Korespondence s Milošem Krčmářem, předsedou ZO SZ Liberec

Vážený pane Krčmáři,

dostala se ke mně část korespondence o Vaší výzvě zastavit  možnou povolební spolupráci na krajské úrovni mezi SZ a KSČM. Dovolil bych si na to reagovat:

 

KSČM je reálná  politická síla, nikoliv však strana standardní. Byl to právě prezidentský kandidát Strany zelených Švejnar, který mnohokrát ve svých čtyřech postulátech podrobil KSČM kritice u jiných českých politiků nevídané: KSČM se neodřekla se své předchůdkyně KSČ, zpochybňuje právo na soukromé vlastnictví, oslabuje obranyschopnost země požadavkem, aby Česká republika vystoupila z NATO a zejména neodmítla násilí jako prostředek k dosažení svých cílů.  Jan Švejnar velmi dobře ví, že naše ústava o násilí hovoří.  Článek 5 Hlavy první ústavy říká, že součástí našeho politického systému mohou být jen ty strany a hnutí, které odmítají násilí jako prostředek k dosažení svých cílů. Komunistická strana Čech a Moravy v mnoha ohledech násilí neodmítá. Ve stranických dokumentech považuje za hlavní pilíř své činnosti návodné teze k násilí vyjádřené klasiky marxismu-leninismu. Násilí adoruje v mnoha dalších vyjádřeních a oficiálních dokumentech, naposledy v nehorázném přihlášení se k „vítěznému Únoru“. KSČM porušuje ústavu České republiky. Je to právě Švejnar, který na rozdíl od svého protikandidáta Václava Klause, nepovažuje KSČM za standardní stranu.

Zákon o politických stranách jasně formuluje, jak postupovat, jestliže je politická strana v podezření z porušení ústavy. Nejvyšší správní soud je povinen takové podezření posoudit a shledá li porušení zákona příslušnou stranu rozpouští. Může to udělat podle zákona o politických stranách na základě podání vlády či prezidenta státu.  Naše dospívající demokracie už má dostatek právních prostředků, jak se proti nástupu komunismu bránit. K dispozici má dvě cesty. O první už jsem mluvil: je to rozpuštění protiústavní strany na základě stávajících, již existujících zákonů. Druhou cestou je inovace zákonů, které vznikly v době, kdy prakticky nikdo nepředpokládal raketový nástup komunistů a snahy o jejich reinkarnaci. Je to cesta, kterou nabízí ve svém návrhu novely trestního zákona například  kolega Mejstřík. Učinit propagaci komunismu (a nacismu) trestnou. Zdůrazňuji, že návrh hovoří o zákazu propagace násilné ideologie, nikoliv o zákazu ideologie samotné, jak se snaží odpůrci novely tvrdit.

Právní řešení existence hypertrofovaného komunistického reliktu by mělo proběhnout podle jednoduchého schematu: ozývající se reformní síly v KSČM se odštěpí, přeregistrují, odhodí násilnou protiústavní platformu marxismu-leninismu a stanou se standardní dělnickou politickou stranou , tak jak ji známe z reformovaných stran v jiných zemí bývalého sovětského impéria. Druhá, dinosauří část strany, která bude dále vyznávat násilí pak bude podle zákona snáze rozpustitelná, než kolos, který jsme si nechali na naší politické scéně vyrůst.

Komunisté se nikdy sami nereformují. K tomu je třeba je v zájmu obrany demokracie ústavními prostředky donutit. Profesor Švejnar to na rozdíl od profesora Klause chápe, taková je  skutečnost.

 

Švejnar dává jasně najevo, že je normální spolupráce reálných politických sil. Svými postuláty říká, za jakých podmínek by se to mohlo týkat i KSČM.  Splnění  těchto podmínek přitom de facto znamená konec komunistické strany. Myslím, že by se mělo toto pravidlo týkat i spolupráce v regionáln  úrovni. Jasné odmítnutí  spolupráce s KSČM například na úrovni krajské  je jedním ze způsobů, jak KSČM rozštěpit, oslabit a přinutit k tomu, aby se alespoň její část reformovala.  Jakýkoliv jiný postup dodává komunistické straně legitimity a prohlubuje právní schizofrenii způsobenou tím, že máme v parlamentu i v zastupitelstvích stranu, která porušuje ústavu.

 

Nejsem člen Strany zelených, ale nemohu nereagovat, když jste mne v dopise jmenovitě oslovil. Moje stanovisko, které se netýká jen Strany zelených, ale i jiných demokratických stran a hnutí, tedy je: s KSČM na krajské úrovni nespolupracovat.

 

 

S přátelskou úctou

Jaromír Štětina

 

 

středa 5.3.2008, 15:39

Dobrý den,

předem se omlouvám za nevyžádaný email, ale jsem nucen reagovat na vývoj posledních událostí. Předseda krajské organizace v Libereckém kraji Mgr.

Jan Korytář se otevřeně přihlásil k možné povolební spolupráci na krajské úrovni s KSČM. Tato skutečnost nenechala v klidu naší ZO SZ Liberec ani mě osobně v klidu. Mgr. Korytář se otevřeně přihlásil ke spolupráci se stranou, která se i nadále hlásí k odkazu února 1948.

Na základě této skutečnosti se snažím iniciovat výzvu pro všechny členy naší strany, pro které jsou důležitější základní principy demokracie než jejich vlastní kariéra.

Oslovuji Vás vlivné členy SZ a pana senátora Štětinu, aby jste napomohli šíření výzvy, jejíž jsem autorem. Dále přikládám tiskovou zprávu naší ZO k této situaci.

Předem děkuji za ochotu při šíření výzvy.

S pozdravem

Mgr. Miloš Krčmář

historik

předseda ZO SZ Liberec