KSČM je skvrnou na české politické scéně

Dnes už se na tu četbu moc nepamatuju, ale vím, že jedním ze základních Leninových etických názorů byla zásada – parafrázuju – že „morální je to, co prospívá Straně“. Tenhle kategorický imperativ absolutního relativismu pro mě – a samozřejmě nejen pro mě – znamená, že lež může dle takové morálky být morální, stejně tak jako vražda nebo masová vražda. Co s tím dělat?

Když nebude vyhnutí, strana se přejmenuje na něco jako Národně Socialistická Česká a Moravská Dělnická Strana, a když bude prospěšné vydat prohlášení, že strana se zříká „učení“ Lenina a Stalina, eventuálně i Marxe a Engelse, strana takové prohlášení vydá. Co s tím dělat? S politickým uskupením řídícím se takovouhle etikou nelze jednat.

Soudruh – ignorant
Křivá přísaha, posuzovaná zmíněným kategorickým imperativem (omlouvám se Kantovi za zneužití jeho pojmu), je zcela přípustnou metodou v třídním boji, definovaném ad usum Delphini jako boj dělnické třídy s buržoazií, který je ve skutečnosti bojem leninsko-stalinské kompartaje s demokracií Jeffersona, Lincolna a Masaryka. Delfínem je v tomhle případě společnost, v níž dochází k masovému zapomínání špatného a v jejích mladších generacích všeho osobně nezažitého.

Na tuhle specifickou amnézii hřeší taky v jednom citovaném dokumentu Dočasné komise Senátu onen soudruh, který se samozřejmostí tvrdí, že zločiny spáchané v komunistických „převýchovných“ táborech nikdo nedokázal. Přece není nutné dodávat, že soudruh tím ignoruje jak pamětnické knihy od Solženicyna třeba po Dagmar Šimkovou (Byly jsme tam taky, o ženských lágrech), tak odborné historické práce, jako je Černá kniha komunismu, kolektivní dílo francouzských, polských a českých autorů (Paseka, 1999).

Co s tím dělat?V každém případě se domnívám, že počin schválení Zprávy Dočasné komise Senátu o neústavnosti KSČM plénem Senátu a doporučení vládě, aby tato postoupila Zprávu Nejvyššímu správnímu soudu k projednání, je hodný ocenění.

Nedovedu si představit, že by koaliční vláda Zprávu schválenou Senátem Nejvyššímu správnímu soudu nepostoupila. Bude ale velmi zajímavé sledovat, jak se Nejvyšší správní soud a eventuálně odvolací Ústavní soud vypořádá s pádnými argumenty ve Zprávě uvedenými. Bude to do jisté míry referendum o českém soudnictví.

Nevyrovnání se s minulostí
Komunistická strana Čech a Moravy v dnešní podobě, s jejím vedením, pokračujícím názvem a nereformovaným a nedemokratickým myšlením je zásadní skvrnou nejen na politické scéně, ale přispívá i k morálnímu úpadku celého národa. Bez této nápravy se Česká republika bude donekonečna zmítat v nevyrovnání se s vlastní minulostí.