Dokument a kniha _anketa

V závěru roku 2006 jsme se na české dokumentaristy obrátili s dvěma otázkami: I. Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje) II. Která kniha, jež jste letos přečetli, byla pro vás nejpodstatnější a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)

Rudolf Adler

I.
Dokument Á propos de Nice Jeana Viga, natočený v letech 1929-30, rekonstruovaný a vydaný na DVD v nádherně adjustovaném souboru celého režisérova díla s doprovodným textem Francoise Truffauta ve spolupráci Gaumont a Centre National de la Cinématographie v Paříži. S úžasem jsem zjistil, že zde několik desítek let obdivujeme jeho zmasakrovanou verzi, již jsme měli dosud k dispozici. Což teprve originál! Docela vtipně to na jednom semináři, kde jsem film promítal vystihl jeden student kamery: „ Když se nad tím člověk zamyslí, zjistí, že se od té doby v tom dokumentu zas až nic tak podstatného nestalo.“
II.
Pohled z mostu Karla Švestky z Tasova. Cena Egona Hostovského knize velice sluší. Několik kapitol mi připomnělo důvěrně známá místa. Jeden mlýn na řece Oslavě a jeho obyvatele, kteří zasáhli významně do mého života. Ačkoli již nejsou mezi námi, žijí také v mém filmu Na kus řeči v šalandě.

Petr Bok

I.
Jako první mne napadl film Pavla Kouteckého Zánik Československa v Parlamentu. Za prvé kvůli Pavlovi, ale taky proto, ze je to neuvěřitelný svědectví o době, lidech a politice, která často rozhoduje o našich osudech.
II.
Ve stejném gardu mne hned napadly Dějiny Nizozemska od Han van der Horsta. Asi proto, že mám moc rád pohled na historii v kontextech barevného spektra. Nesnáším černobílost.

Jan Gogola ml.

I.
Čerstvý dokumentární zážitek: před nedávnem dal fotbalista FC Barcelony Ronaldinho gól takovým způsobem, že si zpracoval míč na prsou, během toho se otočil zády k bráně a přes hlavu „nůžkami“ vstřelil v prostředí jím právě vytvořených „soch“ obránce a brankáře gól. Střela „nůžkami“ není zase tak ojedinělá, ale výjimečnost této akce spočívá v tom, že ji bylo možné zahrát klasicky „přízemně“, přičemž Ronaldinho se rozhodl pro autorské gesto s přesahem zpochybňujícím zaužívanou frázi, že všechno už tady bylo.
II.
Enrique Vila-Matas: Bartleby a spol. (Garamond 2006) – kniha o spisovatelích, kteří na začátku „kariéry“ přestali psát anebo nepsali vůbec:“Budu psát poznámky pod čarou komentující neviditelný text, který však proto není o nic méně skutečný, jelikož by se klidně mohlo stát, že tento přízračný text nakonec zůstane jakoby rozptýlen v literatuře příštího tisíciletí.“ Kniha podstatná v tom, že klade otázku, kdy to, co děláme, je nakonec únikem před námi samotnými respektive před světem jako takovým.

Vít Janeček

Vyvstávají mi díla klasiků.
I.
Letos toho bylo hodně, ale když mám vybrat jednu věc, uvedu Vachkův poslední film Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918- 1992). Svojí metodou neměnnosti ukazuje, jak moc se svět mění. Oproti svým předchozím natočil film kratší a jakoby tak nechal místo pro otevřený soubor reakcí v tisku, které k němu patří (konec konců toto je jedna z nich). S důsledností výtvarníka drží svůj styl a snaží se zapracovat do „obrazu“ vše co jej provokuje i tíží. Při jeho vzdělání, vidění a smyslu pro humor toho není málo.
II.
Robert B. Reich: Dílo národů – Příprava na kapitalismus 21. století. Jedna z řady základních „globálních čítanek“, vyšla dřív, ale dostal jsem se k její četbě až letos a ční mi jako analytický román nad ostatní poezií, beletrií i odbornou literaturou.

