímu zpochybňování práce orgánů činných v trestním řízení a trapnému napadání novinářů. Ti si (na rozdíl od něho) jen dělají dobře svou práci.
Ať už se vicepremiér a lidovecký šéf v budoucích dnech očistí, nebo neočistí, zlobit se může jen sám na sebe, že příslovečná maršálská hůl mu nyní tancuje po zádech. Jako se teď na sebe asi zlobí leckterý vsetínský bytový zloděj, že tenkrát před lety nevěděl, kolik se toho ve starostovic bytě válí na hotovosti.
Ostatně soudím, že Jiří Čunek by měl dobrovolně opustit vládní kabinet.

Foto popis|