Dvacítka demokratů a televizní stanice

POZNAMENÁVÁME

Dvacet lidí (televizní stanice poněkud počet nadhodnotily, byla jich přesně polovina) shromážděných v sobotu před pražským hotelem Olympic, zachycených, jak jinak, všemi televizními kamerami, mělo reprezentovat odsouzení národa za to, že komunisté si zase dovolili příliš. Sešli se dokonce z celé Evropy a některých dalších zemí v Praze na Mezinárodní konferenci komunistických a levicových stran, aby si připomněli konec války před šedesáti lety. Chápu těch deset, senátora Štětinu i představitele Konfederace politických vězňů, jimž také televizní stanice daly slovo. Jakým právem si vůbec komunisté a levice dovolí připomínat toto datum? Vždyť na skončení války nemají vůbec žádné zásluhy. Osvobodili nás vojáci generála Pattona, to přece ví každé dítě. A když to neví, bude to po okázalých plzeňských slavnostech dozajista vědět. Tolik pokud jde o důvod schůzky komunistů a dalších představitelů levice. Je proto drzost, že si ti ‚komančové‘ přivlastňují něco, nač vůbec nemají právo. Ti Rusové, tedy rudoarmějci, přece sem k nám přišli jen krást hodinky, znásilňovat a vůbec dělat nepřístojnosti. Oproti milým hochům z naciarmy, které od nás vyhnali, to byli asiatští nevzdělanci. Jó, takhle hoši v černých uniformách anebo z Vlasovovy armády! Ti měli jiný šmrnc.
Těch deset demonstrantů medializovaných televizními stanicemi a v televizi podporovaných panem Štětinou a představitelem Konfederace byli jediní demokraté v oné chvíli před Olympikem. Chápali, že tam uvnitř v sále zasedají lidé, kterým je třeba zakroutit zcela demokraticky krkem. Vždyť také volali hesla o tom, že ‚humanista‘ (omlouvám se za toto slovo, bylo ve skutečnosti mnohem expresivnější) Havel si dovolil po ‚revoluci‘ neposlat všechny komunisty ke zdi. Ne, nepřeháním. I to tam opravdu zaznělo a jiné bohulibé výkřiky.
Co jsme se ještě dozvěděli z televizních stanic? Že prý veřejnost odsuzuje tuto novou Internacionálu. Veřejnost? Koho vlastně mysleli tou veřejností? Umím si představit, že na otázku ‚Jste proti tomu, aby komunisté vám opět sebrali všechen majetek, zavřeli hranice a vás, kdybyste chtěli poslouchat namísto častušek třeba Beyonce, poslali do koncentráku typu Osvětim‘, by ti mladí odpověděli, a že to všechno chtějí udělat komunisté, kladně. Kdyby se však tazatelé zeptali: ‚Jste pro rovnost lidí nikoli podle majetku, ale podle toho, co kdo umí, jste pro to, aby lidé měli práci, a mohli si tudíž i vydělat, jste pro to, aby se nelhalo a nepřepisovala se historie‘, že by také odpověděli ano. Nic jiného však ti komunisté v projevech na oné Mezinárodní konference nepropagovali, ale kdyby to televizní moderátoři řekli takto (mám na mysli druhou otázku), nebyli by pochváleni od svých nadřízených, protože ta odpověď by skutečně byla ‚ano‘. A těch deset křiklounů by se nemohlo dostat na obrazovky, tudíž by se ani nezviditelnili a nebylo by proč je propagovat. Příště by z pochopitelných důvodů nepřišli. Proč také? Zmizet z obrazovek by znamenalo mediálně umřít a třeba i ztratit šanci na případnou odměnu, protože nic není zadarmo. Ani podobná demonstrace. Žijeme přece ve světě, kde za všechno se musí platit. Akam by přišli protikomunističtí demonstranti, kdyby museli křičet jen tak pro nic a za nic. To přece na nich nikdo nemůže chtít. Akdyž nejsou ‚many‘ (?), je alespoň popularita přes televizní kanály, ono se to později (nebo hned?) nějak zhodnotí.
Atak i konference k 60. výročí je vítaná příležitost. Je jen škoda, že někdo z těch uvnitř hotelu Olympic nevyšel ven a třeba se tu s někým nepopral. To by pak bylo ono. Dokonce i do zahraničních médií by se to mohlo dostat. Ale takhle?