Jaromír Štětina odpovídal on-line

Odpovězeno: 04. 10. | 16:15Autor: Milan Kulhánek

Otázka: V době, kdy jsme většina lidí nemohli ani do první vesnice v Rakousku, vás pustili do Asie? Nebýt vaší politické angažovanosti,kterou dnes zapíráte,by to nebylo možné? Jak to tedy je? Podotýkám, že já osobně nebyl v KSČ.

Jaromír Štětina: Milý pane Kulhánku, nabízím vám tuto sázku. Najdete-li jakýkoliv projev mé politické angažovanosti v době komunismu, předložte mi jej a za každou větu adorace čehokoliv sovětského či komunistického máte u mě jednu flašku Veltlínského zeleného z Velkých Pavlovic. Znovu upozorňuji, že nelze věřit všemu, co se píše v Haló novinách. Srdečně Vás zdravím, panu Kulhánku a zdravím i ostatní účastníky chatu. Bylo mi mezi vámi příjemně a pokud máte ještě nějaké otázky, zabrouzdejte na mých stránkách www.jaromirstetina.cz. Toť vše, nashledanou.

Odpovězeno: 04. 10. | 16:09Autor: rst

Otázka: Dobrý den pane Štětino, čtete Aktualně.cz? Co na něj říkáte?

Jaromír Štětina: Když se chci něco dozvědět čtu servery v tomto pořadí: Aktuálně, iDnes, iHned, Právě dnes.

Odpovězeno: 04. 10. | 16:08Autor: Marie

Otázka: Zajímalo by mě, proč po volbách do senátu za prahu 10, kde jste kandidoval za Stranu zelených, zůstaly plakáty z vaší kampaně viset na sloupech ještě několik měsíců po volbách, dokud je nerozmočil déšť. Přišlo mi to dost „nezelené“. Děkuji za odpověď

Jaromír Štětina: Prosím, zeptejte se sekretariátu Strany zelených.

Odpovězeno: 04. 10. | 16:07Autor: Milan Kulhánek

Otázka: Jak to je s vaším členstvím v KSČ a SSM, kdysi jste se angažoval ve spolupráci se sovětským komsomolcem, dnes mi proto váš antikomunismus připadá trochu laciný

Jaromír Štětina: Byl jsem členem KSČ několik měsíců od roku 1968 do 1969. Po vstupu sovětské armády jsem byl ze strany vyloučen a prodělal jsem si zvláštní etapu svého života, která obsahovala sebereflexi, vnitřní bolestné pokání a poznání. Jsem rád, že jsem si tento proces prodělal a veřejně ho deklaroval v době, kdy vyslovení tohoto názoru znamenalo sebezničení kariérní a často i osobní. Můj antikomunismus se tedy vyvíjel čtvrt století a uzrál ve mně během 12 let, které jsem strávil v Rusku jako novinář. v SSM jsem nikdy nebyl. Kdysi jsem býval v ČSM.

Odpovězeno: 04. 10. | 16:03Autor: Karel Praha

Otázka: Vážený pane Štětino, co říkáte na agresivní, arogantní a lživou politiku Ruska ohledně Gruzie??
Myslíte, že se za ně Evropa postaví???

Jaromír Štětina: Mám o Gruzii strach. Před měsícem jsem tam byl, mluvil jsem dlouze s panem prezidentem Saakasvilim a potvrdilo se mi, že Kreml nikterak neslevil ze svých imperiálních ambicí. Stále se chová jako koloniální mocnost. Perzekuce Gruzie je bezprecedentní a věřím, že se Evropa vzpamatuje a rázně zakročí. Pokud se tak nestane, první, co nastane bude ztráta kontroly nad energovody přivádějícími ropu a plyn z Kapsiku směrem k Evropě. Rusko nyní dělá vše, aby i na jih od Kavkazu mohlo používat kohoutky naftovodů jako strategickou zbraň.

