LETY U PÍSKU: kámen úrazu

PROBLÉM BEZ ŘEŠENÍ?

Lavinu občas spustí kamínek. Národní strana ke spuštění mediální laviny použila balvan víc než třítunový.

Kámen s nápisem „Obětem“ národovci položili na obecní pozemek, půl kilometru za obcí a pár set metrů od tábora, kde byli během nacistické okupace internovaní Romové.
Slavnostní odhalení se mělo konat týden nato, v sobotu 21. ledna. Svého odhalení se ale kámen nedožil. Dva dny předtím, ve čtvrtek vpodvečer ho obec s pomocí jeřábu a těžkotonážní tatry odstranila. I přesto, nebo právě proto, se tu příznivci Národní strany hodlají sejít. Není divu, předvolební reklamní tah zabral. Když ve čtvrtek volám na infolinku Národní strany, nemá na mě předsedkyně čas – v předpokoji na ni čekají dva televizní štáby. Dáváme si tedy sraz v sobotu přímo v Letech. Otázka, jestli se akce neruší, je opravdu hloupá. Kout železo se má, dokud je žhavé, a média jsou nažhavená doběla. O kameni se celý týden mluví v rozhlase, v televizi, v novinách i na internetu. Stejně tak o straně několika nacionalistů, o které jsem donedávna neslyšel nejen já, ale ani většina normálních lidí.

SRAZ NA HNOJIŠTI

Když v sobotu ráno přijíždíme do Let, je kámen už bůhvíkde. Zato silnici každých pár set metrů hlídají policisté. U prvního policejního hloučku odbočujeme na polní cestu. Jedeme bezpochyby správně. U vjezdu nás totiž policisté legitimují a pak posílají za autem České televize.
Po necelém kilometru brzdí Česká televize u plácku s obrovskou, napůl rozebranou kupou hnoje. Parkuje tu několik civilních i policejních aut. Před nimi v mrazivém větru podupávají policejní důstojníci. Vidí, že máme choutky zaparkovat vedle nich, a tak nás spěchají varovat: Hnojiště je soukromý pozemek a policie – na rozdíl od nás – svolení má. Zdá se, že u těchto mládenců přežívá syndrom CzechTek. Usmíváme se: Nevadí, cesta je přece veřejná a když se tu vejdete vy, tak i my. Nešťastný policista upozorňuje kolegu fotografa, že přijedou ještě dva policejní transportéry, ale ten ho nevnímá a parkuje hned u kouřící kupy slámy. Kovaný Pražák okem zemědělce přejede hnůj a konstatuje, že je to siláž na krmení dobytka. No dobrá, tak jako tak je to pěkný humus.

SATELIT U VEPŘINCE

Dozvídáme se, že o kilometr dál je od deseti hodin pietní akce Romů u pravého původního památníku romským obětem. Skini na ně plynule navazují až v jedenáct od hnojiště kousek dolů. Jedeme tedy zpátky na hlavní silnici. Cestou míjíme několik televizních štábů brouzdajících se sněhem v širém poli a policejní hlídky. Omylem zajíždíme k vepřínu. Před vraty je parkoviště obsazené přenosovým vozem České televize. Nad přívěsem trčí masivní satelitní talíř a z přívěsu skáče pán a snaží se nás vystrnadit. Naše auto mu leze do záběru na vepřinec. Vyfotíme si tedy železnou bránu a vracíme se na silnici. Teprve poslední policejní hlídka nás navádí k šipce s nápisem Památník Lety. Jedeme dlouho polní cestou, ztrácíme víru ve správný směr, ale nakonec nám ji vrací osamělý chodec uprostřed lesa. Šlape si to také k památníku. Bylo mu pět let, když sem sváželi Cikány z celé republiky, a leccos také slyšel od starších pamětníků. Cikáni občas chodili pomáhat hospodářům v okolí, občas si od místních vyžebrali nebo koupili jídlo a také se sem za nimi sjížděli jejich příbuzní.

