Genocida Arménů na tureckém území

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Francouzští poslanci schválili zákon, podle něhož je zpochybňování genocidy Arménů Turky ze začátku minulého století trestným činem. Proti zákonu protestuje nejen Turecko, kritice ho podrobila taky Evropská unie. Další políček pak dostala Ankara od poroty, která dnes udělila Nobelovu cenu za literaturu. Dostal ji totiž turecký spisovatel Orhan Pamuk, který tureckou genocidu rovněž kritizoval.

Eva PLÁNIČKOVÁ, redaktorka
——————–
Hned dva políčky v jeden den dostalo Turecko. První rána přišla z Paříže, druhá ze Stockholmu. Francouzští opoziční socialisté prosadili v dolní komoře parlamentu zákon, který trestá popíraní genocidy Arménů na tureckém území po roce 1915. Text novely hrozí pochybovačům rokem vězení a vysokými pokutami.

Patrick DEVEDJAN, francouzský poslanec
——————–
Návrh zákona podporuji z toho důvodu, že jde o zákon, který přinese spravedlnost a klid, a to i tady ve Francii.

Eva PLÁNIČKOVÁ, redaktorka
——————–
Právě to podle komentátorů hrálo důležitou roli. Ve Francii totiž žije jedna z nejpočetnějších arménských menšin v Evropě, na půl milionu lidí. Zákon musí ještě odsouhlasit Senát a prezident. I tak zpráva o kroku francouzských zákonodárců vyvolala v Turecku pobouření a protesty. Ankara dokonce hrozí, že s Francií omezí hospodářskou spolupráci, a to v době, kdy vyjednává o svém vstupu do Evropské unie.

obyvatel Ankary
——————–
Proč bychom měli něco takového akceptovat? V turecké historii žádná genocida nebyla, je to lež.

Bülent ARINC, předseda tureckého parlamentu
——————–
Je to ostudné rozhodnutí, výsledek nepřátelského přístupu vůči Turecku. Je to pro nás naprosto nepřijatelné.

Eva PLÁNIČKOVÁ, redaktorka
——————–
Turecká vláda odmítá pojem genocida a údaje o jednom a půl milionu zavražděných Arménů považuje za přemrštěné. Tvrdí, že Arméni přišli o život během nepokojů provázejících rozpad Osmanské říše. Kdo oficiální verzi dějin v Turecku zpochybňuje, vystavuje se soudnímu stíhání. Hrozba vězení za kritické výroky neminula ani čerstvého držitele letošní Nobelovy ceny za literaturu, nejznámějšího tureckého spisovatele původem z Istanbulu Orhana Pamuka.

Bjorn LINELL, literární kritik
——————–
Poslední dílo je o jeho rodném městě. Pro dnešní Turecko je přínosné hlavně tím, že se v něm střetávají moderní vlivy s těmi tradičními a fundamentalistickými.

Eva PLÁNIČKOVÁ, redaktorka
——————–
Čtyřiapadesátiletý světově uznávaný autor za svou knihu Sníh získal už řadu ocenění. Nobelovu cenu slavnostně převezme 10. prosince.

ROZHOVOR

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Arménskou genocidu, první zločin dvacátého století proti lidskosti, už uznaly desítky parlamentů evropských států. Francie, Řecko, Itálie, Rusko, Slovensko, Polsko a další včetně Evropského parlamentu. Z mimoevropských zemí Spojené státy americké, Argentina, Austrálie, Kanada, Libanon, Uruguay a Venezuela. V Česku plánuje senátor Jaromír Štětina, že předloží zákon, který by rovněž arménskou genocidu uznal.
A hostem k tématu je profesor Vladimír Nálevka z Ústavu světových dějin. Dobrý večer.

Vladimír NÁLEVKA, Ústav světových dějin, UK FF
——————–
Dobrý večer.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Pane profesore, co přesně se tenkrát během arménské genocidy stalo?

Vladimír NÁLEVKA, Ústav světových dějin, UK FF
——————–
Bylo to za první světové války a turecká vláda rozhodla v podstatě zlikvidovat arménskou menšinu, která obývala východní villájety při hranicích s Ruskem. Obvinila je z podpory ruské armády a v podstatě v návaznosti na předcházející takzvané arménské hrůzy z konce devatenáctého století se v podstatě rozhodla podstatně omezit početnost Arménů v Turecku. Takže v roce 1915 turecká armáda obsadila oněch šest východních villájetů. Muži byli … Nejprve byla zlikvidována arménská intelektuální elita, kněží, učitelé, poté muži byli i dílem povoláni do pracovních praporů turecké armády, kde byli systematicky likvidováni. Další část byla přímo na místě zastřelena. A muži, ženy a děti nastoupili takzvaný pochod smrti. To znamená, byli deportováni pěším pochodem do odlehlých oblastí Syrské pouště. Většina z nich zahynula při tomto pochodu a pouze malé děti měly určitou šanci tím, že byly dány na převýchovu do muslimských rodin.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Existují historické důkazy, historické prameny v archivech a podobně, které jednoznačně potvrzují záměr turecké vlády Armény vyhladit?

Vladimír NÁLEVKA, Ústav světových dějin, UK FF
——————–
Ano, ty dokumenty byly objeveny, a to nejen v Turecku, ale i v německých archivech, protože Turecko bylo spojencem císařského Německa a konzultovalo ještě před zahájením té genocidy tuto akci s císařským hlavním stanem. A ten v podstatě dal souhlas s tím, i když to motivoval samozřejmě vojenskou nutností oslabit tedy ty ruské pozice na tom, na tom pomezí mezi Tureckem a Ruskem.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Francouzi dnes rozlítili Turky přijetím zákona, který chce trestat popírání arménské genocidy. Je ale podle vás na místě, aby se politici pletli do psaní dějin? Jaký je váš názor na toto?

Vladimír NÁLEVKA, Ústav světových dějin, UK FF
——————–
Tak samozřejmě ten názor není jednoznačný. Samozřejmě že politikové by se neměli plést do dějin, ale na druhé straně si musíme uvědomit, že arménská genocida byla v podstatě zapomenuta. Je připomínána genocida židovské populace, ale této genocidě předcházela arménská tragédie. Mimochodem Hitler když v roce 1939 odrážel v nejužším kruhu určité námitky, že zacházení s Židy by mohlo být jaksi pranýřováno, že by to mohla být skvrna na tváři Německa, odvětil: „Podívejte se, nebojte se, na Armény už všichni zapomněli.“ Ano, na arménskou genocidu se zapomnělo, takže je dobře, byť jaksi můžeme pochybovat o metodě tohoto připomenutí, je dobře, že tato genocida byla připomenuta, protože nikdo dosud nebyl, a samozřejmě už nemůže být, za genocidu potrestán, ale ani Turecko nepřiznalo jaksi morální spoluvinu nebo podíl na této hrozné tragédii. A vlastně i jde o to, jestli Turecko chce jít do Evropy, tak samozřejmě musí se vyrovnat i s touto tragickou minulostí.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Pane profesore, já vám děkuju za návštěvu ve studiu. Dobrou noc.

Vladimír NÁLEVKA, Ústav světových dějin, UK FF
——————–
Já děkuji za pozvání.