Odpovězeno: 04. 10. | 16:00Autor: Vilem ze Susice

Otázka: Vazeny pane Stetino, nevymenil byste senatorovani znovu za raft?

Jaromír Štětina: Teď ne, protože mě senátorování baví, dá se využívat k různým užitečným věcem a já mám rád boj s větrnými mlýny. Je to moje hobby.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:59Autor: Markéta

Otázka: Hezký den pane senátore,jako válečný zpravodaj, účastník zajímavých expedicí či jako senátor jste již zažil strašně moc. Existuje ještě něco, co byste chtěl zažít nebo vyzkoušet..? Děkuji za odpověď.

Jaromír Štětina: Jako kluk jsem si přál být šoférem popelářského vozu. Třeba se mi to ještě v životě podaří. Záleží také na tom, kdo se u nás dostane k moci.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:58Autor: Ilonka ze Zahradního Města

Otázka: Milý pane senátore, udělal jste mi velkou radost, že jste se dostal do Senátu, jsem z Prahy 10 (samozřejmě volila jsem vás) a jsem ráda, že v našem pražském obvodu žijí tak inteligentí lidé, kteří si zvolí tak inteligentního a čestného senátora. Huráááá! Jen tak dál 🙂

Jaromír Štětina: Děkuju, člověk někdy potřebuje pohlazení.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:57Autor: Samuel – ročník 1982

Otázka: Přeji hezké odpoledne, pane Štětino. Jaké to bylo dostat se na takovouhle akci za komunistů? Museli jste dlouho čekat na nějaké povolení vyjet? Vnímali místní lidé na vaší cestě, že jste ze země za železnou oponou? Díky moc.

Jaromír Štětina: Už jsem se o tom zmiňoval. Jen na doplnění, existoval institut výjezdní doložky. Bylo to jakési výjezdní vízum. Ročně ho dostávalo jen několik desítek tisíc lidí. Obvykle jsme žádali o výjezdní doložku každý rok, dvakrát nebo třikrát za sebou jsme ji nedostali. Pak se to třeba povedlo. Ale bylo prakticky všude běžné, že Československo mělo dobrý zvuk, bez ohledu na to, že to byla země komunistická. Většina našich výprav směřovala tam, kam jsme mohli jezdit bez problémů, kam nebyla výjezdní doložka potřeba a to byly hory v bývalém SSSR. Tehdy byl Kavkaz, Pamir, Altaj rájem českých horolezců, kteří se jinam do světa nedostali.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:51Autor: Čech

Otázka: Proč již nepíšete do Lidovek oslavné nekrology na zabité čečenské teroristy (např. Váš osobní přítel Aslanbek Ismailov)? Že by vám to už nikdo nežral? Co třeba teď napsat oslavný nekrolog na Abú Musá Zarkávího? Ale to asi ne, že, ten přece nebojuje proti Rusku…

Jaromír Štětina: Nikdy jsem nepsal oslavné ódy na žádné teroristy. Asi za dva měsíce přijde na trh román, který se jmenuje Bastardi. Napsal jsem ho v posledních třech letech a zabývá se terorem v Rusku. Kupte si ho a přečtěte. A nevěřte tomu, co píšou komunistické Haló noviny.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:49Autor: Michal Mechen

Otázka: Jste clovek, ktery prosel mnoha zajimavymi profesemi a etapami zivota. Mate radu privlastku, valecny zpravodaj, cestovatel, vodak, senator … je neco, co jste v zivote delal a povazujete to za dulezite, prestoze si to nikdy neziskalo medialni nalepku a neni to bezne s vami spojovano?

Jaromír Štětina: Například přelomová věc v mém životě bylo to, že jsem v 80. letech pracoval na hnědouhelné šachtě Maxim Gorkij u Bíliny. V maringotkách vrtných souprav jsem se o životě dozvěděl víc než na jakékoliv škole.Byla tam tehdy dobrá společnost.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:46Autor: helena

Otázka: Pane senátore, mám takovou těžkou otázku. Co bylo pro vás horší – točit v Grozném nebo tato výprava z 1977? Děkuji.

