Komunistická hrozba z časoprostoru

Spuštění Velkého hadronového urychlovače (VHU) na jaře 2009 nedaleko švýcarské Ženevy nezměnilo jen tvář fyziky, ale i celého světa.

Již první experimenty na tomto dosud nejmohutnějším drtiči atomů potvrdily platnost M-teorie suprstrunové struktury hmoty. Záhy poté dva mladí čeští fyzikové Pavel Veselý a Jiří Krejčí, členové teoretického týmu kolem VHU, obdrželi Nobelovu cenu za geniální, velice elegantní matematický aparát, který spojil M-teorii s pracemi v oblasti smyčkové kvantové gravitace. Odtud byl již jen krok ke sjednocení kvantové fyziky s Einsteinovou obecnou teorií relativity do Všeobecné teorie všeho. Za zformulování jejích základních postulátů je v příštím roce neminul další Nobel. Ještě dramatičtější však byly možnosti, které se tím otevřely.

Snad nejoslnivější z nich spočívala ve využití obludné energie Higgsova inflantonového pole k cestování časem. Lavinovitý pokles energie tohoto pole a její fázový přechod v normální hmotu byl onou strašlivou silou, která vyvolala velký třesk. Původní superhustý desetidimenzionální vesmír v záblesku času 10-35 vteřiny inflačně rozfoukla a od tohoto okamžiku se již 13,7 miliardy let rozpíná.

Energie čerpaná z Higgsova pole umožňovala otevřít Einsteinovu červí díru , tedy jakýsi tunel v časoprostoru. Zvídaví fyzikové kolem VHU neváhali a v rekordním čase sestrojili dopravní prostředek k cestám tímto tunelem . Měl diskový tvar a jeho nadprostorový motor poháněly Higgsovy inflantony. Fyzikové ho s mírnou ironií nazvali Strojem času .

Jeho první posádkou se pochopitelně stali oba čeští géniové. Pro ČR to byla ohromná čest a pro její vládnoucí trojkoalici spása, seslaná přímo z nebe, přesněji řečeno z časoprostoru. Česká vláda svými diletantskými reformami totiž uvrhla zemi do nebývalých zmatků a těžce si znepřátelila 90 % voličů. Také její zahraniční politiku postihla série hanebných debaklů, které vyvrcholily totálním krachem českého předsednictví EU a mezinárodní ostudou. Ani tisk USA ji nijak nešetřil. Například vlivný deník Washington Post ji nazval spolkem úplatných nemrcouchů v čele diluviálni odnože Absurdistánu. Tak skvělá příležitost k nápravě reputace, a to navíc před parlamentními volbami, jakou trojkoalici nabízelo využití slávy obou géniů, se snad nevyskytuje ani v pohádkách. A nebylo jejich vinou, že se všechno tak úděsně zhatilo.

Dne 1. dubna 2010 Pavel a Jiří nasedli do Stroje času , který potom asi metr nad zemí ještě chvíli rotoval. Vzápětí s oslnivým zábleskem zmizel v propasti časoprostoru. Téměř okamžitě se z ní vynořil v Americe roku 2040, a to přímo na trávníku sídla amerických prezidentů.

Po ustálení silokřivek rozbouřeného časoprostoru se z nich vynořil Bílý dům. Hlavním vchodem právě vycházel prezident doprovázený pouze dvěma strážci. S úsměvem se zastavil před skupinou turistů z Kuby, aby je krátce pozdravil. Stroj času ihned spustil automatické kamery a vnější odposlech.

Vítejte přátelé v naší socialistické Americe, řekl španělsky americký prezident. Jistě jste v ní neviděli, jako již dlouho u vás doma, chudinské čtvrti, bezdomovce, negramotné, nezaměstnané či plné věznice, kterých jsme museli již tři čtvrtiny zrušit. Máme bezplatné zdravotnictví a školství, příkré sociální rozdíly zmizely. A my chceme jít po této cestě dál, ale o tom budu hovořit u příležitosti nadcházejícího 20. výročí naši lidové a nekrvavé revoluce. Potom navštívím vaši hrdou a krásnou zemi, které tolik dlužíme a která je pro nás v mnohém příkladem.

Oba cestovatelé časem sice politice jako fyzikové nerozuměli, ale pochopili, že s USA a patrně i s celým světem se stalo cosi vážného. Znovu odstartovali a ještě několik desítek minut poletovali nad americkými velkoměsty. Potom se vrátili do přítomnosti.

U výstupu z červí díry je očekávala česká vládnoucí elita. Ale již prvních několik vět Pavla a Jiřího ji příšerně vyděsilo. Místo cesty slavnostně vyzdobenou Prahou byli oba internováni, aby prý z budoucnosti nepřivlekli nebezpečné bakterie či viry. BIS označila veškeré nahrávky z budoucnosti za státní tajemství a okamžitě je předala CIA. Zmatek, který propukl po jejich přehrání, centrála CIA ještě nezažila a lépe na tom nebyl ani Bílý dům.

Jenže, to by v Čechách nesmělo platit, že hodlá-li někdo cokoliv rozkecat, ať to svěří BIS. Zanedlouho skutečně unikly informace z této tajné služby a novinářští supové roznesli Tajemství budoucnosti po celé planetě. Následky jeho vyžvanění se velice podobaly velkému třesku. Naštěstí jen v politice.

Marx se stal takřka přes noc nejčtenějším autorem a mnoho liberálních ekonomů skončilo na psychiatrii. Zakřiknutá evropská levice zpupně zvedla hlavu. Komunisté v mnoha zemích, USA nevyjímaje, dosahovali stále přesvědčivějších volebních výsledků. Americká i evropská pravice se zaťatými zuby vyklízela své pozice, ale chovala se vcelku decentně.

Zato česká politická scéna v ničem nezapřela své dlouhé tradice. Nejprve veřejnoprávní televize uspořádala sérii besed se stařičkým, ale stále čilým Milošem Jakešem. Moderátoři při nich neurvale skákali do řeči jeho znejistělým oponentům se zjevnou snahou je zesměšnit. Právo se stalo opět Rudým s heslem Proletáři všech zemí, spojte se . Lidové noviny zaplavily analýzy předních politologů dokazující, že takzvanou totalitu nezavinili komunisté, ale studená válka, rozpoutaná americkým imperialismem. Politické procesy 50. let pak podle nich vyvolaly intriky CIA.

Sociální demokracie se urychleně vracela ke svým marxistickým kořenům. Sílilo v ní volání po sloučení s komunisty a společném postupu k novému Vítěznému únoru. Zelení červenali a lidovci požadovali obnovu Národní fronty. Tvrdili, že jejich Pán byl vlastně prvním komunistou, protože hlásáním Království nebeského na zemi předpověděl beztřídní komunistickou společnost. Žádali uznání jeho učení za čtvrtý zdroj marxismu.

Funkcionáři ODS pak odsuzovali kuponovou necestu, deformace kapitalismu, poklonkování před prohnilou Amerikou a do omrzení se omlouvali za své chyby a přehmaty. Hodlali je napravit plošným znárodněním, hospody a holičství nevyjímaje, i zřízením Státní plánovací komise. Pánové Štětina a Mejstřík usilovali o obnovu vedoucí úlohy komunistické strany a zákaz ODS jako zločinecké organizace. Komunisté, znechuceni tímto teátrem, jen marně volali po odpovědnosti a zdravém rozumu.

BIS tak svým únikem informací vlastně zavinila vítězství socialistické revoluce, které v našem zglobalizovaném světě mohlo být jedině globální. A to bez jediné kapky krve či politického vězně, o diktatuře proletariátu ani nemluvě. Znárodňovat se nemuselo. Velkokapitalisté i čeští privatizátoři a tuneláři, ochromeni poznáním neodvratné budoucnosti, se odevzdaně zříkali svých miliardových majetků. Zcela dobrovolně předávali banky a podniky do rukou družstev, zaměstnanců i státu.

To jsme ovšem značně předběhli vskutku historické přeměny, započaté návratem obou nových českých Einsteinů z budoucnosti. I oni si užili své. Nejprve je chtěla CIA zlikvidovat nastrčenými islámskými teroristy. Když to ale jeden přední bistébák v opilosti vyžvanil novinářům, hodlala jim zajistit bezplatnou rekreaci ve vzdušných chýších na pláži Guantánama. I to se však profláklo, stejně jako jejich změněná identita. Nakonec je CIA musela nechat na pokoji a přerušit veškeré styky s BIS. Jinak by sice zůstala špionážní službou, ale nikoliv tajnou.

Pavel a Jiří, jak je znám, o žádnou slávu nestojí a český politický cirkus je pro ně jen nedůstojnou šaškárnou. Žijí pro vědu, sloužící všem lidem. V současné době dokončují teorii vícerozměrného času a nelokálního prostoru. Kromě nového řešení energetických a dalších problémů lidstva z ní vyplývá i existence nejmenších, ale opravdu těch nejmenších cihliček, z nichž se skládá samotný prostor a čas. Nepochybuji, že další generace drtičů atomů, které se již staví, ji zcela jistě experimentálně potvrdí a třetí Nobel je nemine. Jako jejich spolupracovník a přítel jim to, i když jsem Čech, ze srdce přeji.

V letošním roce uplyne sto let od událostí, které podobně, jako ty nedávné, změnily chod dějin. Protože se kromě teoretické fyziky zabývám i historií, rozhodl jsem se poslat jejich stručný záznam strojem času do nedaleké minulosti, pro niž jsou vlastně blízkou budoucností.

V Ženevě 7. listopadu 2017

29. prosince 2008, Jakur Česlav