EXKLUZIVNĚ

Zuzka Rujbrová, poslankyně KSČM

Stanislav Gross vstoupil do politiky v době, kdy jeho vrstevníci ještě studovali. Studoval i on. Jeho vysokou školou byla politická scéna 90. let, kdy bylo takřka vše dovoleno (nejen politikům). A studoval dobře, i v tvrdých konkurenčních podmínkách dosáhl na vrchol. Dnes se upřímně diví, proč je kritizován za něco, co jiným prošlo. Nedivme se. Morálka se v politické škole neučí.

Tomáš Ježek, ekonom

Když se zahledím do svého nitra, abych zjistil, co jsem si kdy myslel o Stanislavu Grossovi, tak se nemohu dopátrat vlastně ničeho -nemyslel jsem si o něm nikdy nic. Nic. Prostě nebyl žádný uchopitelný důvod investovat energii a vytvářet si na něj nějaký názor, korigovat ho, doplňovat nebo i měnit, tak, jak to bývá u lidí, kteří nedávají možnost nemít na ně nějaký názor. Nic. Spíše jsem vždycky žasnul, že strana se starou evropskou tradicí, která bývala stranou ctihodných, dělných a upracovaných poctivců, co jezdili na šichtu na kole a na řídítkách se jim bimbala modrá bandaska s kafem z melty, si mohli zvolit do čela takové sekretariátové Nic.

Martin Říman, poslanec ODS

Stanislav Gross zničil za poslední dva měsíce zárodky neformální politické kultury, která se zde v porodních bolestech v uplynulých 15 letech vytvářela. I když totiž často žehráme na její kvalitu, přece jen nějaká byla. Prostě ne všechno bylo dovoleno. Stanislav Gross nyní předvedl, že dovoleno je vše; pokud má člověk dost silný žaludek a za sebou stranu, která ztratila pud sebezáchovy a jejímž jediným cílem je udržet se ještě pár dní nebo měsíců u moci.

Petr Bratský, poslanec ODS

Stanislav Gross se v těžkých zkouškách ukázal jako mladý muž s ambicemi většími, než jsou jeho schopnosti. Nezvládl svou roli ani ve straně ani jako premiér. Pravdu měli ti, kdo říkali, že se vyhýbá tomu, aby řekl na různé ožehavé problémy konkrétní názor. Údajný zákulisní šampión musel jako předseda vlády a strany nakonec vyložit karty na stůl. Ukázalo se, že nádoba je tak nějak prázdná.

Jaromír Štětina, nestraník, senátor za Stranu zelených

Směnkové, nemovitostní a podnikatelské hrátky pana premiéra blednou před jeho neschopností reflektovat naši nedávnou minulost. Snad je to nedostatkem osobní zkušenosti, snad prostředím, v němž vyrůstal a nastupoval své první skutečné zaměstnání, které mu nedovolilo, aby se otloukl v civilním nepolitickém životě. Nepochopil, že jeho cesta do pekla politického propadliště je dlážděna spoluprací s komunisty. Země by si oddychla alespoň trochu, kdyby odstoupil.

Petr Háva, ředitel Institutu zdravotní politiky a ekonomiky

Už když byl Gross navržen na funkci premiéra, měl jsem obavy, že je příliš mladý. Nyní si kladu otázku, jestli je vhodné, aby také do Poslanecké sněmovny přicházeli tak mladí politici bez zkušeností a znalostí. Veřejná politika se zjevně bez větších životních zkušeností neobejde. O Stanislavu Grossovi si myslím, podobně jako i o mnoha dalších politicích v jeho věku, že zřejmě není hodnotově vyzrálý a ukotvený. Principiální východiska rozhodovaní ve veřejné politice jsou asi dosti složitou záležitostí, která zraje tak asi 20 až 30 let. Bídou je, že v ČSSD se nenašlo několik starších a odpovědnějších politiků. Je mezi námi samozřejmě mnoho starších jedinců, kterým jejich věk nic podstatného v jejich hodnotové orientaci a v dalších dimenzích nepřinesl. Záleží na vlivech, do kterých se takový jedinec dostal. Nevyzrálý politik je nucen se pohybovat v převážně ideologické rovině pohledu na svět. Realita je ale mnohem složitější a pro její aspoň trochu lepší a efektivnější pochopení potřebujeme kombinovat multiparadigmatické přístupy, potřebujeme rozvíjet schopnosti multidisciplinárního přístupu. Je zde ale ještě jeden problém. Gross je jen jakási špička ledovce celé naší politiky. Domnívám se, že zcela stejné problémy má mnoho dalších politiků. Nejsem si jistý, jestli se s nimi všechny stávající politické strany dokáží vypořádat.

