Je třeba udělat konec vandalství

Před několika týdny (v období 27. června až 9. července) bylo znesvěceno několik desítek pomníků padlých rudoarmějců na pražských Olšanských hřbitovech. Prý šlo jen o měděné desky, které vandalové potřebovali kvůli prodeji do sběren. Žádný politický akt. Je ovšem zajímavé, že si vybrali právě pomníky rudoarmějců a nikoli angloamerických vojáků pohřbených o několik desítek metrů dál. Je jistě možné, že šlo jen o dobře placené kovy. Pokud by senátoři, včetně pana Štětiny, ochránce práv a svobod, zvedli ruku pro zákon zpřísňující odevzdávání kovů do sběren, mohly desky ze zmíněných pomníků zůstat na svém místě a mohlo být zachováno i několik životů, které od té doby stálo nerozvážné rozebírání stavebních konstrukcí, nemuseli být ohroženi cestující na železnicích, kde je rozebíráno zabezpečovací zařízení, ani chodci a automobilisté ve městech, kde zase nenechavci kradou kanálové uzávěry, jak se to stalo v nedávných dnech i v mých Českých Budějovicích. Zmínil jsem se však o pomnících. Nemohu jinak, než ono vandalství z Olšanských hřbitovů přirovnat k podobnému činu místostarosty brněnského Králova Pole Reného Palána dne 25. června, jenž tehdy osobně vybrousil z pomníku padlých rudoarmějců znak, pod kterým nás přijeli rudoarmějci osvobozovat – srp a kladivo. Neomlouvá ho, že onen znak nemohl odvézt do sběren a jen ho prostě znehodnotil. Vposledním roce, žel, jde o kolikátý případ podobných vandalství, což mi nepřipadá samo sebou. Připomínám některé z nich. V Leškovicích na Havlíčkobrodsku byla z pomníku padlých partyzánů, Čechů i sovětských občanů, členů 2. partyzánské brigády Mistra Jana Husa, v prosinci minulého roku ukradena pamětní bronzová deska, v lednu letošního roku v pražské Evropské ulici bylo na památníku osvoboditelům města nasprejováno slovo »okupanti«, v únoru v Brně v obvodu Jindrov v noci z 9. na 10. února bylo v prostoru pohřebiště sovětských vojáků povaleno pět stél, 18. února v ulici Jugoslávských partyzánů v Praze 6 byl hanlivě pomalován památník maršálu Koněvu, veliteli osvobozovacích vojsk našeho hlavního města. V téže době se s velkou pompou v Rokycanech připravuje odhalení sochy v životní velikosti za účasti diplomatů a veřejných osobností generálu Walteru M. Robertsonovi a v Plzni generálu Pattonovi. Dovolil by si někdo poškodit tyto sochy anebo se postavit proti jejich umístění či žádat odstranění nějakého atributu z čepice anebo uniformy? Nikoli. A proč také? Kdyby však přece jen se našla osoba, jež by se pokusila některý z těchto pomníků či desek věnovaných americkým osvoboditelům jen poškodit, pak zřejmě by z toho současní mocní se pokusili udělat komunistickou provokaci. Při tom komunisté ctí každého osvoboditele a všechny padlé za naši svobodu, ať jich bylo 144 000 jako v případě rudoarmějců, 66 000 jako v případě rumunských vojáků či dvě stovky, jako tomu bylo u Američanů.
Výčet akcí, které znevažují naše osvoboditele a ukazují, jak současné mocenské síly se ani nesnaží zabránit devastaci pomníků, ač jsou o to mezinárodními smlouvami zavázány, však není úplný. Patří sem i odstranění hvězdy a reliéfu v noci z 20. na 21. dubna z památníku padlým v Brně Králově Poli (o další devastaci tentokrát samotným králopolským místostarostou zde jsem se zmínil), poškození 12 stél na pražských Olšanských hřbitovech a krádež 12 bronzových desek (jedenáct z toho se jménem Nezvěstný) ve dnech 18. až 21. května. Ve dnech 21. a 22. června pak na brněnském pohřebišti Řečkovice zatím neznámý vandal zapálil na místě, kde jsou pochováni rumunští a sovětští vojáci, umělé květiny, které zdobily zdejší pomník. Jde většinou o akt zvůle, který je činy, jako je ten místostarosty Palána, současnou vládní garniturou přímo podněcován. Zatímco devastace na pražských Olšanech může být politickými špičkami našeho státu zdůvodňována jako vandalství těch, kteří kvůli penězům, jež získají za suroviny, se dopustí krádeže, ostatní se nenechají něčím podobným zdůvodnit. Vedení našeho státu a pravicová většina v Senátu podporovaná koaličními poslanci ve Sněmovně svými činy, ať už jde o schválení Ústavu paměti národa, který dostal po kritice jiný název, činností úřadu zřízeného samotným Václavem Bendou, který vymýšlí různé kauzy, jež mají za cíl převyprávět historii, různými televizními pořady s pomlouvačným a nepravdivým obsahem atd., si bere na svá bedra příliš velkou odpovědnost. Jde mu o vyvolání nenávisti a strachu. Všechno se však v určité době vrátí jako bumerang zpět. Nebude příjemné sledovat, jak mnozí budou říkat, že za nic nemohou.
Přesto všechno si myslím, že bychom dnes měli zachovat základní slušnost a zabezpečit, aby pomníky těch, kteří padli za nás, za to, abychom skutečně my mohli žít, byly nejen v pořádku, ale aby se akce zlodějů a vandalů už neopakovaly. Nesmí se jich však účastnit členové vládnoucí moci a to zřejmě je příliš velký požadavek.

Foto popis|

O autorovi| Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČM