Jaromír Štětina: Babiš premiérem? To by mohla být pro Evropskou unii poslední kapka

Europoslanec Jaromír Štětina byl jedním z těch, kdo v Evropském parlamentu varovali před nebezpečím ohrožení médií v České republice ze strany šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. I po několika dnech vidí jednání jako důležité − a také připouští, že možná nebylo poslední. Hodně ale bude záležet na tom, jak na podzim dopadnou parlamentní volby.

Jaký význam má fakt, že se ohrožení českých médií dostalo až na úroveň evropských institucí?
Význam to má, protože my jsme Evropská unie. Je třeba celou otázku rozebrat doma. Když se rozebírá v Evropském parlamentu, znamená to, že se rozebírá doma.

Co jste říkal na argument lidí, včetně některých představitelů KDU-ČSL, kteří tvrdí, že jednání může Andreji Babišovi spíše pomoci?

Ona to může být pravda, ale to ještě neznamená, že člověk má přestat říkat, co si myslí. Můžete být pragmatik a říkat to, co vám vyhraje volby, nebo můžete říkat, co vám velí vaše vědomí a svědomí bez ohledu na to, jestli to bude mít nějaký negativní účinek. Lidovci zvolili pragmatický přístup. Je to normální, v politice se to dělá, já jim to nezazlívám. Oni jsou v koalici s ANO a chtějí v ní být. Přece nebudou napadat svého současného nebo budoucího partnera. Na druhé straně ale oceňuji, že naši lidovečtí kolegové v europarlamentu změnili názor. Začali tím, že napsali dopis adresovaný panu Weberovi, který je šéfem naší frakce, kde jednání na plénu EP odmítali. Když ale proběhla diskuse ve výboru a na pracovní skupině, tito všichni lidovci si mysleli a říkali něco jiného. To je chvályhodné, protože tato diskuse je přesvědčila. Není hanbou změnit názor.

Celé jednání vzniklo z iniciativy pana Webera, kterého jste také zmiňoval. Co myslíte, že bylo rozhodujícím momentem, poslední kapkou, která rozhodla, že se situace v českých médiích bude takto řešit?

Manfred Weber je Němec. Je to Němec rodu paní Merkelové a patří k rodilým německým demokratům. Nemyslím si, že by od někoho dostal nějaký pokyn. Když se dozvěděl, co se tady děje – a nedozvěděl se to od nás – zejména ve využívání MF DNES a Lidových novin, řekl si, že je Čechům nutné pomoci. Návrh na zařazení bodu na program mu schválilo také prezidium, v němž jsou předsedové všech frakcí.

Jednání na plénu bylo bez hlasování. Jelikož je jasné, že se situace v České republice nezmění, protože Babiš Mafru neprodá, mohl by Evropský parlament jednat znovu a tentokrát třeba nějaké usnesení přijmout?

Jsou dvě věci, které se dají při posuzování nějakého problému dělat. Může se o tom vést rozprava a nebo se může vést rozprava, po které se přijme nebo nepřijme usnesení, o kterém se hlasuje. Zkušenost mi říká, že nově otevírané kauzy, k nimž se má parlament vyslovit, velice často nekončí usnesením. Je to docela moudré řešení – než se nějaké usnesení přijme, je třeba, aby si to poslanci zažili, aby se dozvěděli více. Moudrost pomalosti se vyplatí, protože usnesení pak nejsou unáhlená. Je docela dobře možné, že se téma vrátí za několik měsíců, a já si myslím, že se to stane. To však záleží na vnitropolitickém vývoji u nás. A také na tom, jak dopadnou volby.

Jaké usnesení by ale europarlament přijal? Babišovi těžko může nařídit, aby neovlivňoval své noviny.

O tom jsem také přemýšlel. Kdyby byla otevřena tato otázka a měl bych možnost se k tomu vyslovit, doporučil bych, aby usnesení bylo přijato. A aby tam stálo, že to, co dělá Andrej Babiš, se neshoduje se základními demokratickými principy. Ovlivňovat média ve svůj politický prospěch, ať jste miliardář, nebo ne, do demokratické země nepatří. Toto by tam mělo stát.

Babiš je velkým příjemcem evropských dotací. Není pohled europarlamentu také takový, že mu Evropská unie vlastně pomáhá budovat impérium, díky kterému dochází i k těmto manipulacím?

Ty peníze Babiš dostával navíc jako ministr financí – a část z nich pravděpodobně zneužil, čímž se zabývá OLAF. To se ovšem nevědělo. Prasklo to mnohem později. Je na místě to prověřit, jak říká německá poslankyně Grässle. Je navíc dobře, že se do pana Babiše obula a ignorovala jeho sprosťárny.

Může Evropská unie reálně něco na naší situaci změnit?

Já jsem jel minulý týden po dálnici D1. Viděl jsem tam Okamurovy billboardy, na kterých byl znak Evropské unie a slogan: „Zmizíme po anglicku.“ To znamená, že to byla jasná výzva po czexitu. Pokud se to povede, tak má Evropská unie utrum v tom, aby s námi něco dělala. Ale pokud se to nepovede – a já si myslím, že populistům se to nepovede – musí Evropská unie nasadit všechny síly, aby zjistila, jak to opravdu je. Nestačí politické proklamace. Zejména pokud se Babiš dopustil trestného činu, je třeba jej potrestat, ať už bude ministerským předsedou, nebo ne.

Přes všechny kauzy to vypadá, že by se Andrej Babiš opravdu mohl premiérem České republiky stát. Jak by to ovlivnilo naši pozici v Evropské unii? To by se na naši situaci přece europoslanci museli dívat s ještě větším znepokojením.

Ano. My máme například ve frakci Evropské lidové strany také stranu Viktora Orbána. Takže bychom tam najednou měli dva takové Orbány. A to by mohla být taková poslední kapka, kdy trpělivost přeteče. Asi bychom nebyli nějakým způsobem z frakce vyloučeni. Nemyslím si ani, že bychom byli vyloučeni z Evropské unie. Nicméně bychom se velice snadno dostali na jakousi druhou kolej. Země EU hovoří o dvojrychlostní Evropě. My bychom se ale smykem dostali kamsi na krajnici.