Duha demokratických stran

Mocná je zbraň, mocnější je právo.
Co je nejmocnější?
Pravdomluvné slovo. Tak to už přes 30 let zpívá Jaroslav Hutka.
Slovo jistě nebylo na počátku všeho, ale přesto právě ono vede někdy k osvobození, jindy k tragédii. Proto s Jaroslavem Hutkou souhlasím. A je důležité vědět, zda je to slovo pravdivé.
A slova „demokratické strany“ -rozumí se strany ve Sněmovně bez KSČM – pravdivá nejsou. Tím neříkám, že z hlediska vnitrostranické demokracie či představ o demokracii v české nebo evropské společnosti KSČM nechybuje nebo že se nemýlí. Neříkám dokonce ani, že KSČM má z hlediska demokracie ve všem dobrou vůli.
Krátké spojení předlistopadová diktatura = komunismus funguje a tu se musím hájit. Tvrdím-li, že dnešní KSČM je demokratická, nechci tím říct, že společenské zřízení před rokem 1990 tu bylo demokratické. Byla to diktatura, po roce 1948 dokonce krvavá diktatura státního teroru, skutečná tragédie značné části Evropy.
Hrůzy 50. let se nestačily po roce 1968 naštěstí ani plně opakovat, byť, řečeno s klasikem, tentokrát jako fraška.
Proč aspoň ty normalizační květy blbosti, kulturní zaostalosti, perzekuce a promyšlené diskriminace, které většina občanů pamatuje, dnešní KSČM veřejně nerozebírá, nevaruje před jejich dnešními mutacemi u nás i ve světě, a nezískává tak na svou stranu kriticky uvažující lidi, to nevím. Dnes nám ale komunismus, ať už jím rozumíme cokoliv, už nehrozí. A hrozí nám toho hodně. Jednou z takových mutací je vyvolávání odporu ke KSČM ve Sněmovně, kam byli její poslanci zvoleni v řádných volbách podle platné ústavy, která je i přes svou nedokonalost demokratická. K tomu slouží nepravdivá slova – o duhové koalici a demokratických stranách. Mluvíli kdo o demokratických stranách, říká, že to jsou parlamentní strany bez KSČM. Stejně tak „duhová koalice“, „duhová vláda“ je bez té rudé. Nechtít „červené“ je možné, ale proč vylučovat červenou z duhy?
Hovoří-li o demokratických stranách lidé z konkurujících stran, je to pochopitelné, kopají si tak do KSČM. Je smutné, že to u někoho zabírá, protože ten, kdo to říká, ukazuje vlastní omezení z hlediska demokracie. Není demokrat ten, kdo neuznává mandát získaný v demokratickém politickém zřízení v demokratických volbách.
O demokratických stranách mluví ale tam, kdy lze snadno říct „nekomunistické strany“, i Česká televize a Český rozhlas – ČTK to nedělá! – nejen v citátech, ale i v interpretaci slov pravicových politiků, ba i v informaci o jejich postojích. Proti levici musí bojovat každý, kdo udrží meč či pero, veřejnoprávní média nevyjímaje!
Díky demokracii tu za 17 let nebyl ani jeden seriózní právní pokus rozpuštění či zákazu KSČM. A je hanba, připouštíme-li pokusy neseriózní. Posledním je komise Senátu, jíž předsedá Jaromír Štětina (za SZ), pro posouzení ústavnosti KSČM. Senátu by více slušela komise pro posuzování překabátění se, tedy změn stranické příslušnosti a „pragmatických“ změn politických postojů od konce roku 1989.
Pravdomluvných slov je nám třeba. „Demokratické strany“ či „duhová koalice“ (rozuměj bez KSČM) pravdivými slovy rozhodně nejsou, z hlediska ústavy a zákonů i z hlediska zásad tolerantní, občanské společnosti.

Foto popis|