Petr Kaňka

I.
Ankety vždy úží prostor, kde se pohybujeme, na ten pomyslnný můstek vítězů, ale pokusím se k něčemu dojít..
V posledním roce pro mě byly nejdůležitější „naše domácí“ společenské dokumenty. Někdy v zimě jsme si se studenty promítli Zdroj M. Marečka, který dokázal chytit za šos velmocenskou politiku v globálním světě, no a pak dokument Bezesné noci R. Špačka a D. Čálka (také se studenty…), který mně dokázal nastavit zrcadlo, v němž jsem spatřil vlastní omyly a neschopnost se ubránit stereotypům myšlení, pokud do nich projektuji svá vlastní „zbožná přání“..a v posledním týdnu jsem přivítal Pravdě podobný příběh V. Hučína Martina Vadase, protože říká, co se ve společnosti nechce slyšet a je možné, že říká i víc… Pokud bych ty tři zážitky měl redukovat na jeden, pak bych asi zvolil Bezesné noci, protože tenhle pohled mně osobně prostě chyběl a posunul mě o kousek dál…
II.
U knížek je to jednoduché – zaujal mě Guy Gauthier Dokumentární film – jiná kinematografie. Teď nevím, jestli bude vtipné pro zdůvodnění volby, když si vzpomenu na zprofanované heslo, z něhož jsme jako studenti měli srandu..“učit se, učit se, učit se“. Ale nevím… Kdo to řekl?

Vít Klusák

I.
Zásadní byla Výměna manželek na Nově, zvláště díl, ve kterém se střídala žena z chudých poměrů s kolegyní z bohaté rodiny. Nemajetní byli spokojenější, měli se radši a víc drželi při sobě. Při nastolení nových pravidel „chudá paní“ učila bohaté posedět po večeři hodinu u jediného stolu, záminkou bylo Člověče, nezlob se. Bohaté děti pak s očima navrch hlavy líčí, že je to daleko lepší, než sedět u počítače, nebo DVD. – Dokument, který neilustroval, nekonzerovoval stav, ale měnil, léčil.
II.
Katalog Jiřího Kovandy Nedokumentováno (2005-1976 akce a instalace), vydal Tranzit a čistě graficky upravil Babák. Dobré a přitom staré a přitom jsem to neznal, tak proto. Např. str. 10.

Martin Mareček

I.
Autoři: Bláhovec, Čákanyová, Janečková, Potočný, Šípek – natočili své první filmy na Katedře dokumentární tvorby FAMU. Spoluzabýval jsem se jimi uplynulý rok a mám z nich radost. Podstatnou.
II.
Skeptický ekolog – Bjorn Lomborg sesumíroval knihu o stavu světa. Tvrdí, že Země kvete, lidé se mají dobře a bude ještě líp! Statistik umně (občas jednoznačně tendečně i legračně) seřadil kvanta dat. Samotný český překlad, vydaný Liberálním institutem a podpořený energetickou skupinou Czech Coal, dorazil se zpožděním několika let a není zas tak podstatný, jako je vždy debata kolem vývodů této skládanky. Šikují se tábory a řinčí údaji. Umět tak správně počítat… Děti jsou hosté, kteří hledají cestu od Jiřiny Prekopové a Christel Schweizerové – osobní studijní důvody, dobrá „průvodcovská“ literatura.

Tomáš Petráň

I.
V roce 2006 mně z nově vzniklých dokumentů oslovil film Marka Škopa Iné svety (Made in Šariš). Přes veškeré dramaturgické výhrady se mi líbí proto, že způsob zobrazení souzní s mým vnímáním východního Slovenska, které mám rád a nehledá v zobrazení každodenní různorodé reality žádná východiska a závěry. Zobrazované neslouží násilné sebeprezentaci autora, jak je v dnešním dokumentu zvykem, ale tvůrčímu a hravému hledání smyslu bytí, přičemž materiálem ontologické úvahy jsou extremity každodennosti (ve smyslu Ejzenštejnových „atrakcí“), tedy ryze filmový a filmu vlastní materiál. Jinak mně stále naplňuje radostí Muž s kinoaparátem, který je pro mně dosud zatím jedinou filmovou teorií, vytvořenou filmovou řečí a nikoli abstrahovanou do jazyka.
II.
Uvítal jsem překlad knihy Jacquese Aumonta Obraz, neboť její české vydání ukončilo můj několikaletý boj s francouzským originálem. V Láďově překladu se to dobře čte a není to dlouhé. Nejpodstatnější pro mně bylo asi dopsání mé disertační práce, tu ale zase nikdo nečetl, neb jsem ji vytiskl jen v šesti exemplářích.

