Kdo je vlastizrádce?

DOPISY,NÁZORY,POLEMIKA

V této rubrice uveřejňujeme názory,které přišly na adresu Týdeníku Rozhlas a Českého rozhlasu. Redakce si vyhrazuje právo na jejich úpravu. Ne se všemi stanovisky se redakce Týdeníku Rozhlas ztotožňuje.

K ROZHLASU

Počítat aspoň do tří O „kulometné“rychlosti mluvy hlasatelů a moderátorů se toho napsalo už habaděj. Výsledek se ovšem blíží nule. Připojila bych však ještě něco,čeho si dosavadní „stěžovatelé“nevšimli. Dámy a pánové,kteří nás provázejí vysíláním,konkrétně Českého rozhlasu 2 -Praha,nám nedopřejí po skončení pořadu ani pár vteřin na to,abychom mohli nechat v mysli doznít,co jsme právě vyslechli. Vpadne-li moderátor se svým odhlášením těsně za poslední slova příběhu nebo za poslední tóny hudby,a navíc hodně hlasitě a bez jakéhokoli vztahu k tomu,co se právě vysílalo,pokazí posluchačský zá-žitek. Někdy se tolik spěchá zřejmě proto,aby se do vymezeného času „nacpalo“ještě něco navíc,třeba nějaké oznámení nebo – v horšším případě -reklama. Řešení by bylo jednoduché – po skončení pořadu počítat v duchu do pěti a pak promluvit. Je to příliš?Tak dobrá,alespoň do tří.

Eva Horová,Brno

Co mě zaujalo Z pořadů Českého rozhlasu, které jsem poslouchal v den devadesátého výročí vzniku samostatného Československa, mne zvláště zaujaly dva. Ráno to byl na stanici Vltava archivní záznam z roku 1969 zachycující dialog mezi redaktorem Rádia Svobodná Evropa Zdeňkem Eliášem a Ferdinandem Peroutkou o jeho díle Budování státu s doprovodným komentářem historika Pavla Kosatíka. Při tom jsem si vzpomněl na rok 1993, v němž vyšel v tehdejší edici Slovo k historii vydavatelství Melantrich svazek od Milana Otáhala nazvaný Ferdinand Pe-routka – muž Přítomnosti. V odpoledním vysílání 28.října se mi moc líbil pořad Českého rozhlasu Olomouc o historii olomouckých kašen od redaktora Jana Sulovského.

RNDr. Zdeněk Švelb,Ostrava

K TELEVIZI

Pohlazení po duši Na druhém programu České televize jsem zhlédl krásný po-řad Úsměvy Yvetty Simonové. Uváděl ho Jaromír Hanzlík. Prožil jsem takovou radost,že to ani nejde popsat. Yvetta Simonová je pro mě první dáma naší populární hudby. Její písničky umí pohladit po duši a jsem přesvědčen,že nikdy nezapadnou.

