Lidé, záviďte!

POZNAMENÁVÁME

Bulvární deník Šíp nám den před Štědrým dnem nadělil vskutku chvályhodný dárek. Závist. Na první straně svého v podstatě štědrovečerního vydání nejvíce času věnoval Marii Kabrhelové, v předchozím režimu představitelce ženského hnutí a člence vedení KSČ. Důvod jejich psaní byl jediný – žije si přece na rozdíl od chudáků redaktorů Šípu a zajisté většiny jeho čtenářů(?) – dobře. Má prý luxusní chalupu na Vysočině a milionovou vilu v Praze, a je jí už jedenaosmdesát. Hrůza! Představte si, ona se dožila osmdesátky! Musí to být děsivé pomyšlení pro redaktory Šípu, že nejen ještě žije a je docela pohyblivá, ale že navíc má takový majetek! Nedivme se jim a jejich téměř výzvě k lynčování, vždyť přece právě oni dnes tak snaživě slouží dnešnímu režimu a nemají dosud zřejmě ani vilky, ani domky na Vysočině. Aaby na tom nebylo dost, připletli sem i vily Miloše Jakeše a Jiřiny Švorcové. Ještě jednou hrůza! Je třeba těm třem všechno vzít a rozdat stejně, jako to bylo s majetkem KSČ po revolučním Listopadu všemu lidu, tedy pardon, vybraným jedincům z lidu, protože ti ostatní by s tím stejně neuměli zacházet. Jen málokde se onen majetek strany a mládeže, pořízený většinou za příspěvky členů, dostal někam jinam.
Proto dokonce vítám záměr pánů senátorů Štětiny aMejstříka vyhledat všechny položky a skutečně je odevzdat lidu. Nejsem ovšem tak naivní, abych věřil, že se jim podaří přesvědčit banky a zahraniční společnosti či naše zbohatlíky se správnou legitimací v kapse, aby tento majetek vydali. Byli by hloupí, a to oni nejsou. Jen snad naivkové typu zmíněných dvou pánů senátorů (nebo jde o kaliče vody?) si to mohou myslet. Jenže oni nemíří, stejně jako Šíp, do kalných vod privatizačních bossů, oni by chtěli znovu vyvolat nenávist, a protože jim to zas tak moc politicky nejde, jde se na to od lesa. Ve hře je majetek. Ne pana Koženého, Mrázka či majitelů Komerční banky a zahraničních uchvatitelů podniků, bank či jiného lukrativního zboží, ale těch nenáviděných komunistů, kterých je stále tolik, že mohou do toho mluvit, a dokonce se s nimi v Poslanecké sněmovně imluví. Co kdyby se jednou zeptali, jak kdo co nakradl a chtěli mu to vzít. Znovu vyslovuji to slovo: Hrůza!
Atak před Štědrým dnem nám naservírovali Marii Kabrhelovou, Miloše Jakeše a Jiřinu Švorcovou. Přičemž ta poslední bydlí ve vile zděděné po rodičích svého manžela, a ti ji měli už dávno před válkou. Že by to Šíp nevěděl? Ví to, ale proč o tom mluvit, když je možné vyvolat závist a ta mívá někdy děsivé důsledky. Jejím dalším pokračováním je nenávist.
Pokud jde o Marii Kabrhelovou, ona i její muž, významný zemědělský odborník, profesor na vysoké škole, měli v minulosti slušné platy – ne sice rovnající se dnešním platům české elity, ale mohli si za ně koupit nejen vilu, ale i chalupu na Vysočině, pokud je neměli už po svých rodičích. Mimochodem milionový rodinný domek má dnes leckdo, a dokonce i v Praze. Po několikanásobných přeceněních nemovitostí to není zas tak velký zázrak. V době, kdy nový byt za tři a půl milionu na splátky není na kraji hlavního města žádnou výjimkou, a musí si je dnes kupovat mladá manželství na rozdíl od minulosti. Je to více než trojnásobek ceny, s níž nás v případě Marie Kabrhelové seznámil Šíp. Pokud si ovšem vzpomínám, i pan Topolánek má byt za mnoho milionů, o majetku pana Tlustého ve Slaném ani nemluvě, a designovaný nový ministr financí na pár měsíců pan Kalousek je na tom se svými byty a bechyňskou rezidencí ještě lépe než paní Kabrhelová, pan Jakeš (toho kvůli oné vilce pronásledovali už kolikrát a vždy museli odtáhnout s dlouhým nosem), či paní Švorcová. Ale o těch deník Šíp jaksi ze skromnosti den před Štědrým dnem nemluvil.