Radim Procházka

I.
Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa režiséra Karla Vachka. Byl jsem při tom, když se psala kapitola do dějin kinematografie. Nevadí mi, že bude dějinám chvíli trvat, než film objeví. Mnoho jiných děl stejné sezony bude v té době už zcela zapomenuto.
II.
Karel Vachek: Teorie hmoty. Teď už to zní určitě trochu jako moje marketingová rafinovanost. Ale z prodeje knihy nemám ani korunu, tak si to snad mohu dovolit. Citát vztahující se k roku 1847 mívám často na mysli i na jazyku: „Francku, já myslím, že už naposledy sejem pánům.“ (str. 100)

Alice Růžičková

I.
Jak se to dělá – Marcel Lozinski (2006, Polsko). Drsná anatomie vzniku politického konformisty pod vedením polského mediálního poradce Piotra Tymochowitze dala dost zabrat i těm posledním mým iluzím o důvodech, pro které lidé vstupují do politiky.
II.
Nejlepší ze všech možných světů – Madeleine Albrightová (2003, Nakladatelství Práh). Velmi poučné čtení memoárů proslulé političky českého původu o pozadí důležitých historických událostí, které ovlivnila právě proto, že se nebála obhájit vlastní byť nepopulární názor a že do politiky vnesla pozitivní ženský způsob myšlení, při němž je důležitější spolupracovat a podporovat další političky než nimi soupeřit (viz Condoleezza Riceová a mnohé další).

Robert Sedláček

I. a II.
Čtu hodně a docela dost se dívám. Ale zvolit si „miss“ v těchto oblastech neumím. Omlouvám se.

Bernard Šafařík

I.
V uplynulém roce mne z osobních důvodů nejvíce zaujal dokument Michaela Glawoggera Dělníkova smrt. Když jsem za komunistů kvůli původu rodičů místo do gymnázia (tehdy Střední všeobecně vzdělávací škola) putoval do pražského Staropramenu posílit řady pivovarníků, myslel jsem, že snad horší úděl a práce neexistují. V roztrhaných mundůrech jsme se museli protahovat s hořící svíčkou, rejžákem a hadicí příliš malými dvířky do mokrých, kluzkých, ještě dřevěných sudů, abychom je v příšerném chladu hodiny drhli. Nebo bez jakékoliv pracovní ochrany kyselinou a opět rejžákem odstraňovali z ještě horkých, měděných kotlů kameninovou usazeninu a neustále poskakovali, aby se nám nohy v holinkách neuvařily. Ale co je to vše proti ručnímu těžení horké síry na vulkánech či práci v afrických přístavních jatkách, což tento jistě za nesmírně obtížných okolností výborně natočený film velmi sugestivně ukazuje.
II.
Co se týče knihy, tak jsem si po mnoha letech osvěžil v České republice čerstvě vydaný, znamenitý román Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí. Přetrvávající rozporuplné reakce mnohých zdejších intelektuálů nejenom na knihu, ale i na podle ní natočený film mne bohužel utvrdily v podezření, že to s tím vyrovnáním s exilem a jeho tvorbou asi ještě dlouho potrvá.

Tomáš Škrdlant

I.
Film Miroslava Janka Vierka. Vždycky jsem tušil (věřil), že podaří-li se dokumentárně zachytit autentický příběh skutečných lidí, bude to větší síla, než ty nejlepší příběhy vymyšlené a hrané. Jankovi se to povedlo.
II.
Vilém Flusser: Do univerza technických obrazů (OSVU 2001, překlad Jiří Fiala). Provokující vize možné role obrazů ve vývoji lidské komunikace a myšlení.

