K TÝDENÍKU

Pokrytecký antikomunismus

V poslední době se stalo módou českých pravicových stran bojovat proti komunistům. Jedním ze statečných bojovníků se ukázal i Jaromír Štětina v TR č. 26/2006, kde píše o „nebezpečném tandemu KSČM a neokomunistického křídla ČSSD“. Obě strany totiž prosadily několik zákonů, například nové znění zákoníku práce, který uzákoňuje mimo jiné to, aby výpověď ze zaměstnání byla zdůvodněna. Tato bojovnost je v současné době naprosto bez rizika a je zřejmé, že se účelově hodí k oslabení demokratické levice, navíc je průhledně pokrytecká. V minulosti pravice několikrát hlasovala s komunisty, Václav Klaus by bez jejich hlasů nebyl prezidentem a nedávno pravicová koalice zašla za komunisty s prosíkem, aby volili jejího pravicového kandidáta na post předsedy sněmovny. Jsem dalek být příznivcem komunistů, za jejich vlády jsem dvakrát odmítl nabídku členství a neúčastnil jsem se tehdejších „voleb“, protože jsem nechtěl být účastníkem tohoto podvodu. Pokládám za rozumné a vyvážené vyjádření Jiřího Ješe k této problematice v TR č. 29/2006, kde mimo jiné cituje z trefně vyjádřené úvahy Pavla Vernera v Právu: „Bojovat dnes proti komunismu je trochu jako čurat do popela. Komunismus doutná a za námi hoří chalupa, ale oheň z ní už není jen rudý, může být jakékoliv barvy. I modré nebo zelené.“
RNDr. Jan Pavlík, Praha-Lipence