Jiří Zapletal,Nesovice

K TÝDENÍKU

Nejhorší je rezignovat Rád bych reagoval na názor čtenáře B. K.z Prahy,který vyššel v Týdeníku Rozhlas č.43/2008 pod titulkem Na špatnost aspoň upozornit. Pisatel sám sebe řadí mezi starší ročníky a mluví tak trochu za ně. Já sám jsem již překročil sedmdesátku,je tedy pravděpodobné, že jsme vrstevníci. Přesto – nebo právě proto – nemohu všeobecně s autorem souhlasit.
Tvrdí,že (až na výjimky)moc u nás ovládli nemorální lidé.
Bankovnictví prý ovládají „neschopní,ale hrabiví,kteří vymáhají v civilizovaném světě se nevyskytující poplatky,namísto aby s vloženými penězi hospodařili“. Ředitelem jedné z největších bank -České spořitelny -je Gernot Mittendorfer. Měl by autor odvahu tomuto muži vmést do tváře to, co o bankovnictví napsal?Názor,že „přestože koruna zpevňuje,zdražuje se“,dokazuje, že pisatel neví,o čem píše.
Důvody změny kurzu jsou velice složité a nejsou výsledkem rozhodnutí „hrabivých“bankéřů. Pravda je,že takzvané zpevňování koruny ztěžuje vývoz a zvýhodňuje dovoz. Můžeme si zprvu levně leccos koupit,ale brzy nebudeme mít za co. Hospodářství se stává nevyváženým,důsledkem je postupné zadlužování země. Peníze je pak nutné získávat zpět například zvyšováním různých poplatků u lékaře nebo v domovech důchodců -a nakonec zdražováním všeobecně.
Nesouhlasím s tím,že nic nelze změnit. Pozitivní už je i to,že autor příspěvku se pustil do diskuse,přemýšlí o věcech a svým příspěvkem nutí k zamyšlení i další občany. Protože kdo může za všechny popisované nešvary?No přece my všichni!Moc ve státě pochází od volených orgánů a jsou-li u moci nemorální lidé,je to jen naše vina,že jsme je špatně zvolili. Jak z toho ven?Jedině tak,že se budeme zajímat o věci veřejné,budeme diskutovat,ptát se,poznávat,studovat – a pak i (oprávněně)kritizovat. Nejhorší ze všeho je rezignovat a k volbám na protest proti současnému vývoji společnosti nechodit.

Ing. Ladislav Kapucián,Praha

Koudelkovo skuhrání Už si nepamatuji,kdy jsem poprvé narazil na fejeton Petra Koudelky. Možná že to bylo s novým formátem Týdeníku Rozhlas. Dodnes si ale pamatuji,jak dobře na mě jeho kritický text zapůsobil. Říkal jsem si,že autor umí vyhmátnout podstatu a popsat vše neotřelým stylem. Postupem času se mi však Koudelkovy články líbí stále míň. Jsou neměnně kritické a mně přijde,že už jde jen o skuhrání,a ne o kritiku. Asi to není náplní žánru fejetonu, ale od Petra Koudelky bych rád také četl,jak by řešil nepravosti,na které svým psaním poukazuje.

Jan Kořínek,Zlín

Dvě vlády v roce 2008 S velkým zájmem si přečetla článek s titulkem „…a zrodila se republika“(TR č.43/2008) z pera ředitele Národního muzea Michala Lukeše. Byl to pěkný příspěvek k oslavě výročí založení naší republiky. Až najednou mně zůstal rozum stát na větou:„Tak mělo Československo 28.října 2008 vlády dvě.“ Vím,že se jedná o maličkost, zřejmě o překlep. Copak ale vysázené články už nikdo nekontroluje a neopravuje?Vždyť na maličkosti stojí odbornost. V jiných oborech by taková maličkost mohla způsobit třeba i tragédii. Naštěstí v našich dějinách je to asi jedno.

Věra Hrdinová,Kravaře

Stačí kurz a jste spisovatel Fejetony Ivana Krause v Týdeníku Rozhlas mi přijdou zrovna tak nicotné jako výplody Haliny Pawlowské nebo Báry Nesvadbové. Dnes stačí absolvovat kurz tvůrčího psaní a máte vyhráno.

Milan Hija,Mimoň

Kdo je vlastizrádce?
Přečetl jsem si článek senátora Jaromíra Štětiny O pátých kolonách (TR č.44/2008). Zřejmě přehlédl,že kromě KSČM se staví proti instalaci amerického radaru v Brdech i nějakých šedesát procent (dospělých?)obyvatel České republiky,a ti jsou tedy také vlastizrádci. Obávám se,že co se týče obranyschopnosti našeho státu,je pan senátor už velmi blízko situaci po roce 1945. Rozdíl je pouze v tom,že tehdy vědělo nejlépe sovětské vedení,co bude pro naši obranyschopnost nejlepší. Teď to nejlépe vědí ve Washingtonu.

Jaroslav Klíma

Foto popis| Jeden dva tři…a teď tu máme…
Foto popis| Jedeme v tom všichni