Jaromír Štětina se v Zábřehu setkal s misionářem, oba znají smrt

Zábřeh * Pamětní list města Zábřehu si před několika dny odvezl novinář a senátor Jaromír Štetina, který do místního klubu přijel na večerní besedu. Za stolek na pódiu zasedl společně se zábřežským misionářem Romanem Musilem, který nyní působí na Haiti. Oba spojuje jedno – práce v zemích, kde není mír.
Jaromír Štětina se jako reportér specializoval na válečné konflikty v Evropě, Asii a Africe. Jako novinář a filmař pracoval ve více než dvaceti válečných konfliktech. Je autorem stovek různých statí, deseti knih, mnoha dokumentárních filmů i rozhlasových a televizních pořadů. V roce 2004 se stal senátorem. Na otázku, zda se ještě někdy do nebezpečných oblastí vydá,Jaromír Štětina odpovídá: „Do války se již nikdy nechci vrátit.“

* Pane Štětino, v Zábřehu jste se setkal s misionářem, kterého k práci v nebezpečných oblastech přivedla víra v Boha. Co vede novináře k tomu, aby riskovali život? Je to touha po slávě, pravdě, dobrodružství, nebo něco jiného?

Znám takové kolegy, kteří opravdu touží po slávě, chtějí si vysloužit ostruhy. Pak je to většinou přejde a teprve potom se z nich stanou dobří váleční zpravodajové. Protože dobrý zpravodaj tam jede, protože ví, že válka je svinstvo a nejhorší lidský vynález. A že musí být někdo, kdo to bude neustále lidem opakovat. Válečný zpravodaj musí ze srdce nenávidět válku. Potkal jsem však i takové novináře, kteří ve válčení našli zalíbení a dokonce si i rádi zastřílí. To je pak úpadek zpravodajského řemesla.

* Do prvního válečného konfliktu jste odjel z Moskvy, jaké byly vaše pocity, když jste se najednou ocitl ve válce?

První mrtvé, které jsem viděl, si velice dobře pamatuji. Byli to čtyři arménští mladíci zastřelení v Karabachu. Otřáslo to mnou, nějakou dobu jsem nemluvil, nejedl, nebyl jsem schopen vyjít na ulici.

* Nechtěl jste toho nechat?

Ani ne. Začaly mě zajímat mechanismy, co zlo s člověkem dělá, jak ho proměňuje. Například pro mě je nejotřesnější proměna teroristy Šamila Basajeva, se kterým jsem se setkával téměř po celou dobu deseti let války. Viděl jsem, jak mu válka vypíjí srdce a mozek. Z obyčejného stavebního inženýra, který bojoval za svobodu vlasti, se nakonec stala kreatura, která se do války neštítí zatáhnout děti, jako tomu bylo v Beslanu. On je ale také oběť, stejně jako jsou obětí ruští generálové, kteří se nerozpakují dát povel k palbě z děl do vesnice, kde žijí lidé. Válka člověka ničí a to mě samozřejmě zajímalo. Navíc když válka začíná, je třeba se ptát po příčinách, a stejné je to s terorem.

* Dá se terorismu vůbec nějak zabránit?

Jestli chceme teror zničit, tak nad ním nemůžeme vyhrát ve válce. Válka proti teroru je nesmysl. Proto také oceňuji Tony Blaira, který po útocích v Londýně nemluví o válce proti teroru tak, jak mluvil prezident Bush. On mluví o zločinu, který je potřeba trestat, a tak hledají zločince. My musíme teroru předcházet tím, že se budeme ptát, proč vzniká. Až budeme znát příčiny, můžeme je odstraňovat.

* Vy se nyní chystáte do Afgánistánu, ale ne již jako zpravodaj, ale jako senátor. Takže se nakonec do nebezpečných míst opět vrátíte.

Do Afghánistánu jedu jako pozorovatel k volbám a velmi mě to zajímá. Budu takovým lakmusovým papírkem, jestli ta země je po pětadvacetileté sérii zničujících válek schopná dosáhnout demokracie. Jsem přesvědčený, že na světě nejsou země, které by nemohly žít demokraticky, protože všechny kultury mají ve svých základech alespoň nějaké prvky demokracie. Jde o to, aby nepřevážily ty síly, které demokracii programově nechtějí, a Al Kajda a Taliban znamenají problém. Taliban je vlastně politickou stranou a podobně jako u nás komunisti se talibanci zakuklili do jakési ilegality. Volby nyní ukážou, jakou mají šanci.

***

životopis

Život v datech

– narozen 6. 4. 1943 v Praze

– vyrůstal v pohraničí u Frýdlantu v severních Čechách, kam se jeho rodiče přistěhovali v roce 1945

– absolvoval jedenáctiletku, maturoval na gymnáziu v Praze 10 ve Voděradské ulici

– v letech 1961 až 1967 vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze 3

– na podzim roku 1968 nastoupil jako elév v tehdejším deníku Mladá fronta

– začátkem roku 1969 nastupuje jako pomocný dělník v tehdejším národním podniku Geologický průzkum, pozdější Geoindustria v Holešovicích

– v letech 1970 – 1978 vystudoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie

– v letech 1970 – 1999 uspořádal přibližně dvacet pět přírodovědných a sportovních výprav na Sibiř a do asijských zemí; je zakladatelem českého raftingu; je autorem několika úspěšných cestopisů

– v letech 1987 až 1989 pořádal série politických přednášek v tehdejším Československu; několikrát zadržen orgány StB

– koncem roku 1989 se v Praze stal spoluzakladatelem Syndikátu novinářů

– koncem roku 1989 nastoupil jako novinář do znovuzaložených Lidových novin

– v lednu 1990 odjíždí jako zpravodaj Lidových novin do Moskvy, kde působí tři roky

– 1992 zakládá Nadaci Lidových novin, stává se jejím prvním ředitelem

– v letech 1993-1994 je šéfredaktorem Lidových novin

– v roce 1994 zakládá soukromou novinářskou agenturu Epicentrum, je spoluzakladatelem humanitární společnosti Člověk v tísni a členem její správní rady

– 1994 – 2004 šéfredaktorem agentury Epicentrum; jako reportér se specializuje na válečné konflikty v Evropě, Asii a Africe

– Jaromír Štětina je autorem několika stovek různých statí, deseti knih, mnoha desítek dokumentárních filmů a velkého množství rozhlasových a televizních pořadů

Vyznamenání a ocenění

Cena Františka Kriegla – 1992
Cena Ferdinanda Peroutky – 1997
Státní vyznamenání Za zásluhy – 2000
Prestižní cena SAIS – Novartis Award, udělovaná John´s Hopkins University ve Washingtonu – 2001

Foto popis| Jaromír Štětina si ze Zábřehu odvezl pamětní list.
Foto autor| FOTO HANA KUBOVÁ

Foto popis| V Kijevě 26. 12. 2004, kdy ještě nebylo jasné, zda bude ukrajinským prezidentem Janukovič nebo Juščenko.
Foto popis| Během volební kampaně navštívil J. Štětina stovky domácností v Praze 10.

Foto autor| FOTO ARCHIV
Region| Střední Morava

Klíč| Štětina Jaromír; Senát