Radim Špaček

I.
Hranice brňanství do komponovaného večera o Rozrazilu pro brněnskou ČT -> stupeň cenzury a prudy ze strany Honzy Gogoly se dá přirovnat snad jen ke komoušům. Neschopnost dělat si prdel sám ze sebe, natož z instituce, pro kterou pracuju, je široká cesta do pekel…
II.
Jan Novák: Zatím dobrý. Mám rád statečný lidi.

Jaromír Štětina

I.
Pravděpodobný příběh Vladimíra Hučína; režie Martin Vadas; 28 minut. Dokument a peripetie spojené s jeho uvedením signalizuje, jak těžko a pomalu se po Listopadu česká společnost vyrovnává s totalitní minulostí, jak hluboce jsou všude zahnízděni ti, kteří na ní měli podíl.
II.
Hasan Bajev: Přísaha; z angličtiny přeložila Petruška Šustrová. Je to nejpravdivější kniha o čečenské válce, jaká byla napsána.

Pavel Štingl

I.
Pro mne byl velikým zážitkem dokument Petra Kotka o panu Kemrovi. Není to sice novinka, ale já jsem si ho teprve dodatečně „ulovil“ ve filmotéce festivalu v Plzni. Je to pro mne cenný snímek hlavně proto, že vzniknul až po smrti úžasného herce, dodatečně rekonstruuje jeho povahu, svéráz a postoj k absurditě tohoto světa.
II.
Už nějakou dobu je pro mne velikým objevem kniha Trevora Ravenscrofta Kopí osudu. Magie kolem Hitlerovy osobnosti mne zajímá už ode dávna. Tato dovedná a hrůzyplná publikace pro mne navázala na dávno již objevené Jitro kouzelníků a jeho dohady dovedla mnohem dále. Už dávno si uvědomuji, že Adolf Hitler nebyl šílenec s definovatelnou diagnózou. Odezírám to z jeho výrazů ve střižně, kde pracuji s archivními materiály. Schizofrenie vypadá jinak. Byl to podivný výplod lidstva, jehož pekelná rozhodnutí vycházela z jiných zdrojů, než je psychická porucha… Jistě to byly excitační drogy, určitě byl ovlivněn podivnou společností vyznávající černomagické síly. Nepodléhám příliš úvahám o věcech nadpřirozených. Proto mne zaujalo, že tato kniha klade na jednu misku vah führera jako ďábla vpuštěného na tento svět a naproti tomu jako fanatika, jenž ďábelským silám hluboce důvěřoval.

Helena Třeštíková

I.
Letos jsem poprvé nebyla na MFF v Jihlavě, který je vždy mým zdrojem dokumentaristických zážitků. Dost podstatný zážitek bylo nepřerušené odsledování filmu Nový Hyperion Karla Vachka z roku 1990 v Poněšicích. Když jsem ho kdysi viděla poprvé, tak mně jeho délka přišla k nepřežití. Letos jsem to vydržela v pohodě. Jednak jsem od té nějak více poznala pana kolegu Vachka a snažila se mu porozumět, jednak ten film už je vlastně „historický“, událostmi, které zaznamenává. Dost mně uchvátil a vlastně i překvapil a donutil přemýšlet.
II.
Zdeněk Perský: Kde domov můj. Knihu napsal zloděj a recidivista a je okouzlující. Mimo jiné v ní i podrobně popisuje jek vykradl FAMU. Vřele doporučuji!

