Fenomén české antikomunistické pandemie

Ohlas

Jiří Kotnov se oprávněně zamýšlí v článku v Haló novinách 13. 12. 2005 nad současným českým antikomunismem. Tvrdí však, že »vedení KSČM podceňuje vliv současné zuřivé antikomunistické kampaně na vědomí občanů«. To si nemyslím. Spíše by bylo potřebné konstatovat, že možnosti jsou v této oblasti 100:1 v neprospěch KSČM. Protože vliv nepřátelských médií je tak nesmírně mocný!
Rovněž nesdílím autorův názor, že »slabinou strany je její mediální strategie a taktika,… protože poslanecký klub KSČM nevyvinul žádnou iniciativu« ke změně protikomunistického vysílání veřejnoprávní televize a rozhlasu. Je přece už dávno známo, že postoje těchto médií jsou v rozporu s listinou práv a svobod, protože propagují pouze některé nedostatky minulého režimu a neukazují na jeho kladné stránky, které také měl. Čímž současně porušují demokratické politické principy: jsou tendenční, nejsou objektivní.
Tyto autorovy dílčí pohledy neberou v úvahu rozhodující skutečnosti: Antikomunismus je celosvětová realita, která je odpovědí na Marxem odhalené principy kapitalistické společnosti. Pojem společenské třídy objevili už před Marxem vědci Francois Quesnay, Adam Smith a David Ricardo. Marx poznal, že příčinou rozporů je rozdělení společnosti na třídy, z čehož vzniká třídní boj ve třech společenských řádech, z nichž dvěma už vývoj prošel a ve třetím zatím ještě boj probíhá. Budoucí socialistická společnost tyto základní rozpory ukončí odstraněním antagonistických tříd a nastolením beztřídní společnosti.
Vládnoucí kapitalistická společnost se tomuto vývoji brání od samého začátku, kdy své panství nastolila. V kapitalismu volné soutěže bylo vykořisťování dělnické třídy katastrofálně maximální. Proto vznikaly nejprve různé spolky na ochranu dělníků a později dělnické politické strany, nazývané socialistické. Tehdy by se zápas proti dělníkům jmenoval »antisocialismus«.
Teprve po světově významné Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku, která poprvé v dějinách lidstva nastolila moc dělnické třídy a po vzniku sovětského státu dostal tento starý zápas nový název: antikomunismus – který pomáhá současným vládcům udržet jejich moc. Svět se vyvíjel dále, až vstoupil asi v 80. letech kapitalismus do svého třetího stadia, nazvaného globalizace, protože finanční oligarchie dnes vládne celému světu.
Tato fakta jsou obecně známa. Uvádím je přehledně pouze proto, abychom si uvědomili podstatu a vývoj současného antikomunismu. Je to celosvětově fungující ideologie, řízená nejen z jednoho centra, ale současně ji prakticky uskutečňuje každý příslušník vládnoucí třídy ve svém vlastním zájmu. Proto je antikomunismus tak rozšířený a účinný. Doslova se stal politickou pandemií a je stejně zhoubný jako ohlašovaná pandemie ptačí chřipky.
Globalizace ovládla všechny oblasti lidské společnosti. Vychází z ekonomiky, ale působí i v politice, v kultuře, v médiích, a právě v nich má vynikající výsledky. Jejich mocný vliv na veřejné mínění je vědecky dokázán a výsledky toho vidíme všude kolem sebe.
Velice významnou vlastností současného antikomunismu je jeho dosah: ve všech kapitalistických zemích se stal státní ideologií, nejzřetelněji to vidíme v ČR! Přináší značný osobní prospěch těm, kteří mu osobně slouží. Nejviditelnější je to v médiích. V ČR nastoupil antikomunismu do už rozjetého vlaku, a proto využívá kdejaké osvědčené zkušenosti z celého světa.
U nás ovšem má svá specifika. Přestože se KSČ třikrát veřejnosti omluvila za chyby, které ve své politice v ČSSR udělala, politici ani média s tím nepracují. Také záměrně nesdělují, že KSČM je zcela jiný subjekt, který se distancoval od chyb KSČ a jejího režimu. Proto se u nás vytváří ideologie tzv. třetího odboje, přestože nic takového neexistovalo. Proto se politika padesátých let prezentuje jako útlak celých 43 let. Proto byl přijat »zákon o zločinech komunismu«. Proto u nás existuje i v EU právě zpochybněný tzv. lustrační zákon, který obviňuje miliony nevinných. Klade jim za vinu, že byli registrováni, nikoliv že by spáchali nějaký trestný čin. Proto je KSČM vylučována z politického života ve vládě, přestože v parlamentu je běžně uznávána a pracuje normálně. Pro ostatní politické strany je taková diskriminace KSČM výhodná – posilují tím svůj význam!
A protože takto podávaný český antikomunismus začal po nějaké době občany otravovat donekonečna opakovanými obviněními minulého režimu, ti začali srovnávat své tehdejší a dnešní postavení. A stále více lidí je oprávněně nespokojeno se současným stavem; proto vzrůstají preference komunistů. Antikomunismus se občas projevuje nejrůznějšími novými akcemi, např. »s komunisty se nemluví«. V poslední době senátoři Mejstřík a Štětina, dříve velmi aktivně spolupracující s bývalým režimem, chtějí zákonem zakázat slovo komunismus a jeho propagaci! Občas se stává, že do podpisových archů někdy někoho připíše bez jeho vědomí – stalo se i Klausovi.
Pro úřady není rozdíl mezi psaním o teoretických otázkách socialismu a mezi praxí, která by např. vyzývala k uskutečnění revoluce. To je např. i záminka, proč se mluví o rozpuštění a zákazu Komunistického svazu mládeže.
Odmítnout anitikomunismus je maximálně mravný počin, protože ten je přeplněn lživou propagandou a slouží k prodloužení současného nedobrého společenského řádu. »Patří mezi dogmatismy, proto je nevěrohodný!« Ale ještě k článku Jiřího Kotnova: Obecně se dá říci, že vždycky se dá všechno ještě zlepšit. Ale v konkrétní situaci v dnešní ČR má KSČM příliš málo možností, aby se její názory dostaly k uším či očím většiny české společnosti a tím výrazněji ovlivnily její názory, kdy se veřejně oslavuje nedobrý dnešek a obecně haní všechno nedávno ztracené! Kéž by byla skutečnost růžovější.