Humanismus a lidská práva bez pokrytectví

Kubánští lékaři pomohli více než jednomu milionu Pákistánců zraněných při zemětřesení. Uskutečnili více než 10 920 operací, z toho přes 4000 komplexních.
Skupina kubánských lékařů přibyla do Pákistánu na místa postižená zemětřesením již šest dnů po největším otřesu 14. 10. 2005. Do 23. února 2006 ošetřila 1 043 125 raněných, z toho 439 894 v horských, severních oblastech země, na místech, kde trvale žijí.
Údaje poskytl štáb kubánské záchranné mise, dislokované v Abbottabádu. Dlouhodobě léčených pacientů bylo celkem 503 881 (48,3 % z celkového počtu ošetřených). Chirurgové a ortopédové provedli všech 10 920 operací ve vlastních polních operačních sálech v oblastech Severozápadní provincie a pákistánské části Kašmíru, které byly zemětřesením nejvíce postiženy. V kubánských ambulancích, rozmístěných na 32 místech, bylo ošetřeno a léčeno delší dobu 6000 pacientů. Přesně 76 183 pacientů podstoupilo fyzioterapeutickou léčbu na kubánských zařízeních… Jenom ten, kdo někdy v životě navštívil tyto končiny s tvrdými klimatickými podmínkami a strašnou bídou si dovede představit, v jakých podmínkách museli lékaři a zdravotníci pracovat.
Co mezi tím zabezpečil pro své národy »přítel« prezidenta Bushe, samozvaný pákistánský prezident, generál Parvíz Mušaraf?! Loni 1. prosince zahájily jednotky pákistánské armády, podporované speciálními silami US Army válečnou operaci proti svobodným paštunským kmenům sídlícím v Severozápadní provincii, na hranicích s Afghánistánem. Svědky krveprolití, pozorovatele z Pákistánské komise pro lidská práva, zlikvidovaly pro jistotu také. Stejného dne zaútočil bezpilotní letoun Predator, vlastněný CIA, na vesnici Haisori. Usmrtil celkem pět civilních osob. Měl být zavražděn jeden z vůdců al-Kajdá, Egypťan Abú Hamza Rabia. Jak se později prokázalo, nebyl. Sedmého ledna zaútočila pákistánská armáda proti kmenům v Balúčistánu (hranice s Afghánistánem). Podařilo se jim zavraždit 17 civilistů. Americké jednotky ve stejné oblasti zabily leteckým bombardováním osm osob a 19 zranily. Dne 13. 1. vypustily americké jednotky čtyři bezpilotní letouny Predator proti vesnici Damadasola. Bylo zabito 18 civilních osob, z toho 11 dětí. Šest osob bylo zraněno. Proti statisícům vyvražděných Iráčanů a milionům Vietnamců se tyto počty zdají zanedbatelné. Jsou však významné pro posouzení postojů socialistické a buržoazní země k prostým, trpícím lidem.
Kubánským komunistům, vedeným Fidelem Castrem, vyčítají pseudobojovníci za lidská práva, ke kterým se hlásí bývalý prezident Havel a předseda Senátu Pithart, Pilip, Bubeník,Štětina a mnozí jiní, jejich nedodržování. Tyto lidi ale ve skutečnosti nezajímají žádná lidská práva a boj za demokracii je pouze zástěrkou pro pokusy o likvidaci progresivních režimů se společenským vlastnictvím výrobních prostředků, vynikajícím zdravotnictvím a sociálním zabezpečením pro všechny občany.
Toho všeho bylo na Kubě dosaženo v boji s 55 let trvajícím embargem a podvratnými akcemi mnoha kapitalistických států. Jestliže by kubánský zdravotní systém byl použit v Latinské Americe, mohlo být ročně zachráněno 285 000 životů.
Tito pravičáci nenávistně vystupují proti všem, kdo se pokouší zajistit slušný život pro pracující většinu své země, ať je to Komunistická strana Číny, Hugo Chávez, Evo Morales, Alexandr Lukašenko a další. Jako američtí pochlebníci podporují a budou velebit »humanistické« vraždění v Jugoslávii a Iráku. Je jim pouze líto, že ČR je tak malá a nemohou vyslat české chlapce dobýt pro demokratický svět třeba Tibet, Vietnam či alespoň Bělorusko nebo Kubu.
ČLR rovněž náleží mezi státy, kterým nemohou přijít naši hrdinové na jméno. Vím, že představitelé ČLR, která se stává absolutní světovou velmocí, se socialistickým státním zřízením, nestojí o pochvaly, protože si jsou sami dobře vědomi, na jakou úroveň vytáhli čínský lid z hladomorů, které pravidelně postihovaly Čínu ještě v první polovině minulého století. Přesto připomínám, že podle skromných odhadů by čínský sociální a zdravotní systém, aplikovaný v Indii, mohl zachránit ročně čtyři miliony lidí.
Češi se nenechali pouze obrat o národní majetek. Nyní již lid naší země nevlastní žádné materiální statky. Při vítězství buržoazní »Modré šance« bude zbaven i posledních zbytků sociálních vymožeností. Demokratičtí vítězové mu místo toho poskytnou prohloubení nezaměstnanosti, hrůz exekucí, v lepším případě v nejkrutějších mrazech stany pro bezdomovce, pracovní tábory automobilek a jiných nadnárodních společností. Nyní je šance pokusit se zastavit tento strašný pád. Jedině komunisté mohou zabránit rychlé přeměně země v rozvojovou. Mladí lidé by si měli uvědomit, že je potřeba nastolit takový politický systém, ve kterém český občan bude žít plnohodnotně až do smrti, že se ve 40 nestane vyždímaným hadrem, o který nemá nikdo zájem. Ve Francii a jiných zemích EU nebojují s vládou lidé s nízkým IQ, ale studenti, kteří si uvědomují, že nemohou být šťastní v zemi, která je plná spoluobčanů, kteří se stávají pro režim nadbytečnými!