Martin Vadas

I.
Podstatné byly a jsou pro mě poslední dva dokumentární filmy Kristiny Vlachové Dračí setba a Kauza Uherské Hradiště, protože svým svědectvím probouzejí kulturní paměť našeho barbarského národa, který přežívá na obláčcích postmoderních šaleb a klamů P. R. sdělení, na kterých se podílí i řada kolegů dokumentaristů a žurnalistů. Podstatné jsou tyto filmy pro mě i proto, že jejich autorka vzdoruje ignoranci České televize, která namísto veřejné služby napomáhá nevědomosti zdejších občanů, když výrobu druhého z nich léta odsouvala a uvedení obou těchto filmů je stále v nedohlednu.
II.
Knihy, kterými jsem byl a jsem letos fascinován, jsou tři.
1/ PRAHA atlas ortofotomap 1:5000 vydaná Kartografií Praha, a.s., Institutem městské informatiky Hl.m. Prahy a Geodisem Brno, spol. s r.o. v r. 2004, ISBN: 80-7011-780-X. Obdivuji úžasný nadhled této výpravné publikace. 2/ Hrdinům se neděkuje Příběh Vladimíra Hučína, kterou napsal Vlastimil Podracký a vydal Marek Belza v roce 2006 ISBN 80-903360-7-8. Http://mbelza. sweb.cz. Líbí se mi, jak autor dokázal zasadit mimořádný příběh našeho současníka do příběhu dalších úplně jiných spoluobčanů. Všichni, literární postavy i ty skutečné přitom žijí tady vedle sebe a potkáváme je každý den. 3/ Třetí nejpodstatnější knihou je starší kniha Jiřího Hejdy Žil jsem zbytečně Román mého života, kterou v roce 1991 vydal Melantrich v edici Memoáry. Dr. Hejda je jednou z obětí procesu s Dr. Horákovou. Dostal jsem se k jeho knížce až nedávno, proletěl jsem osudem autora za dva dny, ale už jen ten název mi stále straší v hlavě.

Karel Vachek

I.
Nejvýznamnějším letošním dokumentem je film Lucie Králové 103 minut z ukradeného kufru, samozřejmě vedle mého „anachronického“ filmu Záviš, kníže pornofolku, to si nemohu odpustit! Stejně významné jsou filmy Ivany Miloševičové Nikdy nebylo líp, Eriky Hníkové Sejdeme se v Eurocampu, Kateřiny Krusové Musím ti to říct, Lindy Jablonské Kupředu levá, kupředu pravá a Heleny Všetečkové Johana a cyklisti. Na obrození českého filmu se zúčastňuje velké množství mladých žen.
II.
Je třeba číst Herderovu knihu Uměním k lidskosti (úvahy o jazyce a literatuře), vše podstatné je řečeno už titulem. A hlavně: Herder byl jedním z inspirátorů českého obrození, které znovu očekávám.

Roman Vávra

I.
Dělníkova smrt od Michaela Glawoggera. Síla obrazu i autenticity výpovědi.
II.
Cesta Karla IV. do Francie od Františka Šmahela. Skvěle a poutavě zmapovaná etapa panovníkova života i doby pro naši zemi do dnešních dnů tak podstatné.

Ivan Vojnár

I.
Uplynulý rok mě žádný dokument osobně nezasáhl, zatěžkanost a křečovitost různých projektů stále poukazuje na dosud nepřekonanou lehkost a hodnotu klasického dokumentu Chrise Markera z roku 1962 Pařížský máj. Stálé poučení nenásilného pozorování jevů!
II.
Do světa pravdy i tajemství mě zasvěcuje román Moře, irský spisovatel John Banville, vyznamenaný Booker prize za rok 2OO5. V českém překladu opět možnost chytrého, silného vyprávění bez české přebytečné tíhy a chtěného producírování.

***

Dok.revue vydává Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava ve spolupráci s FAMU a Společností pro Literární noviny. Redakční kruh: Vít Janeček, Andrea Slováková, Marek Hovorka, Petr Kubica. Typo: Juraj Horváth (použitá písma: www.suitcasetype.com) K: MFDF Jihlava, Školská 12 / 110 00 Praha 1, office@dokument-festival.cz. Vychází i na literarky.cz, aktualne.cz a www.dokument-festival.cz.
Texty byly v původních verzích publikovány v deníku 10.
MFDF Jihlava Dok.revue.