DIVADLO

SMRT PAVLA I. DMITRIJ MEREŽKOVSKIJ REŽIE: HANA BUREŠOVÁ MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO

Ruku na srdce: kolik maturantů z někdejší povinné ruštiny zná Dmitrije Merežkovského, spisovatele a dramatika znamenitého, leč stejně výrazného nepřítele bolševické revoluce (zemřel v Paříži roku 1941)? U nás se hrál naposledy ve 20. letech, proto je jeho objevení dramaturgem Štěpánem Otčenáškem a uvedení na scénu Hanou Burešovou v Brně hodné vyznamenání. Stejně tak nic nevíme o nepříliš dlouhé vládě syna carevny Kateřiny Veliké, o jejím konci v čase revolučního teroru ve Francii i o stále odvážnějším odboji ruské šlechty proti samoděržaví. Ne nadarmo se říká, že velká plátna, která nemůže Burešová rozprostřít v mateřském Divadle v Dlouhé, přináší jako lahůdky brněnskému publiku (pražské OBRAZY Z FRANCOUZSKÉ REVOLUCE jsou výjimkou z tohoto pravidla, KAMENNÝ HOST ANEB PROSTOPÁŠNÍK, ZNAMENÍ KŘÍŽE, AMFITRYON jeho potvrzením). Vezměme jed na to, že také SMRT PAVLA I. bude aspirovat na titul Inscenace roku 2007. Určitě také zásluhou Erika Parduse, jehož herecký výkon v titulní roli – od poloh tyrana až po sentimentálního, stárnoucího milence – je letos jedním slovem nedostižný. S ním drží krok Igor Ondříček, Petr Štěpán, Pavla Ptáčková, Irena Konvalinová, Evelina Jirková…

TITUS ANDRONICUS WILLIAM SHAKESPEARE REŽIE: IVAN RAJMONT DIVADLO V DLOUHÉ PRAHA

Autorem nového přebásnění Shakespearova TITA ANDRONIKA je mistr Martin Hilský. Zvláštní je temný, rituálně košatý, pomstou prostoupený příběh římského císaře Saturnina, gótské královny Tamory, později císařovny, a vlasti oddaného Tita Andronika, vítěze nad Góty. Příběhem prostupuje pomstychtivost, násilí, krev, zvrhlost. Temná a zvláštní je také Rajmontova inscenace. Zřídka uváděná juvenilie není nejsilnějším textem velkého Alžbětince. Už při četbě se vtírá její zařazení do žánru groteskní černé komedie, textu pro divadlo hrůzy. TITUS, hra, v níž se usekávají ruce, vyřezává jazyk, párají břicha a podřezávají krky, se nemohl dostat do rukou lepšímu týmu, než je Divadlo v Dlouhé. Inscenaci zdobí smysl pro absurditu, pro jemný odstup, pro zlehčení krutosti naivního děje. TITUS je příběh o konci zhýčkané civilizace, jejíž vládci kážou před volbami víno a zpěv (u nás demokracii), a po nich krev (u nás utahování cizích opasků, a soustavné povolování těch svých). Civili zace dekadentně páchnoucí rozpory mezi slovy a činy. Kolíkovaná k záhubě. Jenom Říma? Naši epochu čistě aktualizovaného Shakespeara nejlépe evokují Mar tin Matejka, Bořivoj Navrátil (v titulní roli), Helena Dvořáková, Magda lena Zimová…

STOLETÍ ZÁZRAKŮ MAGDALÉNA BOROVÁ, MILOSLAV KÖNIG REŽIE: LUCIE BĚLOHRADSKÁ VIOLA PRAHA

Dá se dnes dělat aktuální divadlo?! Přinejmenším dva tituly mne přesvědčují, že ano. Jedním je CARLA DEL PONTE brněnského Divadla v 7 a půl (hraje výhradně v pražském Divadle v Celetné, ale to je téma spíš pro deníky). Druhým je STOLETÍ ZÁZRAKŮ, dramatizace povídky Jaromíra Štětiny z pera Magdalény Borové a Miloslava Königa. Do prostoru jednoho z nejmenších pražských divadel ho přenesla režisérka Lucie Bělohradská. Borová a König jsou zároveň aktéry silného příběhu z času strašlivého zemětřesení v Arménii v prosinci 1988. Příběh o člověku, který ve sklepě pod sutinami paneláku přežil jedenadvacet dní, je silný ve víře dvou lidí, že se uprostřed zkázy a zmaru ještě setkají. Divadelní manželství bývají nestálá, herce a herečku jerevanského divadla nejspíš ale tragédie tisíců obětí spojila natrvalo. Oba čeští herci civilními prostředky, zámlkami a úspornými gesty, vyprávějí o události, která se nás týkala jen vzdáleně a o které nikoli literárně, ale spíš reportérsky přesně napsal Štětina. STOLETÍ ZÁZRAKŮ slavilo velký úspěch také na prázdninových lázeňských Divadelních Luhačovicích.

Foto popis| Helena Dvořáková (císařovna Tamora) a Jiří Vondráček (císař Saturninus)
Foto popis| Miloslav König a Magdaléna Borová
Foto popis| Erik Pardus (car Pavel I.) a Evelína Jirková (Pavlova milenka Anna Gagarinová)
Foto autor| foto JIŘÍ P. KŘÍŽ