Gross a nyní Čunek!

Angličané říkají, že když něco vypadá jako kachna a kejhá jako kachna, tak to obvykle je kachna. Místopředseda vlády JIŘÍ ČUNEK v médiích mluví a působí jako zkorumpovaný politik. Vše nasvědčuje tomu, že jím skutečně je.

Ale i kdyby byl Čunek bez viny, je za dané situace jedinou rozumnou alternativou okamžitý odchod.
Každý další den pobytu Jiřího Čunka v politice je spojen s ohromnými škodami. A to především na politice jako takové.

KOLEGOVÉ SENÁTOŘI

Hodně škody už tahle kauza udělala a nepůjde je jen tak odčinit.
Například debata předcházející Čunkově zba vení imunity byla ve znamení takového právního a politického nihilismu, až z toho jde mráz po zádech.
Když například morální autorita a novopečený ministr zahraničí Karel Schwarzenberg novinářům řekne, že bude hlasovat proti Čunkovu vydání, protože po odsouzení Vladimíra Mlynáře velmi stoupla jeho nedůvěra „k české policii a českým soudům“, je to výrok, který by sám o sobě mohl být důvodem volání k rezignaci.
Jistě, nepodmíněný trest pro bývalého ministra je nepochybně skandální a je pravdou i to, že policie a soudy mají v této zemi mizernou pověst. A bylo by chvályhodné, kdyby se tím politik Schwarzenbergova formátu začal zabývat. Jenže to on nechce. Pouze občanům vzkázal: vy se v tom marasmu klidně plácejte, ale nemůžete po nás chtít, abychom do něho vydali svého váženého kolegu senátora. Asi jako kdyby si majitelé velkouzenářství objednali k obědu párky od konkurence, a ještě to komentovali slovy, že ty vlastní přece jíst nebudou, protože se tuhle jednomu z nich udělalo špatně.
Rozdíl je ovšem v tom, že justice a policie nejsou uzenky: my prostě nemáme šanci poohlédnout se po lepším zboží jinde.
Jiná morální autorita, bývalý novinář a senátor Jaromír Štětina, si na pomoc vzala reálie svého oblíbeného Ruska a mluví o taktice „kompromatu“, tedy materiálů připravených v trezoru na kompromitaci kohokoliv důležitého. Zároveň se řečnicky ptá, komu senátoři svého kolegu vydávají, a sám si odpovídá: do rukou nedůvěryhodné policie a zaujatých státních zástupců.
Velmi cynicky řečeno, je v tuto chvíli jedno, jestli Čunek úplatek vzal, anebo nikoliv. Nemáme dostatek informací, abychom mohli vyloučit, že Čunek není obětí velmi kuriózní a zároveň velmi nedva pravděpodobné shody okolností.
Totiž že výběr peněz soukromou firmou a uložení téměř stejné částky Jiřím Čunkem o pár dní později spolu vůbec nesouvisejí.
Bylo by Čunkovou osobní tragédií, kdyby někdo využil téhle shody náhod a případ na něj navlékl. Ale musíme to brát tak, že takové jsou zkrátka „vedlejší účinky“ politiky.

POPŘEL SÁM SEBE

Bizarním rozměrem Čunkových problémů je to, jak jsou podobné roky staré aféře financování bytu Stanislava Grosse. Je paradoxem na úrovni politické anekdoty, že to byl právě tehdy ještě málo známý moravský starosta Čunek, jenž brzdil Kalouskem rozjetou protigrossovskou lidoveckou rétoriku a který nesouhlasil s požadavkem na jeho rezignaci.
A už přímo poťouchlým vtípkem je, že Čunkovým advokátem je Eduard Bruna, ke kterému Gross po svém potupném odchodu z politiky nastoupil jako advokátní koncipient. Když dnes Gross mluví o svém několikaměsíčním marném boji o politický osud, uznává, že udělal chybu v tom, jak o sporném financování svého bytu mluvil na veřejnosti a jak ho neobratně vysvětloval. Čunek, dosud stále pevně usazený v Topolánkově vládě, podobně jako Gross mluví už teď. V rozhovoru s Radiožurnálem minulou středu řekl: „Uznávám, že jsem byl nešikovný, protože jsem si měl tak jako každý, v uvozovkách, grázl, který něco takového udělá, připravit několik jednoduchých vět a ty opakovat stále dokola.“
Tahle slova jako by podminovávala všechno, s čím Čunek před pár měsíci v takzvaně vysoké politice uspěl. Totiž především obraz muže, který mluví jasnými slovy a říká to, co si myslí (například o romském problému).
Ale to už neplatí: v novinách čteme rozhovor s Čunkovým advokátem, který říká, že si právě tím jeho klient nejvíc škodí.
A on sám s tím nejspíš souhlasí, protože mění taktiku. Přestává se veřejně obhajovat a podle svých slov neřekne novinářům už ani slovo.
Ostatně tím, že novináře obviňuje ze zaujatosti a nespravedlivého zacházení, se začíná chovat jako standardní politik. Navíc jemně brnkající na strunku malé české povahy: to když v již zmíněném rozhovoru s Radiožurnálem podotýká, že mnozí z novinářů mají „podstatně vyšší majetky“ než on.
Tohle všechno naznačuje, že se Jiří Čunek rozhodl zabarikádovat do hroší kůže a zvolit splachovací taktiku, která mu – naordinovaná šikovným právníkem – může pomoci se z trestní kauzy vysekat.
Ale jako politikovi mu nepomůže. Došlo na Grosse, dojde i na Čunka.
Tahle logika je neúprosná. Jen kdyby ta spoušť za nimi nebyla tak velká.

Foto autor| KRESBA VLADIMÍR JIRÁNEK

Foto popis| Jiří Čunek už v politice není k ničemu dobrý. Ať řekne, nebo udělá cokoliv, bude to relativizováno s ohledem na jeho aféru.
Foto autor| FOT O B L E S K/ Z BYNĚK PECÁK