Hučín: Za slávu draze zaplatil

Rozhovor

Přerov – V současném žebříčku nejznámějších jmen přerovského regionu by určitě neměl chybět bývalý disident Vladimír Hučín. Každý soud, který se týká jeho protikomunistických aktivit, se neobejde bez velké pozornosti médií. Jeho tvář se v minulých dnech v souvislosti s kandidaturou do Senátu objevovala na veřejnosti ještě víc než jindy. Čtyřiapadesátiletý Přerovan sklízí díky svému boji proti komunismu sympatie u obyčejných lidí i známých osobností a své příznivce má i v zahraničí. Tento chartista ovlivňuje svými postoji nemalou část veřejnosti.

* Uvědomujete si, že patříte k mediálně nejznámějším osobnostem na Přerovsku?

Uvědomuji. Myslím, že jsem však za tuto mediální známost zaplatil docela vysokou daň. Jednak ztrátou svobody, ale i represemi, ať už z doby normalizace od roku 71, tak po roce 89. Když se mě někdo ptá na boj proti komunismu, tak vždycky odpovídám, kterou část éry myslí. Zde před listopadem osmdesát devět, nebo po něm. To říkám trochu s ironií.

* Nakolik vám popularita narušuje vaše soukromí?

Neustále se stávám terčem dotazů a kontaktů různých lidí. Přitom někteří mně nejsou zrovna nakloněni. Jsou to lidé z druhé strany barikády, kteří by mě nejraději viděli sto metrů pod zemí. Na druhé straně mám velký okruh přátel, kteří jsou na mé straně a jsou ochotni, i za cenu svého zdraví a svobody, se za mě postavit. Už jen proto, že se mnou sympatizují, byla celá řada z nich vystavena persekucím policie. Byli odposlouchávání a vystaveni represím.

* Jak často vás oslovují cizí lidé? Jak se chodí se známou tváří po ulicích města?

Stává se to každý den. Někdy zabřednu do takového rozhovoru, že potom nestihnu zajít ani do obchodu. Nedávno mě například jedna paní zastavila na ulici a vyprávěla mi, jaké má potíže s restitucemi. Vedli jsme dlouhý rozhovor, až mi obchod zavřeli. I takové, spíš legrační, situace někdy nastanou.

* Tvrdíte, že jste za svou mediální známost zaplatil vysokou daň. Čím například?

V současné době třeba tím, že jsem napadán anonymy, které mi vyhrožují. Nejvíc mi vadí, že chodí na moji matku. Je to nejspíš proto, že ti, co to píší vědí, že mě jen tak nezlomí. Matka je starší člověk a na ni výhružky zrovna nepůsobí dobře. Pisatelům těchto anonymů vzkazuji, ať útočí na mě a neútočí na lidi, kteří se nemůžou bránit.

* Ovlivňujete svými názory určitou skupinu lidí, a to i za hranicemi naší republiky. Kdo ze známých osobností je vám nakloněn?

Vezmu to za posledních pár dnů. Když jsem pořádal politické mítinky, byl jsem překvapen, kolik mě přijelo podpořit lidí. Byly to i takové osobnosti, jako například senátor Štětina nebo herec Vetchý. Vážím si, že mezi nimi byl i Radim Hladík či kníže Karel Schwarzenberk. Lidé, kteří se mnou nesouhlasí, by si mohli přečíst nedávno vydanou knihu Hrdinům se neděkuje, aby pochopili filozofii, kterou jsem se ubíral. Teď už se i já, jako bývalý zpravodajský důstojník, dívám na některé své aktivity jinak. Není umění být za dob komunismu zavřený. To, že jsem byl ve vězení znamená, že jsem udělal někde chybu v odboji. Určitě by bylo lepší provést své akce tak, abych nebyl odhalen.

* Kdo je pro vás významnou osobností z přerovského regionu?

Napadá mě několik lidí, ale určitě by to byl Karel Zejda, majitel firmy Kazeto. V průběhu práce v tajné službě jsem se dostal k materiálům, které jsou dost závažné. Domnívám se, že ani Karel Zejda neví, čeho všeho byl předmětem zájmu. Pak jsou to lidé z Klubu angažovaných nestraníků. Dále lidé, kteří se spolupodíleli na mém protikomunistickém odboji či lidé z Konfederace politických vězňů.