Dramatizace povídky Jaromíra Štětiny v divadle Viola

Století zázraků v Divadle Viola

Země. Láska. Divadlo. Osud dvou lidí rozdělený haldou betonu. Sendvič víry, vůle, odhodlání, sebezapření. Mladí herci Magdaléna Borová a Miloslav König v příběhu z Arménie.

Středa 2. května 2007 ve 20.00 hod. • předpremiéra
Čtrvrtek 3. května 2007 ve 20.00 hod. • premiéra

Inscenační tým:
Scénář: M. Borová a M. König
Režie: Lucie Bělohradská
Hudba: Marek Doubrava
Výtvarná spolupráce: Katarína Hollá
Hrají: M. Borová a M. König

Jaromír Štětina k povídce Století zázraků:

Dědeček Ovanes se mi zjevil jedno nedělní prosincové ráno v roce 1988.  Stál jsem uprostřed trosek, z hromad betonu a cihel stoupala pára z někdejších ložnic, kuchyní a obýváků. Poprvé v životě jsem uviděl kataklyzma, které během vteřiny zabilo desetitisíce lidí. Nevěděl jsem, jak se s tím vyrovnat. Bylo ticho, protože z města odletěli ptáci a lidé, kteří zemětřesení přežili, neměli sílu mluvit. Bloudili městem a hledali své mrtvé. Věděl jsem, že se budu muset někdy v nejbližší budoucnosti s přívalem hrůzy vypořádat, abych mohl žít bez šrámu na duši. Zavřel jsem oči a spatřil jsem ho. Byl ode mne daleko, přesto jsem však dokázal zaznamenat bílou bradu a hnědý arménský kaftan přehozený přes ramena. I jeho hlas jsem slyšel zřetelně. „Napiš to všechno,“ řekl kouzelný dědeček. „Nepiš ale o tom zlém. Napiš o zázracích a o tom, že se berou z víry a lásky.“ Otevřel jsem oči a dědeček zmizel. Odejel jsem do Jerevanu a do Prahy. Během několika dní jsem napsal povídku. Stačilo vždycky na chvíli zavřít oči a poradit se se starým pánem. Tak jsem vymyslel Artašese a Lydii. Museli být krásní a mladí a planoucí. Hlas Lydie se musel podobat hlasu něžných vodopádů, znějících na prknech zničeného gjumrijského divadla:  „Žádný strach královno. Nebojte se, krev už dávno vsákla do země.Na místě, kde byla prolita, se už dnes nalévají vinné hrozny.“ Museli být prodchnuti  láskou, která dovoluje i sebeobětování. Teď jsem si povídku po letech  znovu přečetl. Artašes a Lydie jsou z rodu Ovanese Grigorjance. Jsou silnější než zmar.

Jaromír Štětina

březen 2007

Proč jsme si povídku vybrali

Jednoduše, ten příběh nás zasáhl. Důležité je, že se to stalo právě teď, ve chvíli, kdy přišla nabídka spolupráce s Violou. Století zázraků totiž známe už několik let. Ale teprve teď • kdy jsme oba v nějaké životní fázi, s nějakými zkušenostmi • nás provokuje. Síla přírody, láska, divadlo • to řešíme a máme chuť sdílet… Navíc Arménie, kde se příběh odehrává, je pro nás nepoznaná, lákající „krajina“.

Musíme však přiznat, že úplně prvotní impuls dala jedna sečtělá maminka, která nás na knížku povídek Jaromíra Štětiny upozornila. Potvrzuje se staré divadelní heslo, že maminka a režisér mají vždycky pravdu.

Magdaléna Borová

Na DAMU absolvovala rolí Máši ve Rváčovi A. Máši (režie J. Kačer) a titulní rolí ve hře Nestyda K. Kwahulého (režie M. Horanský a E. Salzmannová). Během studií hostovala v Činoherním klubu, ve Viole a se Studiem DVA. V roce 2004 získala cenu A: Radoka v kategorii Talent a nastoupila do angažmá v Národním divadle. V současné době zde hraje například Verunku ve Stroupežnického Našich furiantech (režie J. A. Pitinský), Marcelu v inscenaci Vladařka závist aneb Zahradníkův pes Lope de Vegy (režie E. Eszeny), Thomasinu Coverlyovou ve Stoppardově Arkádii (režie R. Lipus), Marju Antonovnu v Gogolově Revizorovi (režie M. Dočekal) nebo Sestru James v Shanleyho Pochybách (režie D. Czesany). Zahrála si ve dvou televizních inscenacích (Maryška • 2003 a Pohádka pro housle a violu • 2005). Natočila roli Irenky v Morávkově celovečerním filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005).
S M. Königem spolupracovala již na třech představeních, připravovaných vždy v srpnu ve vesničce Pekařov na severní Moravě, v tvůrčím týmu režiséra Š. Pácla a dramaturgyně T. Dlaskové-Marečkové. Představení jsou součástí zdejší každoroční Pekařovské pouti, hrají se v přírodě a premiéra je zároveň derniérou. V roce 2004 inscenovali Pašije, o rok později středověkou moralitu Everyman a v roce 2006 pohádku K. Šiktance Svatojánský oheň.

Miloslav König

Studuje čtvrtým rokem na pražské DAMU, kde absolvuje v divadle Disk rolí Davida ve hře Království Lenky Lagronové (režie Štěpán Pácl). Během studií hostoval v Národním divadle. V současné době hraje v Divadle na Zábradlí Chasníka v Gazdině robě G. Preissové, Glagoljeva v Čechovově Platonovovi a Diomeda v Shakespearově Troiolvi a Kressidě, vše v režii Jiřího Pokorného. Dále hostuje v Divadle v Dlouhé v roli Zachariase Moirona v Bulgakovově Moliérovi (režie S. Fedotov) a v roli Hippolyta v Senecově Faidře (režie H. Burešová). Je představitelem titulní role v muzikálu Obraz Doriana Graye M. Pavlíčka (režie J. Pokorný). Natočil roli Mladíka v celovečerním filmu A. Nellis Tajnosti (2007). Zpívá v jazzrockové kapele Velmi krátké vlny.