Extremismus má víc barev

Ohlas na článek

Jen úplný naiva by očekával, že se prvomájové antikomunistické setkání na Letné setká v deníku Právo s příznivou odezvou. Útok trojhlavé saně s tvářemi pánů Hekrdly, Peheho a Vernera však obsahuje několik podpásových ran, na které považuji coby osoba spolupracující s organizátory „Prvního máje bez komunistů a nikdy jinak“ reagovat.
Předně je legrační údiv Pavla Vernera nad tím, že na akci nebyli pozváni představitelé ČSSD. Koho by napadlo, že strana, jejíž lídr označil petici Zrušme komunisty za stupidní a odmítl setkání se zástupci 66 tisíc signatářů, bude stát o účast na akci zaměřené proti komunistům.
Jiří Paroubek rád opakuje, že povolební koalice s komunisty nepřipadá v úvahu, jako by snad jeho vysněný menšinový kabinet závislý na hlasech KSČM byl něčím jiným než tichou koalicí. Tyto plány představují mimo jiné i velký plivanec do tváří politickým vězňům, kteří měli nad letenskou akcí hlavní záštitu. Současný i minulý prezident pozváni byli, pane Vernere, ačkoliv se v mnoha věcech s názory pořadatelů jistě rozcházejí – ani jeden z nich však nepropaguje vládnutí s komunisty.
To, že Martin Hekrdla nepochopil ironii v názvu letenské akce, tolik nevadí. Ale způsob, jakým propletl antikomunisty s napadením Jiřího Dolejše, zbitím političky Zelených a s neonacismem, je nechutný. Útok na Dolejše iniciativy proti komunismu jednohlasně odsoudily, neboť jejich cílem je vystupovat proti obhajobě a relativizaci násilí, páchaného režimem KSČ. Každý, kdo se násilí proti svým oponentům dopouští, jde proti nejvlastnějšímu smyslu těchto iniciativ, ať už je napadeným kdokoliv. A za policejní brutalitu vůči Kateřině Jacques musí nést odpovědnost vedení policie a ministr vnitra, což se panu Hekrdlovi do článku, snad pro nedostatek místa, nevešlo.
Politolog Jiří Pehe by si zase přál, aby lidé místo na Letné demonstrovali proti pochodu neonacistů. Zřejmě si nevšiml, že iniciativa Zrušme komunisty loni mezi prvními odsoudila snahu radnice v Orlové jednat s neonacisty. A že stejná iniciativa pomohla uspořádat protest proti srocení Národního odporu hájícímu osvětimskou lež. Jiří Pehe tehdy v zástupu kupodivu chyběl, narozdíl od „primitivních antikomunistů“ Štětiny, Marhoula či Placáka.
Ani mně nijak nepřekáží osm let publikování a přednášení o českém neonacismu, abych spoluorganizoval akce jako Zrušme komunisty. Vždy jsem se totiž domníval, že bojovat se má proti všem formám extremismu, v čemž se od komentátorů Práva (s úctyhodnou výjimkou Jiřího Hanáka) zřejmě liším.