Jaromír Štětina: V obou případech byla tíha jiná. Groznyj je pro mě určitě nejhorší zážitek života, třeba už jen proto, že tam zahynulo asi deset mých dobrých přátel.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:44Autor: Zdena V.

Otázka: Ráda bych se zeptala, jestli jste při svých cestách zažil nějaké vážnější zdravotní komplikace, nebo zda zatím všechno probíhalo v pořádku.
Dík za odpověď.

Jaromír Štětina: Chorob bylo mnoho. Na výpravách jsem si zlomil ruku, potom nohu, potom žebra a nakonec jsem si zlomil páteř. Z chorob jsem měl pouze malárii a boreliózu. Největší neštěstí byla smrt Vaška Jindráka a Honzy Koudely na Ganze roku 1977. Jinak mi v horách (mimo naše výpravy) zahynulo hodně kamarádů. Jedni z prvních byli ti, kteří zůstali v lavině pod Huascaranem v roce 1970.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:41Autor: Marek, Brno

Otázka: Dobrý den, pane Štětino? Znáte se se členy expedice Alaknandy dlouho nebo jste se spojili až kvůli této jejich cestě? Jak vám bylo před jejich odjezdem? Děkuji za odpověď.

Jaromír Štětina: Známe se již několik let a to z doby, kdy se chystali na výpravu na řeku Bhagiráthí, což je druhý pramenný přítok Gangy.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:40Autor: Dušan

Otázka: Jak se na vaše expedice dívají kolegové ze senátu? Jezdí taky na vodu?

Jaromír Štětina: Nevím o nikom, kdo by byl v Senátu vodák, ale předpokládám, že v mládí někteří páni kolegové vodáctví rekreačně provozovali.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:38Autor: Barbora

Otázka: Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, proč se vaší expedice nezúčastnila žádná žena? Děkuji za odpověď.

Jaromír Štětina: Milá Barboro, není to tak zcela pravda, protože dvou horolezecko-vodáckých výprav (například na Altaj) se zúčastnila Dina Štěrbová. Jako jedna z našich nejlepších horolezkyň své doby byla s námi v Karakoramu, když jsme se pokoušeli dobývat sedmitisícovku Haramoš. Ženy na výpravy patří, poněvadž bývají velmi často lepší než chlapi. Ženy jsou totiž ta lepší polovina lidstva.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:35Autor: Jana Vodičková

Otázka: Dobrý den, pane senátore. Nechystáte, prosím, znovu vydat knížku s Matyldou po Indu? Nalézt ji v antikvariátu vyžaduje opravdu velké úsilí. Děkuji a moc vás zdravím.

Jaromír Štětina: Reedici Matyldy po Indu pokud vím nikdo nechystá, ale příští rok vyjde v nakladatelství Lidových novin kniha, která se bude jmenovat S Matyldou v Afghanistánu. Bude to zhruba 30 let po té první Matyldě.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:34Autor: Honza

Otázka: V jakém okamžiku, v životě, jste se nejvíc bál?

Jaromír Štětina: Honzo, nerad o tom hovořím. Když jsem se nejvíc bál, nesouviselo to s vodáctvím.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:33Autor: Nika

Otázka: Existuje ještě nějaké místo, kde jste ještě nebyl, a kam byste se rád podíval?

Jaromír Štětina: Nikdy jsem nebyl v Jižní Americe a už tam jet nechci, pač se bojím, že bych se tam mohl na stará kolena znovu zamilovat. Koneckonců, stačí mi Evropa, Asie, Afrika, Austrálie..

Odpovězeno: 04. 10. | 15:32Autor: Magda

Otázka: Dobrý den, ráda bych se zeptala, jestli sjíždíte i české řeky?
Díky za odpověď a hezký den.

