Je KSČM zločinecká organizace?

Mít extrémní názory není zločin. Můžeme si o jejich nositelích myslet, že jsou to ničemové, ale nemůžeme označit za »zločineckou organizaci« něco, co relativizuje zaniklý totalitarismus a čemu se nelíbí kapitalismus.

Předseda lidovců Miroslav Kalousek označil Komunistickou stranu Čech a Moravy za »zločineckou organizaci«. Šéf KSČM Vojtěch Filip na něj podal trestní oznámení. O něco později se ke Kalouskovi demonstrativně připojili senátoři Jaromír Štětina a Josef Pavlata. Je to k něčemu? Nebo jde jen o nedomyšlené a v zásadně nešťastné výroky, které komunistům naopak nahrávají?
Existuje spousta důkazů, na jejichž základě se dá soudit, že KSČM je strana extremistická. Nejde ani tak o program, ale spíše o spoustu výroků stranických předáků. Už jenom pozitivní vztah, který tito lidé chovají k předlistopadovému totalitarismu, lze označit za extrém. A extrémní je i snaha změnit stávající zřízení, byť »demokratickou cestou«.
Mít extrémní názory ale není zločin. Člověku mohou připadat odporné, může si o jejich nositelích myslet, že jsou to ničemové, ale nemůže označit za »zločineckou organizaci« něco, co relativizuje zaniklý totalitarismus a čemu se nelíbí kapitalismus. Taková věc v Česku neobstojí v konfrontaci s právem na svobodu slova a přesvědčení. »Zločinecká organizace« je něco, co se dopustilo zločinů: co vraždilo, kradlo, omezovalo svobodu. KSČ tedy jednoznačně, ale KSČM nic takového neprovedla, byť se chce dodat »zatím«.
Lidovci argumentují zákonem o protiprávnosti komunistického režimu. V něm se praví, že »KSČ byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou, obdobně jako další organizace, založené na její ideologii. « Po pravdě řečeno, pro dnešek z toho vcelku nic praktického nevyplývá, zákon je deklaratorní: říká, že stát si je zločinnosti KSČ vědom, ale nestanoví žádnou sankci pro toho, kdo má jiný názor.
KSČM navíc vyvinula spolehlivý demagogický argumentační systém, který ji před zásahem justice chrání. Navzdory všeobecnému mínění se distancovala od zločinů minulosti (odsoudila samozřejmě jen »excesy«). Tvrdí, že navazuje na minulost »v tom dobrém« a »odmítá to špatné«.
Jistěže je to pokrytectví, ale co s tím soud nadělá? Co se týká ideologie, strana evidentně není schopna (nechce) vyprodukovat jednotný názor…
Senátor Štětina obhajuje svůj výše zmíněný výrok mimo jiné citátem z programového prohlášení KSČM: strana »nadále opírá svou politiku o Marxovu tezi, že svět nelze jen vykládat, ale je nutno jej změnit.« Krátkým spojením se Štětina dostává k názoru, že citát Marxe je de facto přihlášení se ke staré ideologii jako celku (násilné svržení společenského řádu, despotické zásahy do vlastnického práva).
Jenomže to z citátu nevyplývá, sám o sobě je naprostá banalita a Marx – na rozdíl od Lenina – nebyl zločinec.
Z toho všeho plyne, že ty výroky o zločinecké organizaci jsou k ničemu, nejsou dost podložené. Miroslav Kalousek si nadto nabíhá na vidle, protože v politice působí dlouhá léta a pokud nás paměť neklame, dosud se o konflikt KSČ se zákonem moc nezajímal. To mu nevadila existence zločinecké organizace v parlamentu až doteď?
U soudu – kdyby se k němu věc náhodou dostala – se spor ve věcné rovině nedá vyhrát. Komunisté z toho vyjdou vítězně a jejich pověst bude zase o něco lepší než dřív. Autor tohoto textu ani trochu nepochybuje o tom, že KSČM je nebezpečná strana. Jenomže čelit jí znamená nezaplétat se s ní kvůli krátkodobému zisku. Znamená to taky zabývat se jejími jednotlivými představiteli a jejich prohřešky proti zákonu, který jednak zakazuje propagaci hnutí, směřujících k potlačování práv a svobod a jednak »popírání, zpochybňování, schvalování nacistického nebo komunistického genocidia nebo jiných zločinů«.
Už podle tohoto zákona by mělo být možné komunistické předáky dostat před soud.

Foto popis|

O autorovi| Adam Drda Jan Macháček, autor je novinář