Komu jsme to vydali kolegu Čunka?

ÚHEL POHLEDU

Ve středu plénum našeho Senátu vydalo senátora Jiřího Čunka policii. Byl jsem jedním ze šestadvaceti senátorů, kteří byli proti vydání.
Naše politická scéna se byzantizuje. Tradiční rusko-sovětská manýra držet v trezoru takzvaný kompromat, přichystaný kompromitující spis, papír, podpis, dopis, telefonickou nahrávku, jako by přiletěla z východních krajů a zahnízdila se v našich politických luzích a hájích. Dehonestace politického protivníka vypuštěnou pomluvou, trestním oznámením či jeho pohrůžkou se stává takřka národním zvykem, který vyvolává stále nové krize, vášně, tiskové štvanice, uvolňuje temné mstitelské pudy a ve svém výsledku silně oslabuje demokracii, význam ústavy a zákonů.
Hlasoval jsem proti vydání Jiřího Čunka, abych dodržel zásadu, která platí ve všech demokratických zemích disponujících instrumentem politické imunity -jsou-li okolnosti zkoumaného trestného činu zpolitizované, je imunita uplatnitelná.
Hlasováním proti vydání jsem chránil nikoliv občana Čunka, ale institut senátor Čunek ohrožovaný se zřejmým politickým úmyslem. Svým hlasováním jsem protestoval proti obecnému nemravnému zvyku infamace politických protivníků.

Jde o zpolitizovanou kauzu

Pro celý případ je důležité, že ani imunitní výbor, ani veřejnost, ani novináři nevědí, kdo byl oním načasovaným udavačem, který měl zjevnou snahu zabránit Jiřímu Čunkovi, aby postoupil ve své politické kariéře.
Možná, že to neví ani policie. A možná, že se jeho jméno nikdy nedozvíme. Jedno však je zde nad slunce jasnější: datum udání na senátora Čunka svědčí o snaze jej politicky znemožnit a zlikvidovat v politickém postavení. Nemůže být političtější kauzy a nezáleží na tom, zda byla udavačem zhrzená sekretářka, závistivec z vlastní strany, bývalý estébák v policejních kruzích, mstivý komunistický funkcionář, kterému Jiří Čunek jako člen Občanské komise na začátku devadesátých let šlapal na paty, nebo některý jiný Zorro Mstitel.
Za nejvážnější doklad politizace kauzy považuji fakt, že byl dozorováním kauzy senátora Čunka pověřen na přerovském státním zastupitelství Mgr. Radim Obst, který byl zásadní součástkou politického spolčení v proslulé kauze Vladimíra Hučína.
Dokumenty o kontaktech s StB Mgr. Radima Obsta a jeho rodičů byly nalezeny Vladimírem Hučínem krátce po 17. listopadu 1989 na střelnici Sboru národní bezpečnosti v Žeravicích v okrese Přerov, kde měly být spáleny, ale zásahem Vladimíra Hučína byly zachráněny.
Státní zástupce Mgr. Radim Obst se přímo angažoval proti rehabilitaci Vladimíra Hučína a tím významně zhoršil jeho situaci. Bezpečnostní prověrka Mgr. Vladimíra Obsta byla získána podvodem. Odstranění Vladimíra Hučína z BIS a jeho následné uvěznění bylo pro Mgr. Radima Obsta životně důležité, neboť by na státním zastupitelství nemohl jinak působit. Kdyby nebylo mladého soudce v Přerově, který ve všech punktech osvobodil Vladimíra Hučína, tak by severomoravská chobotnice – spřažení bývalých komunistických funkcionářů, bývalých estébáků a policistů, kteří si zadali – Hučína pohltila. A obávám se, že může pohltit i Jiřího Čunka.

Silo, Špunt, Dýka a Hrob

V březnu minulého roku se senátní zahraniční a branně bezpečnostní výbor, jehož jsem členem, zajímal o pozadí komplotu proti Vladimíru Hučínovi. Požádali jsme vedení BIS o předložení spisů, které na hučínovské téma vlastní. Ředitel BIS Jiří Lang senátnímu výboru slíbil příslušné svazky ukázat, při návštěvě senátorů však posléze svazky ukázat senátorům odmítl s tím, že nemají právo vidět tajné materiály.
Jediná instance, která by mohla odkrýt spojení Radima Obsta s předlistopadovými exponenty, je premiér, kterému je BIS podřízena. Státní zástupce Obst dnes dohlíží nad tím, jak policie zkoumá Čunkův případ, a do jeho rukou podá policie, pokud se nerozhodne případ odložit, návrh žaloby. Pak bude osud místopředsedy první zcela nekomunistické vlády této země po takřka šedesáti letech v rukách těch sil, které se po listopadu zakopaly do vyčkávacích pozic.
Dokumentů, které dokládají, proč by neměl být Mgr. Obst dozorovým státním zástupcem Jiřího Čunka, je ve vlastnictví BIS několik. Především jsou to svazky s krycími jmény SILON a ŠPUNT, možná i svazky DÝKA a HROB. Nebo také záznam z 6. 1. 1999, který pořídil zdroj P400, případně záznam ze 14. 10. 1999, pořízený zdrojem „Jiný“. Případně i záznamy pro analytický odbor BIS.
Nic není dnes pro stabilitu vlády důležitější než znát pravdu o Jiřím Čunkovi a jeho státnímu zástupci Radimu Obstovi. O prvním víme hodně, o druhém málo.

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce

Foto popis|

O autorovi| Jaromír Štětina, senátor (bezpartijní, zvolen za Stranu zelených)