Jaromír Štětina: Dobrý den Magdo, už v Čechách nejezdím. Naposledy jsem jel předloni Sázavu přes Krhanice do Pikovic, ale v mládí jsme zbrousili v Čechách kdekterý potok.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:30Autor: Kamil

Otázka: Dobrý den.
Rád bych věděl, kde a jak jste se na expedici připravovali. Na Alaknandu nenatrénujete ani na „rozbouřené Želivce“. Měli jste šanci se v roce 1977 na expedici připravovat alespoň v zemích „lido-demo“? Nebo jste začali trénovat až na místě?

Jaromír Štětina: Na expedici na Gangu jsme trénovali v Čechách. Měli jsme za sebou sjezdy několika sibiřských řek a například Jirka Koudela, který na Ganze zahynul, byl mistrem světa z Merana v kanoistice. Před Gangou jsme měli za sebou úspěšný prvosjezd řeky Indus tam, kde teče napříč Himalájem. Mimochodem připomínám, že jsme v roce 1973, což je málo známo, uskutečnili prvosjezd Čertových proudů od Loučovic k Vyššímu Brodu na raftu. Teprve potom se začaly jezdit čerťáky na pevných lodích. Vůbec první, kdo splul Čertovy proudy na kánoi, byl můj kamarád Mirek Cabrnoch. Indus byla extrémně težká řeka a bez úspěchu na Indu bychom se na Gangu určitě nevypravili.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:23Autor: SKIP

Otázka: Dobrý de, máte nějakou vysněnou řeku, kterou byste rád sjel?

Jaromír Štětina: Já už moc řek nesjedu, poněvadž už jsem starý pán. Ale kdybych ještě mohl někdy do Afghanistánu, byl bych rád. Kdysi jsem snil o splutí horního toku řeky Brahmaputra v místech, které se jmenuje Dihang. Je to jedna z největších velehorských řek a není dosud splutá a to z politických důvodů. Leží na hranicích mezi Čínou a Indií.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:21Autor: Radim

Otázka: Jak k vaší expedici přistupoval tehdejší komunistický režim? děkuji

Jaromír Štětina: Máte-li na mysli dvě naše himalájské expedice (Hindus 1975, Ganga 1977), k nám komunistický režim nepřistupoval nikterak. Obě výpravy byly soukromou cestou mladých nadšenců. Vyjet tenkrát do ciziny, když člověk nesměl mít například ani vlastní účet v bance nebo musel podstoupit ponižující proceduru získávání devizového příslibu, bylo možná obtížnější, než sjet velkou himalájskou řeku. Když jsme udělali prvosjezd Indu, udělali jsme to za 2000 dolarů, což byly peníze, které obdobné americké výpravy v té době měly jen tak na whisky a na cigarety. Pamatuji se, jak jsem tehdy dolary kupoval od veksláků na záchodě v hotelu Panorama a bál jsem se, že mě s hrůzou v očích nějaký esenbák načapá.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:16Autor: Jiří Louka

Otázka: Dobrý den,
jak se na vaše usilí dívali místní lidé, kteří zřejmě před tím nic podobného neviděli.

Jaromír Štětina: Dobrý den pane Louko, při letošní afghánské výpravě jsme byli zřejmě první cizinci, které místní lidé vůbec viděli. Chovali se k nám přátelsky, srdečně a zpráva o tom, že plujeme, se rychlostí blesku nesla údolím. Stávalo se nám, že když jsme připluli k vesnici, stálo na břehu několik set lidí, nadšeně mávalo a křičelo. Když jsme potřebovali loď vytáhnout na břeh, bylo pomocníků tolik, že se k lodi ani nevešli. Mimochodem jsme se při táboření na břehu řeky cítili mnohem bezpečněji, než kdybychom tábořili u Berouna. Bohajojnost Hazarů, kteří tuto část Afghanistánu obývají je úžasná a teprve tam si člověk uvědomí, že nezáleží na tom, jakou víru člověk vyznává, ale jak hluboko jí má v srdci.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:10Autor: Karel Dvořák

