Kniha na objednávku doby

V nakladatelství Paseka vychází v těchto dnech kniha s kryptografickým názvem Kdo ve stínu čeká na moc. Grafické uspořádání slov na předsádce podle vybraných počátečních písmen poskytne v titulu všem dobře známou zkratku KSČM. Knihu napsali Adam Drda a Petr Dudek s neomylným novinářským čichem pro aktuální potřebu souhrnného díla, které vysvětlí kořeny a příčiny prudké aktivizace poslední stalinské komunistické partaje ve střední Evropě.

Už v samotném úvodu autoři naznačují, čeho se bude týkat hlavní téma knihy: „Impulsem byla známá schůzka, kterou na zámku v Lánech (8. 5. 2003) uspořádal president Václav Klaus a na které se probíral vstup ČR do Evropské unie. Na presidentovo pozvání se jí tehdy zúčastnili představitelé všech českých parlamentních stran, tedy včetně komunistů. Předchozí president Václav Havel komunisty při podobných jednáních ignoroval. Když Václav Klas jejich izolaci tímto způsobem prolomil, pocítila to určitá část veřejnosti jako signál, že komunisté se příliš přiblížili rozhodování o osudu země. A dala najevo, že se s tím nechce smířit.
Václav Klaus nebyl první, kdo komunisty přizval k jednacímu stolu. Už před schůzkou v Lánech jednali s komunisty na vysoké úrovni poslanci ostatních parlamentních stran při dohodách o volební podpoře pro zákony, které by bez komunistických hlasů neprošly hlasováním. ,Nezávislý’ senátor a bývalý televizní magnát Vladimír Železný dokonce vytvořil v horní parlamentní komoře s komunisty společný klub! A přes podobné případy by se mohlo dojít až k úzkému vztahu Václava Havla k Mariánu Čalfovi, k dohodám u kulatého stolu v prosinci 1989, kdy se zástupci Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu domluvili s komunisty, jak si předají moc.“
Téma zodpovědnosti české politické scény za faktický komunistický comeback pak autoři podrobně rozebírají v kapitole Jak čeští nekomunističtí poslanci přispěli k vzestupu KSČM. Zde se čtenář seznámí s vývojem vztahů mezi KSČM a sociální demokracií a může jít s autory po stopách vztahů mezi premiérem Paroubkem a komunisty.
Jiná obsáhlá kapitola otevírá pohled do zákulisí nedávných a současných snah postavit se proti komunistické hrozbě. Hovoří o občanských aktivitách, petičním hnutí i snahách o legislativní zásahy proti nastupující bolševizaci Česka. Výjimečně erudované jsou kapitoly o vztazích českých umělců ke komunistům v minulosti a dnes a o bídě našeho vzdělávacího systému, který mladé generaci nedokáže objasnit zločinnost komunismu.
Před volbami nemůže přijít na trh užitečnější kniha. Zobrazuje dinosauří relikt našich nejnovějších dějin realisticky a s nadhledem: „KSČM je u české společnosti patologickým jevem i diagnózou zároveň. Na jedné straně KSČM brání průchodu práva, vyrovnání se s minulostí a nezkreslenému výkladu dějin, na straně druhé její nerušená existence a podpora ukazuje, do jaké míry je česká společnost navracející se ´do Evropy´ stále ještě schopná a ochotná považovat podobnou stranu za něco samozřejmého, historicky daného, neodstranitelného, za něco, s čím se musí, chtě nechtě, žít.“
Paní ministryně školství: co takhle nakoupit pár set tisíc výtisků této knihy a rozeslat zdarma všem kantorům, kteří by chtěli žákům vysvětlit, kam se ubírá naše moderní historie?

Jaromír Štětina