Levicový virus: najdeme protilék?

názor

Více než čtyřicet let komunistického režimu si dnes vybavíme nejspíše jako frontu na pomeranče, budovatelské brigády nebo strahovská spartakiádní poupata. Co všechno ale doba obnášela, to vám nejlépe dojde až při setkání s lidmi, kterým režim bezdůvodně sebral nejlepší roky života. To si i nezúčastnění uvědomí, že komunistická éra zdaleka není epochou, na kterou by se mělo vzpomínat jen s úsměvem.
Pořád žijí tisíce politicky perzekvovaných lidí, kteří se stále nedočkali ani pořádné morální satisfakce. Pokusy postavit mimo zákon KSČ či její následovnici nikdy nebyly dotaženy do konce. Naposledy letos v březnu, kdy komunistická levice a rudnoucí část sociálních demokratů smetla ve sněmovně návrh zákona, předloženého senátory Mejstříkem aŠtětinou, zakazujícího propagaci komunismu.
Máme pouze rehabilitační zákon (č.119/1990 Sb.), který rozšířil počet zákonem rehabilitovaných, a po vzniku samostatné České republiky přijatý zákon o protiprávnosti komunistického režimu (č.198/ 1993 Sb.). Tento zákon má ale pouze proklamativní charakter a právně neuznal třetí – tedy protikomunistický – odboj. Jeho přeživší účastníci dodnes marně čekají na morální satisfakci ve formě potrestání konkrétních žijících osob, které se v 50. letech podílely na sadistických výsleších a mučení politických vězňů. Všichni ti trestu ušlí Grebeníčkové tak musejí bojovat pouze s vlastním svědomím, pokud nějaké vůbec mají.
V komunistických lágrech končila hlavně elita. Místo toho, aby univerzitní profesoři, západní letci a duchovní obohacovali československou společnost, komunistický režim „obohacoval“ jejich těla prací s radioaktivním uranem.
Nyní existují alespoň nejrůznější iniciativy. Třeba petiční akce Zrušme komunisty, provolání umělců http: //www.ceskapol it ika.cz / Provolani/skomunistyse nemluvi.htm nebo Společnost za mravní a právní uznání 3. odboje, které se polistopadovým komunistům postavily a upozorňují na to, že nemají legitimní a morální právo na účast v politickém životě země. Můžeme mezi ně zařadit i žďárský happening Už se nechcem nikdy vracet… Bojovat proti komunismu slovem a včasným zamluvením Letné pro antikomunistický mítink je mnohem vhodnější než tlouci politika nenáviděné strany. Komunistický poslanec Dolejš si minulý týden prožil bolestivý koncert pro šest pěstí a tři páry nohou. Je velkou chybou používat pro nesouhlas s něčími politickými názory stejné metody, jakými se bezostyšně projevoval právě totalitní režim. Nedělejme z komunistů mučedníky! Nezaslouží si to. Vždyť ani jeden z polistopadových komunistických předsedů nedokázal vystoupit s omluvou za zločineckou minulost své strany. Postoj komunistů je jiný: Omlouvat se nebudeme, jsme přece strana lidumilů brojících proti „divokému asociálnímu kapitalismu“. Stokrát lepší je pořádat přednášky, které do minulé éry přinesou více světla, a debatovat s těmi, kteří si s režimem prožili své. Právě lidé, kteří před záludným režimem dokázali stát rovně a nestali se „bezobratlými“, si zaslouží náš potlesk vestoje.
„Národ existuje svou pamětí. Pokud ji ztratí, je na ,nejlepší‘ cestě prožít ji znovu,“ říká komunisty perzekvovaný literát Zdeněk Rotrekl. Studenti historie mají to štěstí, že „paměť“ mohou získat při setkání s někdejšími „mukly“ z Jáchymova. Někteří zahořkli, jiní jsou vidět, přestože v porevoluční společnosti zdaleka nejsou na výsluní. To pak hanlivé označení „mužů určených k likvidaci“ může konotovat spíše hrdiny.
Naše morálně apatická společnost, která se dosud nevyrovnala ani s traumatem Mnichova, nemá sílu komunistům důrazně naznačit, že jsou tu jaksi navíc. Komunistický šéf Filip v jednom svém předvolebním projevu označil období 1948 – 89 za „první pokus o socialismus“. To abychom se báli, jestli přijde druhý. Nemluvit s komunisty je málo! Je jediná cesta. Drtit je ve volbách. Jenže, jak říká historik Jiří Pernes, v české společnosti je zakořeněn jakýsi „sebevražedný levicový virus“. A na ten zatím protilék nemáme! Doba, kdy se podle průzkumů polovina Čechů nebrání podílu komunistů na vládě, to jenom potvrzuje. Pomůžou nám jej najít nejrůznější happeningy?

***

Jaký názor máte na komunizmus vy?
Pište a posílejte své názory na adresu redakce: Týdeník Vysočina, náměstí Republiky 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, nebo e-mailujte: tydenik@vysocina.vlp.cz

O autorovi| JIŘÍ BÁRTA, Autor je student historie a mediálních studií MU v Brně