Po 57 letech se vrátil Jaromír Štětina do základní školy ve vesničce Višňová na Frýdlantsku, kam v roce 1949 nastoupil do první třídy. Žákům šestých až devátých tříd vyprávěl o jejich vesnici očima malého dítěte, které se sem ve dvou letech přestěhovalo se svými rodiči.
Jeho otec sem nastoupil jako ředitel firmy JUTA, dodnes se najdou pamětníci, kteří ho pamatují, i malého Mirečka, jak s dojetím vzpomínají na Jaromíra Štětinu. Nejen o svých vzpomínkách na zdejší poválečný kraj, ale i o současných problémech světa hovořil na besedě s žáky a místními obyvateli. „I já jsem ze zdejšího kraje“ bylo téma besedy na frýdlantském zámku, kam se ten večer sešli místní obyvatelé. V teple zámecké kuchyně se Štětina rozpovídal o svém dětství, o tom, jak jej zdejší kraj inspiroval k napsání mnohých povídek. Například povídka Obraz Gribojedova, kterou posluchačům přečetl, se odehrávala v blízkých Pertolticích.