CO MÁ PŘEDSEDKYNĚ MEZI NOHAMA

Přijíždíme k malému improvizovanému parkovišti. Tady má proběhnout romský pietní akt. Samí novináři a kupodinu nikde žádná policie. Nevidíme ani Romy, jen v rohu parkuje orezlý žigulík na plyn. Vím, že správný „Romák“ má buď žigula, nebo medvěda (mercedes), a tak je jasné, že alespoň jeden zástupce romské minority tady asi bude. Nedaleko od památníku opravdu narážíme na Čeňka Růžičku, předsedu Výboru pro odškodnění romského holocaustu. Je obklopen dychtivými mikrofony a právě hodnotí svolavatelku konkurenční nacionalistické akce. Zajímá ho, co má mezi nohama, protože se nechová jako žena.
Připomíná, že jako Rom nemůže jít za ní a vynadat jí, ale pokud zjistí její bydliště, promluví si s manželem, aby ten své ženě náležitě domluvil. Tak totiž velí dávná romská tradice.
O kus dál se usmívá Svatopluk Karásek.
Nesmí tu pochopitelně chybět. Je nejen občasným komentátorem MF Plus, ale i senátorem a vládním zmocněncem pro lidská práva. Ten mimo jiné podpořil rezoluci Evropského parlamentu, která kritizovala rasismus v členských zemích EU. Proti hlasovali poslanci ODS. Zkouším volat europoslanci Janu Zahradilovi, ale nebere to. To je divné, protože touhle dobou by měl být v Praze a v jeho dejvické hospodě U pětníka bývá signál v pořádku.
Podle Čeňka Růžičky by měly okolo památníku viset tabule s textem a fotografiemi osvětlujícími historii romského koncentračního tábora v Letech. Vzpomíná také, že jeho maminka prožila jak Lety, tak Osvětim. Říkala prý, že Lety byly horší.

PAMÁTKA NEPAMÁTKA

V jedenáct hodin zahajují skini akci nad vepřínem, na místě svého zmizelého památníku. Slovo památník je ovšem eufemismus – šlo pouze o velký balvan s vytesaným nápisem Obětem. Národovci se ho pokusili zaregistrovat u ministerstva kultury jako kulturní památku. Zjevná blbost měla svou logiku – předmět žádosti totiž požívá státní ochranu jako památka už od chvíle podání návrhu. Takže byť naděje na zapsání mezi skutečné památky byla mizivá, národovci počítali alespoň s dočasnou nedotknutelností svého výtvoru. Ministerstvo i obec kontrovaly geniálním protitahem.
Kámen obec odstranila dřív, než ministerstvo kultury stačilo žádost zaregistrovat. A bylo po ptákách. Pro spravedlnost dodejme, že starosta umístění kamene na obecním pozemku schválil. Netušil ovšem, co a kdo všechno se za tím šutrem skrývá.

EDELMANNOVÁ JE HRDÁ A NACIONALISTKA

Odbočka z hlavní silnice je u největší skrumáže policistů. Stojí tu nejen policejní auta a kordon policistů v reflexních vestách, ale i patrový autobus. Žertuju, že busem přijeli skini z Prahy. Když přijdeme blíž, vidíme na čelním skle fotografii předsedkyně strany Petry Edelmannové. Pod nevinně obrýlenou a milou tvářičkou bývalé studentky ekonomie čteme velebné motto: „Nacionalismus se pro každého člena Národní strany stává věcí osobní a národní cti, věcí svědomí, věcí mravní, věcí etickou“ – citát jako od führera klonovaného Masarykem. Předsedkyně k tomu navíc dodává: „Jsem nacionalistka a jsem na to hrdá.“ Inu, není nadto být českou vlastenkou a umět nám to říct alespoň polatinsku. Tedy vlastenec je nacionalistický výklad slova nacionalista. Slovník cizích slov, který mám po ruce, ovšem říká něco trochu jiného: „Nacionalismus je politický směr a ideologie vycházející z přesvědčení o výjimečnosti a zpravidla i nadřazenosti vlastního národa.“ Každopádně, hlavně když to ti mladí myslí dobře…
Míjíme také tři auta s oranžovými majáky a nápisem Securitas. Zdání akčnosti a důležitosti jim mají dodat ještě nápisy „Zásahové vozidlo“. Je to naprosto bezvýznamný folklor, který majitelům dává na silnici stejně práv jako nápis „jogurt“ na mlékařově autě. Při srovnání nacionalistického technického parku s romským žigulíkem na plyn je ale zřejmé, že když ne v etice, tak v technice mají vlastenci náskok určitě.
Sami nacionalisté už mezitím pochodují pod českými vlajkami polňačkou směrem do kopce nad vepříny. Za nimi se vleče kolona asi dvaceti automobilů s novináři. Průvod je zvlášt malebný, když kráčí přes vrchol kopce, po obzoru – vlajky vlají, lidé kráčí a auta se rozvážně, kolo za kolem, šinou. Budí to dojem happeningu nebo pohřbu s folklorními prvky.

