Evropa si neuvědomuje nebezpečí informační války. S Ruskem prohrává na body, říká pro INFO.CZ europoslanec Štětina

Evropská unie a její členové včetně České republiky jsou příliš opatrní a neuvědomují si, jak velké riziko pro jejich další existenci představuje informační válka, kterou proti nim vede Rusko. Místo toho by měly otevřeně mluvit o ruské agresi a dávat více peněz na antipropagandu. V rozhovoru pro INFO.CZ to uvedl český europoslanec zvolený za TOP 09 a bývalý novinář Jaromír Štětina. Dále hovořil o vývoji na Ukrajině, roli Ruska a Spojených států a také o potřebě zakázat v České republice Komunistickou stranu Čech a Moravy, která podle něj kolaboruje s Moskvou a podporuje její lži a propagandu.

Nedávno jste v Evropském parlamentu prohlásil, že EU by se měla hlasitě vymezit vůči expanzivní politice Ruska. Myslíte si, že EU nedělá dost?

Co se týče Ruska, EU na body prohrává informační válku. Rusko platí obrovské peníze, aby mohlo financovat hybridní válku, kterou vede proti EU. Mám na mysli nejrůznější servery, například Russia Today, Sputnik a tak dále. EU se proti tomu vůbec nebrání. Několikrát jsem veřejně kritizoval Federicu Mogherini (vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku; pozn.red.), kterou členské státy pověřily, aby sestavila tým, který by byl schopen se proti kremelské lži bránit. Ona totiž vytvořila něco, co má pouze asi patnáct lidí. Jak má taková malá skupina konkurovat milionům dolarů, které Moskva vráží do informační války? Mogherini si bohužel neuvědomuje, že taková válka má jeden zřetelný cíl, a to rozložit EU. To přece nemůžeme dopustit.

Myslíte si, že EU jako celek toto nebezpečí, o kterém mluvíte, podceňuje?

Myslím si, že mnoho lidí v EU, včetně paní Mogherini si neuvědomuje, že situace je velmi vážná. V Evropském parlamentu jsou dvě zcela jasně vymezené skupiny poslanců. Na jedné straně to jsou poslanci tradičních členských zemí EU a na straně druhé poslanci ze zemí, které kdysi patřily k sovětskému bloku, včetně nás. Tyto země mají úplně jinou historickou zkušenost než Francouzi, Italové, Němci nebo Španělé. Ti si jednoduše neuvědomují zásadní záležitosti, jako je třeba potřeba nazývat věci pravými jmény a otevřeně mluvit o ruské imperiálnosti a agresi. Ta opatrnost se nachází v Evropském parlamentu i v Evropské komisi a to může být nebezpečné, protože Rusko představuje jedno ze zásadních bezpečnostních rizik pro EU a samozřejmě také Českou republiku.

Čím je tato opatrnost u starších členských zemí EU způsobena?

Za opatrností vždycky stojí kšeft, ať se to týká Ruska, Ázerbájdžánu, nebo jiných bohatých zemí. Bohužel celá řada států EU včetně ČR odhodila jako staré nepotřebné harampádí obranu lidských práv. A kšeft je dneska více než lidská práva. Je škoda, že se to týká i Ruska. Byl to právě velký ruský humanista a obránce lidských práv Sergej Kovaljov, který by měl jednou dostat Nobelovu cenu za svou slavnou větu: Porušování lidských práv nemůže být vnitřní záležitostí žádného státu. Tenhle princip tady prostě neexistuje.

Měly by země, které byly kdysi součástí východního bloku, více tlačit na západní Evropu, aby bojovala s ruskou propagandou?

Problém České republiky jsou komunisté, kteří se netají svou snahou vytvořit novou komunistickou internacionálu. Nikdo si neuvědomuje, jak je to nebezpečné. KSČM je výraznou pátou prokremelskou kolonou u nás a v době, kdy komunisté mají jako svůj hlavní zahraničně politický požadavek vystoupení ČR z NATO, je to vysloveně kolaborace s Kremlem.

Jak se tedy může EU nejúčinněji vůči ruské hybridní válce a propagandě bránit?

Jedině nacpáním peněz do antipropagandy. Minulý týden jsem se potkal s šéfem rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) Thomasem Kentem. Řekl mi, že chystá televizní vysílání pro satelitní země Ruska, tedy jeho bývalé kolonie, kde žije tzv. ruskojazyčné obyvatelstvo. Jde o Pobaltí, Ukrajinu, Bělorusko a Jižní Kavkaz. Smekám před tím klobouk, protože Amerika tak bude suplovat to, co by měla dělat EU. V historii to možná šlo, protože Evropa byla po válce slabá a rozbitá, ale nyní by to měla Evropa vzít do svých rukou.

