Jednému tak, druhému jináč

MUDROVÁNÍ STRÝCA VALÁŠKA

Slovo demokracie se ohýbá na všecky způsoby a kdekdo si je vysvětluje po svém. Přitom už ve starém Řecku mělo význam »vláda lidu«, politicky vyjádřeno »vláda většiny nad menšinou – při zachování práv menšiny«. Základem jsou dvě slova: demos, »lid«, a krateo, »vládnu«. Už za těch starých časů však byli takoví vybijanci, co sa pokúšali lid zjančit. Říkalo se jim demagogové (složenina z demos + ago, »vedu«). Původně to sice znamenalo »vůdci lidu«, ale časem převážil smysl: »kdo záměrně překrucuje skutečnost ve svůj prospěch«. A takových dnes je!
Připomeňme monotónní zaklínadlo »všechny demokratické strany s výjimkou komunistů«. Jaký má vlastně obsah? KSČM je demokratická strana s jakýmisi extravuřty? Nebo to znamená něco jiného? Nikdo vám neodpoví, jedno je ale zřejmé: drmolí se to bezmyšlenkovitě jako lamaistická modlitba. A najvěc skřéká bogdgegén českých antikomunistů, pan Štětina, s přicmrdávačem Mejstříkem (bogdgegén byl titul hlavy mongolských »žlutých« lamaistů).
V opravdové demokracii by mělo být zaručeno právo vyjádřit všude každý názor – ať se komu líbí, nebo nelíbí. V tom ohledu je naše společnost hodně dlužna právě komunistům. Stačí sledovat třeba televizní diskuze. Též tam platí míra, jak se u nás na Valašsku povídává: Jednému sa měří tak, druhému jináč!