LETY? NEJSPÍŠ REKREAČNÍ TÁBOR

Řadíme se na konec šňůry aut. Díky tomu jsme na místě shromáždění ve chvíli, kdy už první řečník mluví. Obklopuje ho ochranka, která z nějakého neznámého důvodu drží také stráž u kočárku s batoletem a maminkou naslouchající projevu. Kdykoli okolo někdo projde, muži a jedna dívka v černém se akčně přesunují, stále čelem k narušiteli. Je to zatím jediný komický prvek představení.
Řeční kandidát Národní strany v letošních parlamentních volbách. Nedaleko stojící pravoslavný kněz poznamenává, že nechutně zneužívá památky mrtvých k předvolební propagandě. Nedá se než souhlasit, a proto jméno řečníka ve vteřině zapomínám. Jeho slova už ale zapomenout nelze. Hovoří o táboře v Letech a snaží se doložit, že tu Romové v podstatě netrpěli a jejich dozorci byli dokonce jejich přátelé, protože v jejich prospěch si i stěžovali na svého velitele.
Popírá jakékoli zločiny proti „Cikánům“ a stěžuje si na překrucování historie. Tohle ale už Národní strana omílala v médiích celý týden: Mrtví si v podstatě mohli za smrt sami – umřeli na vlastní špínu.

POLICISTÉ, DĚKUJEME ZA SPOLUPRÁCI. VAŠI SKINI

Posluchači nedávají najevo souhlas ani nesouhlas. Jsou tu zatím jen novináři, funkcionáři strany a jejich bodyguardi.
Samozřejmě po celém okolí jsou rozestoupení policisté, ale ti se chovají, jako by tu nebyli. To je divné senátorovi Jaromíru Štětinovi, který se přišel podívat ze své nedaleké chalupy.
Podle něj tu došlo k porušení zákona -a to k trestnému činu popírání holocaustu.
Hvězdná hodina policie ale teprve přijde. Po volebním lídrovi si bere slovo předsedkyně strany. V okamžiku, kdy hovoří o cikánských lobbistech, končící sociálně-demokratické vládě, pseudohumanistech a obracečích historie, prodírají se k pomyslnému řečnickému pódiu dva mladíci a volají: „Nemáte tady místo! Stop rasismu!“ Dva lebkouni v civilu s bílou páskou na ruce se po nich vrhají a smýkají s nimi mimo kruh přihlížejících novinářů. Oba napadení -německý novinář Marcus Pape a Yasar Abu Ghosh se nebrání, jen znovu provolávají svá hesla. Náckům spěchají na pomoc policisté a oba výtržníky si přebírají. Policejní velitel, když vidí, že se na pomoc skinům seběhlo příliš policistů, volá: „Držte místo, stačí dva!“ Oba zadržení se nechávají odvádět policisty, ale přes rameno volají na shromážděné nácky a novináře: „Jste na místě, kde umírali lidé, a vy budete popírat jejich smrt?“ Později se v reportáži ČT dozvíme, že oba protestující nejednali v náhlém hnutí mysli, ale pod dohledem kamery si scénář vystoupení předem připravili.

STOP NACISMU? TO JE PŘEČIN!

Policie oba narušitele legitimuje. Výkřiky Marcuse Papeho podle velitele zásahu nejspíš porušily zákon, protože ho zatýkají a odvážejí na policejní služebnu. Nácionalisté děkují policistům za spolupráci, ta ale zdaleka nekončí. Na svahu se objevuje několik studentů romistiky. Roztahují romskou vlajku a mlčky ji drží nacionalistům na očích.
Policisté vytvářejí kordon čelem ke čtyřem studentům – snad aby ty čtyři děti nenapadly bezbranné holé lebky. Z romského památníku si české vlastence přišel prohlédnout i sociolog Fedor Gál. Teď při pohledu na policisty jen kroutí hlavou a nemá slov.
Má je zato romská redaktorka Českého rozhlasu Anna Poláková. V jednom z holohlavých pořadatelů s bílou páskou poznává skinheada, který v Praze napadl a zranil jejího syna a byl za to odsouzen k podmíněnému trestu.

JÁ NA BRÁCHU, BRÁCHA NA MĚ -TRESTNÍ OZNÁMENÍ

Akce končí. Několik národovců s ochrankou se vydává s celou vlajkoslávou na zpáteční cestu.Senátor Štětina sedá do auta a jede podat trestní oznámení pro popírání holocaustu. Náš fotograf při parkování lehkomyslně zabořil auto do sněhu a teď nemůžeme ven. Několik televizních štábů tlačí marně, zástupce šéfredaktora MF Plus běží za senátorem Štětinou, aby nás vytáhl autem, ten ale nemá tažné zařízení. Z bryndy nás vytáhne teprve konkurence…
Policie zatím už někde v kanceláři sepisuje výslech s Marcusem Papem. Ten se prý dopustil přestupku, když akci nacionalistů „slovně narušil“. I Pape odvoz využil a podal trestní oznámení na útočníky, kteří ho napadli Také Národní strana podala nepřeberně trestních oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu pomluvy a poškozování cizích práv. Je mezi nimi i MF Plus, a to v momentě, kdy ještě tahle reportáž nebyla ani napsaná. Tomu se říká politická prozíravost.
Reportáže jsou natočeny, média i národovci spokojeni.