Jak čtete aktuální ruskou politiku vůči Ukrajině? Testuje tím Vladimir Putin novou administrativu USA a zkouší, kam až může zajít?

To, co se nyní na Ukrajině děje, by se stalo, i kdyby se novým americkým prezidentem nestal Trump. Dnes v médiích vyšla zajímavá zpráva o tom, že ruské prezidentské volby v roce 2018 proběhnou v den výročí anexe Krymu. Tak se to přece dělá! Pokud chcete být zvolen prezidentem, tak musíte národu něco dát a on vás za to odmění hlasy. Putin vlastně tímto rozhodnutím řekl, že se dají volby vyhrát tím, že se uloupí nějaké území. K tomu přece Trumpa nepotřebuje.

Navíc ten pověstný Rubikon už překročil a z autokrata se stal diktátorem. Platí, že diktátoři se bojí o svůj život. A bojí se o něj i Putin. Musí si určitě začít připouštět, že když přestane být prezidentem, tak do půl rok po skončení prezidentského mandátu stane před soudem, ať už mezinárodním nebo ruským. V první řadě proto myslí na záchranu sama sebe.

Kam až může Putin zajít?

Aby ho národ miloval, tak mu musí neustále slibovat, že nedopustí, aby se mu ubližovalo. Putin takto útočí na ruský pocit méněcennosti. Na co může být takový obyčejný Rus pyšný, když ne na velikost své vlasti? Pokud mu na ni někdo sáhne, tak se začne bouřit. Putin navíc tento pocit posílil, protože začal říkat, že ruská vlast nebude menší, ale naopak ještě větší, než je dnes. Tady musíme hledat kořeny útoku na Ukrajinu. Osobní role Putina, který je samozřejmě pod velkým tlakem ještě militantnějších lidí ve svém okolí, než je on sám, v tom hraje velký podíl.

Co tito lidé chtějí?

Je to odvěká touha ruských maršálů ovládnout severní pobřeží Černého moře. Je to strategická záležitost. Pokud Ukrajině nepomůžeme, Rusko by mohlo sahat až k Dněstru.

Co by EU měla dělat?

Zajímalo by mne, a ostatně jsem se na to už ptal paní Mogherini, zda k Minským dohodám existuje nějaký plán B. Bylo mi řečeno, že ne. Minské dohody jsou sice dobré v tom, že se mohou používat jako argument pro udržení sankcí proti Rusku, ale nefungují. Na Ukrajině se opět bojuje a lidé tam opět umírají. To budeme čekat na Minské dohody VIII?

Destabilizace Ukrajiny je velmi nebezpečná, a to také zejména pro nás. Pokud bude konflikt sílit, nebo se tam stane nějaká humanitární katastrofa, tak se mohou dát do pohybu miliony lidí. Na Ukrajině je více než milion tzv. vnitřně vysídlených osob, tedy uprchlíků, kteří bloudí po zemi a nejdou za hranici. Kam myslíte, že půjdou? Bojím se, že v takovém případě se ukáže naše úzkoprsá politika (v přebírání migrantů z jihoevropských zemí; pozn.red.). Až to budeme my, kdo bude volat o pomoc, tak nám Němci ukážou zdvižený ukazováček.

Je škoda, že Evropě uniká antikomunistický podtext celého ukrajinského boje. Ukrajinci si pamatují na hladomor, stalinské gulagy a šílenou vládu Brežněva. Nechtějí se stát součástí euroasijského svazu, do kterého je láká Putin. Bohužel si to ale uvědomují třeba naši komunisté, kteří se toho bojí, a proto kolaborují s Moskvou a opakují její lži.

Jaký by měl být plán B, který jste zmiňoval, ale EU ho nemá?

Já ho mám, ale nikdo mne neposlouchá. Ukrajina potřebuje zbraně a další vojenské prostředky, aby mohla uzavřít hranici s Ruskem a válku nakonec vyhrát a skončit. Pokud se tohle nestane, tak tu budeme mít další zamrzlý konflikt na Donbase, jako je už 25 let na Náhorním Karabachu.

Jak může do situace promluvit nový americký prezident Donald Trump?

