Kruhy na vodě

Sloupek

O Vánocích dopřál jsem si konzumu hlavně čtenářského. Na brzkých ranních procházkách putoval jsem pak kolem domů, za jejichž zdmi tušil jsem žlučníky svých bližních, pádlujících v peřejích majonéz a játra s ledvinami, zmáhající alkoholový příliv. Laciná pýcha staršího člověka. Neboť když vám to už „nebere“ jako kdysi, je lehké hříchu obžerství se vyhnout.
Jak řekl Kozma Prutkov, bratranec Járy Cimrmana: když házíš kamínky do vody, pozoruj alespoň kruhy na vodě. Ty kruhy jsem při četbě pozoroval, a když přes Vánoce aktuální politika spala, využívám příležitosti se s kruhy se čtenáři podělit.
Objev první: v Sovětském svazu se za Stalinova panování za vzdělání platilo. Alespoň za vyšší středoškolské ročníky. Úmyslem rudého cara jistě nebylo znesnadnit přístup ke vzdělání dětem chudých. Spíše to byla snaha dodat vzdělání váhu. Sovětské školství to však ani nezlepšilo, ani nezhoršilo. Námět pro Lidový dům i Jánský vršek.
Objev druhý servíruji pro senátory Jaromíra Štětinu a Martina Mejstříka, kteří po způsobupražských bojovníků z desátého května zalehli na barikády proti komunismu a marxismu. Hádanka: Kdo a kdy napsal následující? „Kapitalista prosperuje… my se zatím propadáme stále níž než tažný dobytek, protože ten je lépe živený než my a lépe se o něj starají. A to proto, že z hlediska dnešního systému má větší cenu. A přesto nám říkají, že zájmy Kapitálu a Práce jsou totožné.“ Napsal to už v roce 1845 Benjamin Disraeli, klasický konzervativec, za jehož premiérství imperiální moc Velké Británie dosáhla vrcholu.
Abych trochu přisolil: „Cílem není ocejchovat jako komunistu každého, kdo užívá jazyk marxismu-leninismu… poněvadž na marxismu něco je.“ Charles Bohlen, asistent ministra zahraničí USA George Marshalla, s jehož jménem je spojena záchrana Evropy před poválečnými protokomunistickými zmatky.
Původní kapitalismus viděl konzervativec Disraeli a revolucionář Marx stejně. Zatímco však druhý propadl přesvědčení, že kapitalismus se nezmění (některá jeho zjištění však stále neztratila platnost), první ho chtěl reformovat a svobodnou společnost zachránit. On a německý Otto von Bismarck, jakož i americký prezident Woodrow Wilson tápavě přicházeli na stopu jediného účinného léku na pozdější extrémní projev marxismu, zmršeného ruským despotismem a byzantinismem: sovětský komunismus. Tím lékem je sociální stát. Po druhé světové válce vyléčil Evropu a dodnes jí jde k duhu. Dále už je rovnice jednoduchá. Kdo chce účinně bojovat proti komunismu a marxismuleninismu, učiní dobře, bude-li bojovat za sociální stát. Martin Mejstřík i Jaromír Štětina k tomu v Senátu mají příležitost. Bojovat proti vercajku na praporu a marxistické hantýrce je hloupost.