K TÝDENÍKU

Polemika je kořením novin

Polemika vždycky byla kořením každých pořádných novin. Nádherným příkladem je nedávná polemika v Týdeníku Rozhlas č. 35/2005 o bratry Mašíny. Stojím ovšem jednoznačně na straně Jaromíra Štětiny (stejně jako se s ním radikálně rozcházím, pokud jde o CzechTek). To, co napsal V. Vetterl z Brna, je parádní ukázkou arogance z nevědomosti. Nepřečetl si sice zjevně o věci ani jednu z knih, které o tématu vyšly (například román Jana Nováka Zatím dobrý – loni kniha roku, kterou v TR recenzovala A. Pilátová), informace čerpá snad jen z Haló novin, ale zato pak své jméno ozdobí tituly zepředu i zezadu. Netuší přitom, jak se hned prozradil. Taková sbírka titulů se za totality bez politické angažovanosti prakticky získat nedala. Do noty mi samozřejmě kápnul i nádherně ironický a vtipný čtenář V. Toman v TR č. 40/2005. S antiamerikanismem M. Konvaliny jsem se už na stránkách Týdeníku utkal také (závady v levných amerických hotelích). Konečně za naprosto vynikající považuji dopis J. Bára z Brna tamtéž (já vím, i on má podobné tituly, ale v jeho kauze nejde o mravní posuzování protikomunistického odboje). Ne snad, že bych byl ohnivým zastáncem atomových elektráren, ale jedno by mělo být všem „zeleným“ jasné: dokud tu bude provozována jediná elektrárna na fosilní paliva, je každý protest proti těm atomovým bláznovství nebo pokrytectví; z těch prvních jde škodlivé svinstvo, kdežto z těch druhých jen pára. A to nemluvím o možnosti nahradit benzin vodíkem, jak o tom krásně psala Jindra Klímová na téže mé milované druhé stránce. A nyní jeden postřeh: V Kapitolách z historie českého rozhlasového vysílání, část 124. (TR č. 37/2005) se píše, že v prosinci 1988 byla zastavena činnost rušiček cizích stanic, a že se proto „velké množství posluchačů od vysílání Čs. rozhlasu odvracelo a sledovalo vnitrostátní dění z Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy“. Kdo to nezažil, musí si nutně myslet, že do konce roku 1988 bylo rušeno obojí, tedy i RFE i Hlasu Ameriky (VOA). Tak tomu ale zcela určitě nebylo. Slyším to jako dnes. Letní večer uprostřed „normalizace“, byt ve starém činžáku na pražské Letné. Okno z kuchyně otevřené, blíží se devátá. Jednou rukou pouštím vodu do dřezu s nádobím od večeře, druhou zapínám rádio. A pak, synchronně, nejenom z mého přístroje, ale z celého vnitrobloku se ozývá ječivá znělka Hlasu Ameriky. Snad aby udavači a StB měli ulehčenou práci. Takže: VOA nebyl rušen už dávno před listopadem 1989, vlastně kdo ví, zda byl rušen vůbec.
Petr Pavlovský, Praha