Ring volný
Občané ČR jsou po celé polistopadové období objektem propagandistické manipulace a současně získávají vlastní zkušenosti ze života v novém společenském systému. Euforie ze sklonku roku 1989 byla tak silná, že bylo možné těžit z lidské důvěřivosti a v důsledku toho dosahovat značných politických efektů. V průběhu roku 1990 značná část veřejnosti uvěřila heslu -Strany jsou pro straníky, Fórum je pro všechny – což rozhodlo o výsledku voleb. Lidé však byli podvedeni, OF „pro všechny“ brzy zaniklo a společenské řízení přešlo do rukou stran, když některé z nich vznikly účelově.
Brzy nato bylo vyhlášeno nové heslo – Každý Čech akcionářem -a vidina bezpracného zbohatnutí vedla mnohé voliče k tomu, aby v roce 1992 dali své hlasy ODS. Následně bylo opět vše jinak. Češi se nestali národem bohatých akcionářů, na kupónové privatizaci vydělali spekulanti z investičních fondů i různí podvodníci a ODS se stala vůdčí politickou silou.
Už na jaře 1996 ale agentura Factum zjistila, že jen pětina občanů věří v ochotu a schopnost stran plnit volební sliby. V následném roce průzkum STEM ukázal, že jen 45 % lidí označilo polistopadový režim za lepší než režim minulý. Zkušenosti z vývoje veřejného mínění v první polovině 90. let ovlivnily ideologii a propagandistické cíle polistopadového režimu. Většinou šlo a stále jde o nastolování zástupných témat, neřešení konkrétních problémů každodenního života lidí, a místo toho zahlcování veřejnosti pseudoproblémy, rovněž pak o zjednodušování, zkreslování a účelový výklad složitých společenských jevů.
Dnešní používání slova komunismus tam, kde by se mělo hovořit o socialismu, není náhodné. Obsah pojmu socialismus je totiž stále pro mnoho lidí přitažlivý. V březnu 1996 se podle agentury Factum 76,1 % dotazovaných vyslovilo pro lékařskou péči plně hrazenou ze státních prostředků a pouze 19,9 % vyjádřilo ochotu připlácet u lékařů nebo komerčních pojišťoven, 78,4 % bylo pro vyšší zdanění bohatých lidí a jen 25,8 % souhlasilo se zvyšováním věkové hranice pro odchod do důchodu.
Pod slovem socialismus si lidé stále dovedou představit konkrétní hodnoty, přičemž chápou, že budoucí sociálně spravedlivá společnost bude v mnohém zcela jiná než předlistopadový systém. Zaměňování slov komunismus a socialismus je účelové a má vést ke zkreslenému závěru, že komunismus zde již jednou byl, neosvědčil se, přestal být perspektivou a jakákoliv jeho propagace je trestným činem. O komunismu se hovoří v minulém místo v budoucím čase.
Senátor Štětina zdůvodňuje své tažení proti komunistům skutečností, že KSČM je marxistickou stranou. Přitom např. podle letošní červencové ankety BBC považují Britové Karla Marxe za největšího filozofa všech dob. Toto mezinárodní srovnání je názorným dokladem lokální i myšlenkové omezenosti českého primitivního antikomunismu. Poslanci KSČM nemohli zvednout ruku pro nový trestní zákoník, který obsahuje ideologickou pasáž stavící na roveň nacismus a komunismus. Ten, kdo přečetl známou Černou knihu kapitalismu, musí nutně položit otázku, proč jsou v uvedené právní normě explicitně jmenováni pouze nacisté, komunisté a chybí stoupenci jiných -ismů. Každému člověku se základními znalostmi z historických věd je jasné, že připodobňování nacismu ke komunismu je nesmysl. Jde o čítankově ukázkové sofisma, které má prostřednictvím výběrového srovnávání nesrovnatelného a při zdání formální správnosti cíleně uvést širokou veřejnost v omyl.
Tato veřejnost má však zcela jiné starosti. Podle v lednu 2002 zveřejněného průzkumu STEM považovali občané za hlavní problémy kriminalitu, osobní bezpečnost, kvalitu zdravotnictví a životní úroveň. Ve společnosti opět vznikl protiklad – my a oni. Lidé žijí problémy, které, žel, odpovědní neřeší, a oproti tomu jsou veřejnosti vnucována témata, která většinu nezajímají. Pak se nelze divit tomu, že je program KSČM pro mnohé přitažlivou alternativou.