Majdan nebyl kvůli EU. Mají v paměti gulagy a hladomor

Ukrajinu před Ruskem zachránily polovojenské dobrovolnické prapory, armáda v tomto ohledu selhala. Její špičky tvoří ve většině bývalí sovětští vojáci, kteří na obraně vlasti ani zájem nemají. Ukrajinci se vehementně brání, protože si moc dobře pamatují gulagy a hladomory a součástí nového Sovětského svazu, který vzniká pod taktovkou Vladimira Putina, být rozhodně nechtějí, řekl po svém návratu z Ukrajiny europoslanec a bývalý novinář, který má zákaz vstupu do Ruska, Jaromír Štětina (TOP 09).

Proč jste na Ukrajinu do míst bojů jel?

Na východ Ukrajiny jsem jel kvůli masové ruské propagandě, která o dobrovolnických praporech, které bojují proti proruským separatistům, tvrdí, že jsou fašisti a nacisti. Navštívil jsem všechny tři – Azov, Donbas i Pravý sektor a nic takové jsem ale neviděl.

Vlajka praporu Azov ale připomíná nacistické symboly.

Ano, ten znak zvolili nešťastně. Došlo jim to až později. Písmena I a N značí Ideu Nacionalismu, ale po spojení vypadají jako vlčí hák. Nechtějí to už ale měnit, považují to za svou obchodní značku. Samozřejmě se ale potom nemůžou divit, že jak na východě, tak na západě jejich vlajka vyvolává kritiku.

Takže mezi dobrovolníky nejsou žádní neonacisté?

Občas se někdo takový objeví, sám jsem viděl sedmnáctiletého vyholeného kluka, který měl na krku vytetován pravý znak SS. Viděl jsem tam spíš mladický vzdor, snahu vymezit se. Je to ale minorita a vedení praporu o tom ví, že je to poškozuje a snaží se s tím něco dělat. Andrije Bileckého, vůdce batalionu Azov, jsem pozval do Evropského parlamentu, chceme uspořádat tiskovou konferenci.

Jak přežívá válku místní obyvatelstvo?

Lidé na severu Donbasu si oddychli, že se válka přesunula na jih k Mariupolu. Slavjansk dnes normálně funguje. Oproti minulému roku si obyvatelé města mohou vybírat peníze z bankomatů nebo jít nakoupit do obchodu. Teď mají z války strach lidé na jihu, je slyšet těžké odstřelování a v dálce velká oblaka dýmu. Mariupol taky funguje, lidé žijí hlavně tím, co se děje u ve vesnici Širokine, kde je teď ohnisko bojů.

Jak u Širokine situace aktuálně vypadá?

Prapory Azov a Donbas oblast střídavě brání už půl roku. Vláda by je teď chtěla dobrovolnické prapory nahradit černomořskou flotilou. Vládním jednotkám se totiž nevěří. Ukrajinu zachránily právě dobrovolnické prapory, nikoli vládní armáda. Velkou část jejího vedení tvoří lidé, kteří bývali sovětští vojáci, žoldáci, a nemají proto moc zájem proti Rusku bojovat.
Dobrovolnické prapory bojují opravdu za vlast. Povstání na Majdanu se neiniciovalo kvůli asociační dohodě s Evropskou unií, ale kvůli jejich paměti. Oni si pamatují gulagy, hladomory ve 30. letech, deportace a nechtějí být znovu součástí nově vznikajícího Sovětského svazu, tedy Euroasijské unie, jak tomu Vladimir Putin pracovně říká.

A spolupracují tedy prapory s armádou?

Pravý sektor ne. Ten je nejvíce radikální. Upozorňuje na rozsáhlou korupci napříč Ukrajinou. Má buňky po celé zemi, kdy vystupují hlavně proti velkopodnikatelům, kteří byli původně ti největší komunisté. Snaží se tohle změnit, s korupcí bojovat, Porošenko se naopak snaží to usměrňovat, chce, aby tohle dělala státní moc.

Snaží se prapory bojovat i v té informační válce Kremlu?

Oni jsou bojovníci, takže v tomhle ještě Rusku nestačí. Mají už tiskového mluvčího, ale tiskové středisko ještě ne. Bez toho ale vyhrát válku nemohou. Potřebují odrážet ten válečný folklor, jak já tomu říkám, tedy šíření informací o tom, že naší nepřátelé pečou naše děti v troubě nebo hrají fotbal s hlavami našich padlých. To se dá vysledovat v každé válce.

Všiml jste si na místě Čechů, kteří by bojovali ať už na straně Ukrajiny, nebo separatistů?

Žádné české dobrovolníky jsem neviděl. Jen jednoho Poláka a pak jsem mluvil se čtyřmi důstojníky americké armády, bývalými, jak deklarovali. Ti vedli instruktáže ve výcvikovém táboře. Byl mezi nimi i Roman Žvarič, ukrajinský Američan, který seděl jako ministr spravedlnost ve vládě Julije Tymošenkové.