Moje maminka je Čechoameričanka, která mě vychovávala k úctě k americké demokracii a svobodě. A já věřím v americkou demokracii a v to, že si Trumpa pohlídá. Už se to ukázalo s jeho první návrhem antiimigrantského zákona.

Takže nemáte obavy z Trumpovy avizované politiky vůči Rusku? Nový prezident se několikrát nechal slyšet, že se bude vůči Moskvě chovat jinak než předchozí administrativa prezidenta Baracka Obamy.

Dnes jsme si zrovna s kolegy v lidovecké frakci říkali, že bychom mu měli dopřát sto dnů hájení. Ty zatím neuplynuly. Musí se vymanit z té rétoriky, která mu přinesla vítězství. I tady si myslím, že si ho republikáni pohlídají a nepustí ho k tomu, aby nadělal více škody. Ale samozřejmě se mi nelíbí, co dělá, a už vůbec ne jeho nabubřelá dikce. I ti největší američtí prezidenti měli v sobě jistou skromnost.

Nedávno jste se vrátil z Náhorního Karabachu, kde jste spolu s dalšími poslanci působil jako pozorovatel u voleb. Kvůli cestě na vás Ázerbájdžán vydal před mezinárodní zatykač. Nebojíte se, že si pro Vás přijde Interpol?

Na Interpol jsem se obrátil a chci vědět, jestli mne zatkne, nebo ne. Čekám na odpověď, ale myslím si, že mi zatčení nehrozí. Interpol se nezabývá případy, které mají politické pozadí. Má cesta byla jednoznačně politickým gestem. Pozor si ale musím i tak dávat, protože mne mohou vydat země, které spolupracují s Ázerbájdžánem, například Bělorusko. Seznam zemí, kam nesmím, je už ale v mém případě hodně dlouhý, takže mne to neznepokojuje.

Premiér Sobotka se nedávno nechal slyšet, že ČSSD je připravená na to, aby po volbách začala uvažovat o případné spolupráci s komunisty. A není sama. Dříve se v podobném duchu vyslovovalo i hnutí ANO, i když nyní se k tomu staví negativně. Jaká bude role KSČM po volbách?

Myslím si, že komunisté s někým do vlády vstoupí. Jestli to bude ČSSD, tak to bude záležet do značné míry na jejím pudu sebezáchovy. Pokud ho mít nebude a do vlády s komunisty půjde, tak musí počítat s tím, že bude pohlcena, jako se to už stalo v minulosti.

Jak by se k tomu měli postavit pravicové strany v čele s TOP 09, za níž jste byl zvolen do Evropského parlamentu?

Minimálně musíme mít v takovém případě silnou opozici v Parlamentu. Přestože nejsem členem TOP 09, tak říkám, že jediná strana, která jasně deklaruje, že žádná spolupráce nebude, je TOP 09. Navíc je to jediná strana, která je jasně proevropská. V té rvačce o nás, která probíhá mezi Západem a Východem, je potřeba, aby to někdo hlasitě říkal.

Jste silným zastáncem toho, aby se v ČR zakázala komunistická strana. Mnoho lidí ale upozorňuje na to, že to není řešení, protože komunisté nezmizí a mohou založit novou stranu. Co na takové argumenty říkáte?

Chvíli před jeho smrtí jsem se ptal Václava Havla, proč to tehdy jako prezident neudělal. On mi odpověděl, že si tenkrát myslel, že se komunisté reformují, ale že to neudělali. Svou chybu přiznal, ale bohužel to už nestačil říct veřejně. Politika je věc symbolů a postavit komunisty mimo zákon je to nejlepší gesto, jak říct, že to, co tady prováděli, bylo špatné. Dokud toto neuděláme, tak s nimi budeme muset žít a riskujeme například to, že nás jednou vyvedou z NATO. Nyní je opět čas na to, abychom tuto myšlenku, tedy postavit komunisty mimo zákon, zase oprášili.

Říkáte, že bychom se měli vůči KSČM vymezovat. Nejsou ale na politické scéně horší subjekty, například xenofobní či nacionalistické strany, které mohou představovat také velké riziko?

Komunisté určitě nejsou jedinou silou, protože na to už nemají. Zcela jistě tu existuje další nebezpečí a může být i mnohem větší než u komunistů. Navíc se spojují. V Evropském parlamentu je vidět, jak hlasují stejně. Může se samozřejmě stát, že tyto fašizující strany převládnou, nebo že se do sebe pustí.