Kateřina Dostálová, poslankyně za ODS

Stanislav Gross je první premiér od roku 1989, který nemá „kinderstube“. Mám na mysli absenci elementárního povědomí o slušnosti a společenském chování, které člověk získává v rodině, škole, četbou a stykem se vzdělanými a inspirujícími lidmi. Jeho nevyzrálost se naplno projevila teď ve vládní krizi, kde se jako frontman své politické strany a premiér vlády mohl poprvé naplno projevit. Do této doby se většinou skrýval za zády Zemana a Špidly. Osobně mě překvapilo, kolik nadějí do tohoto muže -jinocha vkládala naše média a někteří političtí představitelé. Zvlášť zarážející je tento špatný odhad u osobnosti, jako je Václav Havel. Mě osobně trapné chování premiéra Grosse z posledních dnů nepřekvapilo, víceméně jsem ho očekávala.

Milada Emmerová, ministryně zdravotnictví

Předem chci konstatovat, že jsem názor na Stanislava Grosse v podstatě nezměnila. Znám jej osobně od června roku 1996, kdy jsem byla poprvé zvolena do PS PČR. Poznala jsem jej jako mladého politika, který tehdy působil jako předseda poslaneckého klubu a který byl respektován všemi jeho členy, včetně Miloše Zemana i Vladimíra Špidly. Dle mého názoru vyniká vysokou sociální inteligencí, je slušný, kreativní, dokáže dobře přistupovat k řešení nejrůznějších problémů, jeho závěry jsou logické, srozumitelně formulované, většinově přijatelné. Je bystrý, má vždy velmi dobrý aktuální přehled o situaci, umí naslouchat mínění jiných a své závěry pak pružně korigovat. Všechny tyto vlastnosti se projevovaly i na vyšších příčkách politické kariéry, tj. i v úloze zastupujícího předsedy ČSSD a posléze i na významném postu předsedy vlády. Je důvěřivý a působí vždy jako nepředpojatý. S událostmi v posledním půlroce se vyrovnává statečně, i když v jeho životě jde nepochybně o zcela nová, individuální poznání, kdy se přesvědčuje příliš natvrdo, jaké události, vztahy a dobré i nedobré rady mohou formulovat situaci i jeho samotného v tak zodpovědné funkci. Mezi námi je generační rozdíl, můj syn je dokonce starší než Standa. Přesto jsem nikdy neměla pocit, že bych měla, i když bych mohla, Standu usměrňovat nebo kritizovat. Dle mého soudu má vřelý vztah ke svým rodičům, manželce i oběma dcerám, což se mi jevilo z několika letmých setkání s jeho bližními. Bohužel, i pro Standu jsou, zvláště v poslední době tato setkání asi vzácná a zatížena vědomím, že mu ubíhají nejhezčí léta života, navíc znepříjemňovaná útrapami, často zbytečnými.

Petr Žantovský, ředitel Institutu mediální komunikace VŠJAK

Vládní krize je unikátním příběhem o drzosti, trpělivosti a lhostejnosti. Drzosti, s jakou nám čelní představitelé státu, především premiér Stanislav Gross, do očí namlouvají věci, které se vzápětí ukazují jako čiré výmysly a nepravdy. Trpělivosti, jakou prokazují občané, což dříve v té míře nebývalo. Vzpomeňme třeba na dvě pražské defenestrace – jak upřímný a rázný dokázal být ten středověk! Nebo jestli to není už jen tou lhostejností. Letargií, která pod náporem stále stejných, do omrzení opakovaných výmluv, kliček, frází, vede někdejšího naštvaného, ale ještě angažovaného voliče do stavu blaženého nevoličství. Doporučil bych České televizi, aby v anketě o největšího Čecha na tento čestný piedestal vynesla běžného občana. Za tu míru slušnosti, výdrže, a koneckonců i statečnosti.

Miroslava Němcová, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, místopředsedkyně ODS

Stanislav Gross selhal jako člověk i jako politik. Jako člověk má vědět, jaký úkol na sebe bere ve chvíli, kdy se ujímá funkce předsedy vlády. Jako politik má vědět, že platí nejen pravidla psaná (zákony), ale i nepsaná (etické normy). Stanislava Grosse etické normy nezajímají a možná ani neví, co to je. Svou osobní nedostatečností pro výkon funkce premiéra stáhl do bahna sebe a svou rodinu, poté svou ČSSD, vládu. Táhne ale také ke dnu naši zemi.