Štětinova pozvánka pro bílého vůdce

Brusel se připravuje na výbušnou návštěvu. Europoslanec Jaromír Štětina pozval do europarlamentu Andrije Bileckého, velitele ukrajinského dobrovolnického praporu Azov a šéfa ukrajinského Sociálně nacionálního sdružení (SNS). Nebude hovořit před plným plénem, Štětina s ním chce jen uspořádat společnou tiskovou konferenci, pro novináře a poslanecké kolegy.
Bileckyj je mimořádná a mimořádně rozporuplná postava. Nebýt jeho a jeho spolubojovníků, Rusko by okupovalo mnohem větší část Ukrajiny než dnes – když při ruské invazi ukrajinská armáda selhala, zastoupili ji právě Bileckého dobrovolníci. A dodnes zastupují. Jestli k návštěvě dojde – plánovaná je na září či říjen –, není jisté, „protože do té doby může Bileckyj klidně padnout v boji,“ říká Štětina.
Kromě toho je Andrij Bileckyj nácek. Rozhodně pro americké kongresmany, kteří speciálním dodatkem k zákonu zakázali instruktorům z USA cvičit příslušníky praporu Azov, protože je považují za „neonacisty a rasisty“. Štětina s tím nesouhlasí. „On sám ani členové praporu neobdivují Hitlera a nejsou ani rasisté, v oddílu Azov bojuje i řada cizinců,“ namítá.
Ale tak jednoduše věc odbýt nelze. Vlajka Azovu má ve znaku symbol, který je naprostou, jen obrácenou kopií znaku tankové divize SS Das Reich – ovšem podle Bileckého je to jen písmeno I protínající šikmou linku písmena N, jako „Idea Národa“. To je však jen úskok, ví to Bileckyj a ví to jeho publikum, byť se teď snaží o umírněnost. Z webových stránek SNS zmizely po mezinárodním humbuku texty, které si ještě před rokem stěžovaly na „záplavu Rusů, Američanů, iciků a Arabů v ukrajinském národě“ a volaly po „potřebě vykořenit přesvědčení, že je to v pořádku“. Zůstaly ty o „zdravém a jednolitém národě“, který je „živoucím organismem“. A pozor: lidé ze SNS nejsou žádní nacionální socialisté, nýbrž „sociální nacionalisté“, to je přece rozdíl! Bileckyj má vojenskou přezdívku Bílý vůdce, ale Jaromíru Štětinovi vysvětlil, že je to pouhý odkaz na jeho příjmení, což europoslanec chápe, „protože mně také v dětství říkali žertem třeba Štětko,“ krčí rameny.
Je to stejná hra na schovávanou se skutečným stavem věcí, jakou hrají Rusové: Naši vojáci na Ukrajině? No dovolte – to jsou přece dobrovolníci. No dobře, dobře, tak jsou to naši vojáci, ale na dovolené. Nebo na opušťáku. A SNS: Nacistická symbolika? Ne, pouze náhodné překřížení písmen. My a nenávist? Copak vy nechcete zdravý národ bez škodlivých živlů? „Já vím, že někteří členové Azovu jsou ultranacionalisté. To bezpochyby. Bileckého nechci hájit,“ říká Štětina, „ale nemá smysl předstírat, že neexistuje.“
Kdo rozhodně nepředstírá, že Bileckyj neexistuje, jsou ruská média, která na příkladu Bílého vůdce svým divákům a čtenářům dokazují, že na ukrajinské straně bojují výhradně neonacisté a vyznavači zdravých živoucích organismů. Proto také europoslanec kontroverzního bojovníka do Bruselu pozval. Podle Štětiny většina europoslanců na Ukrajinu nejezdí, a když už, tak neopouští komfortní zónu kanceláří kyjevského centra, kde se s Bileckým a lidmi z dobrovolnických praporů těžko setkají. Takže jim kus bitevního pole přiveze pod nos. „Ať se Bileckyj v Bruselu uvede sám. Ať se klidně i znemožní – to bude jeho problém,“ říká Štětina. „Ale ukrajinské dobrovolnické prapory jsou na Ukrajině reálná a důležitá síla. Chci, ať s jejich vůdcem mí kolegové mluví a vidí ho na vlastní oči.“
Ať už tenhle hovor dopadne jakkoli, Štětinovo pozvání není tak nepatřičné, jak se na první pohled zdá. Je prostě fakt, že Ukrajina dobrovolníkům hodně dluží – a to i té menšině, jejíž názory drtivou většinu Ukrajinců odpuzují –, což ukázaly poslední parlamentní volby. Co s nimi? Legitimizovat je? Zříci se jich? Ignorovat je? Z téhle situace není jednoduchá cesta ven a je na Ukrajině, aby rozhodla, kudy se vydá.