Otázka: A ještě jednu otázku, když dovolíte. Lidé rádi překonávají překážky nebo dělají to, co nikdo před nimi. Myslíte si, po svých zkušenostech, že by takové výkony měly mít nějaké omezení? Aby právě nedocházelo k myslím zbytečným tragédiím. Nebo by to mělo zůstat na posouzení těch, kteří to chtějí zkusit

Jaromír Štětina: Já myslím, že každý člověk má být svobodný ve svém rozhodování, ale měl by také být schopen přijímat rady zkušenějších. Extrémní sjezdy na divoké vodě skutečně mohou být nejen adrenalinové, ale i navýsost nebezpečné. Ale myslím si, že lidem, kteří bez kaskadérských kousků nemůžou být, nelze nic zakázat.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:08Autor: Karel Dvořák

Otázka: Pane Štětino,
dá se vor Matylda, se kterým jste tehdy chtěli řeku sjet, srovnávat s dnešními rafty? Principem ovládání jsou si podle mě dost podobné. Děkuji.

Jaromír Štětina: Hlavní rozdíl mezi vorem Matylda a dnešními čluny – rafty je v tom, že v Matyldě není nic, co by se dalo zaplnit vodou. Jde-li voda horem, přes palubu, u Matyldy proteče zpátky do řeky, což je velmi výhodné pro řeky s průtokem o stovkách či dokonce tisících kubíků a s velkými vodními zjevy. Navíc je Matylda dobrá pro expediční podnikání, protože se dá přepravovat rozebraná na části. My jsme dokonce vozili Matyldu i na koních, což se u velkých raftů dělat nedá.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:04Autor: rajnoch

Otázka: Moc vám fandím a doufám, že prosadíte zakázání KSČM…

Jaromír Štětina: Milý pane Rajnochu, je to běh na dlouhou trať a to ještě s překážkami. To, že je KSČM stranou protiústavní tvrdí stále více lidí, dokonce i bývalý prezident pan Václav Havel. Ten v neděli připustil, že by bylo minimálně užitečné její ústavnost prověřit. Mimochodem, zítra má plénum v senátu projednávání petice www.zrusmekomunisty.cz, kterou již podepsalo zhruba 70 tisic lidí. Budeme tam navrhovat nějaké nové kroky.

Odpovězeno: 04. 10. | 15:00Autor: Miroslava

Otázka: Dobrý den, pane Štětino, ráda bych se zeptala, kde je Matylda dnes a jestli byste chtěl ještě vyrazit na Indus.

Jaromír Štětina: Milá Miroslavo, od vzniku první Matyldy jich byly vyrobeny ještě desítky a jsou různě roztroušeny po Čechách. Ta, na které jsme pluli letos v Afghanistánu, je dnes v Kábulu a čeká na další řeku.

Odpovězeno: 04. 10. | 14:58Autor: Kuba

Otázka: Dobré odpoledne, pane senátore. Doslechl jsem se, že ještě pořádáte různé vodácké výpravy do zemí, které nepatří k těm zrovna běžně navštěvovaným (např. Afghánistán). Je možné se nějaké takové zúčastnit a co je pro to případně třeba udělat. Děkuji za odpověď.

Jaromír Štětina: Milý pane Kubo, na jaře jsem byl na vodácké výpravě v Afghanistánu, který je zemí zaslíbenou. Kvůli 25 letům války tam vodáci nejezdili a všechny afghánské řeky jsou dosud nesjeté. V dubnu jsme sjeli na raftu Matylda nádhernou řeku Band-e-amir. Byl to prvosjezd, 350 km napříč Hindúkúšem. Nádherné kaňony, naklesali jsme více jak 2000 metrů. Dnes už není takový problém do Aghanistánu výpravu pořádat, ale měl by ji organizovat někdo, kdo zná tamější reálie. Země stále není bezpečná.