Jak zavřít komunistům peněženku

Senátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina nepřestávají předkládat návrhy zákona namířeného proti tuzemské nereformované komunistické straně. S jejich záměrem kdekdo souhlasí, s jejich provedením už ale nikoli.
Zakazovat totalitní ideologii je sice chvályhodné, ale něco tak abstraktního se (u nevládnoucí strany) dost těžko dokazuje. S mnohem zajímavějším receptem, jak vyřadit extremisty z politického života, přicházejí v Německu.

Rovný a rovnější

Tam se potýkají se sílící extrémní pravicí, nicméně mustr proti nedemokratickým stranám na okraji politické scény je podobný.
Nejdříve zkoušeli abstraktní žalobu s odvoláním na násilnou a xenofobní ideologii pravičáků. Jenže u německého ústavního soudu neuspěli. Proto němečtí demokraté přišli s lišáckým řešením: Právo na existenci jim v této chvíli odepřít nemůžeme, zato finanční podporu od státu ano. Otázka pro Čechy se nabízí – mohla by podobná logika ohrozit tučné státní dotace pro KSČM?
Zatímco 15 procent Čechů nostalgicky vzpomíná na rudou totalitu, východní Němci vyměnili náklonnost k rudé za hnědou. A navolili si krajně pravicovou Národnědemokratickou stranu Německa (NPD) do zemských parlamentů v Sasku a Meklenbursku-Západním Pomořansku.
Sociální demokraté na ně chtěli jít přes zákaz zákonem. Jenže – jak už bylo z míněno – ústavní soud před čtyřmi lety socialisty zklamal. Němci tehdy z toho nebyli kdovíjak šťastní, ale alespoň jim odpadla otázka, která nyní musí trápit Čechy při pohledu na další noveluŠtětiny a Mejstříka.
Tehdy v Německu šlo o to, proč zakazovat neonacisty, když komunistická ministrana může existovat. Podobné je to u nás: Proč zakazovat komunisty a extrémně pravicovou Národní stranu nadále »jen monitorovat« tajnými službami? Že by ten rozdíl byl v tom, že komunisté blokují parlament? To už má k rovnému demokratickému zákonodárství daleko.

Žádné peníze od státu

Jenže rasistických útoků na východě Německa přibývá, roste i oblíbenost NPD. Na začátku prosince se proto ministři vnitra ze 16 zemských vlád radili, co s tím.
Nejprve zavrhli opětovnou žalobu k ústavnímu soudu. To potěšilo i kancléřku Angelu Merkelovou. Ta totiž celkem logicky tvrdí, že by soud rozhodl podle stejných zákonů stejně a pravičáci by získali definitivní jistotu, že na ně německá demokracie nemůže. Tak se zrodil elegantní plán, jak odříznout hnědé národní demokraty od státních financí. Berlínský ministr Ehrhart Körting nechce financovat takové strany, které »odporují ústavě«. Má se za to, že zákon může být snadno schválen a ústavní soud by už při jeho hodnocení nemusel brát v potaz, že vypoklonkuje z parlamentů legálně zvolené poslance. Jen jim přivře penězovody. Jistá šance tu na rozdíl od absolutního zákazu strany tedy je.
Většinu Němců by jistě navíc potěšilo, že nemusí národním socialistům platit více než milion eur za jejich extremistickou agitaci (za loňské volby získala strana 1,38 milionu eur).
Když »německý patent« zkusíme aplikovat v Česku, objevují se zajímavé možnosti. Tuzemské partaje jsou totiž doslova přisáté na státní kasu a inkasují vysoké částky. Bez nich by byly poloviční.

Plaťme jen demokraty

Dobrá, ona stovka za jeden hlas ve volbách je asi nedotknutelná – váže se přísně na reprezentativnost. U ostatních příspěvků je to ale jiné. Každá strana dostává 10 milionů na činnost. Copak bychom ale měli podporovat i jiné než demokratické strany? Podobné je to s královskými příspěvky za mandát. Neměla by 900 tisíc získávat strana jen za demokratického zástupce? Jedna klauzule o »vyznávání demokratických principů a práva na soukromé vlastnictví« v zákonech o financování politických stran by možná Václava Exnera vyděsila více než Štětinovo a Mejstříkovo pronásledování recesistických triček se srpem a kladivem.

Foto popis| Zakázat je s odvoláním na jejich totalitní ideologii je těžké. Zvláště když sedí v demokratickém parlamentu. Nešlo by jim ale přivřít kohoutek státních peněz?
Foto autor| FOTO: ČTK

O autorovi| David Klimeš, david.klimes@economia.cz www.ihned.cz/klimes