Demokracií se chlubí ti, kteří po ní šlapou

Samozřejmě pravicová vláda a její přisluhovači tvrdí, že se u nás demokracie dostatečně zabydlela. Pyšníme se prý silnou dlouholetou demokratickou tradicí, tím je samozřejmě myšleno období první republiky, a proto prý nám nedalo žádnou práci v minulých letech rychle obnovit občanskou společnost, ustanovit přitom takové demokratické instituce, které nás nenechají ani na okamžik o této skutečnosti pochybovat. Vždyť právě uplatňováním demokracie si Česká republika zasloužila 14. místo v hodnocení mezi ostatními státy, zatímco například Čína v důsledku nedodržování lidských práv byla až někde mezi posledními. Jaká to čest pro naši republiku, chtělo by se zvolat, jen kdyby to byla pravda!! I lidem, kteří se prostřednictvím redaktorů naší televize vyjadřovali k demokratickým institucím a uplatňování demokracie u nás, včetně pro nás tak příznivého hodnocení, byla celá ta šaráda k smíchu, nebo vyzněla velmi rozpačitě.
Všichni přece víme, že na celé Topolánkově reformě včetně Julínkova deformovaného zdravotnictví, není zhola nic demokratického. Přihodí slušný peníz opět bohatým, zatímco ostatní občané, především důchodci, budou obracet peněženky a demokraticky zvažovat, co dřív zaplatit, zda nájem, léky a lékaře, nebo si raději koupit zdražené potraviny.
Také demokracie k případnému umístění radaru v Brdech dostává pěkně na frak. Co na tom, že jsou lidé proti a že vyslovili v referendu nesouhlas? Občané tu přece nejsou od toho, aby přemýšleli, co je pro ně dobré a co jim škodí. Od toho je tady vláda, která se sice zradou dvou levicových poslanců dostala k moci, ale údajně to myslí s lidmi dobře. Tak dobře, že se raději rozjela podívat, kde vlastně ty Brdy jsou, aby zjistila, že Praha a jejich vládní křesla jsou natolik vzdáleny, že radar jejich zdraví nemůže ohrozit. Při té příležitosti si rovněž uvědomila, jak nutné je do zanedbané infrastruktury obcím v okolí Brd investovat finanční prostředky tak, aby starostové měli čas k přemýšlení a případnému zmoudření..
Předmětem kritiky je stále práce soudů a státních zastupitelství. Nedávná kauza ministra Jiřího Čunka nás utvrdila v tom, že zájmy vyvolených, jsou povyšovány nad zákon a morálku. Lidé mají pocit, že si nejsou před zákonem rovni a že lidé bohatí a vlivní jsou před zákonem daleko rovnější. Dobře placení obhájci se předhánějí, jak pro svého klienta docílit co možná nejnižšího trestu. Využívají k tomu všechny možné i nemožné prostředky, včetně uplácení. Amusím říci, že se jim to daří. Z reakcí nešťastných tváří poškozených a pozůstalých nabýváme dojmu, jako by na lavici obžalovaných seděli oni, nikoliv ti, kteří je poškodili a připravili o majetek, zdraví, nebo o nejbližší.
To, že je pošlapávána demokracie i některými senátory, především Jaromírem Štětinou, se mezi pravicovými poslanci, ani senátory neřeší. Proč také? Vždyť jeho chorobná a nesmyslná nařčení jsou přece namířena proti KSČM a v tomto případě se o pošlapávání demokratických hodnot nejedná. Jak jinak se také mohl senátor Štětina vyjádřit k nominaci bývalé nestranické poslankyně za KSČM Jitky Gruntové do rady nového Ústavu pro studium totalitních režimů, než odmítavě. Šanci prý nemá a je to podle něj provokace. I kdyžsenátor Štětina dostal několikrát po nose, protože jeho nesmysly nebyly potvrzeny, komunisté mu nedají stále spát. Rovněž předsedkyně Klubu otevřené demokracie Soňa Paukrtová se demokraticky příliš nezachovala, když prohlásila, že Jitka Gruntová nominována být nemůže. Zato paní Naděžda Kavalírová se těší přízni i prezidenta Václava Klause, který ji jako předsedkyni Konfederace politických vězňů do sedmičlenné rady navrhnul.
Je to zvláštní doba. To, co je považováno za demokratické, s demokracií nemá nic společného. To, co se mnohým zdá spravedlivé, má ke spravedlnosti také daleko. Proto příznivé hodnocení na uplatňování demokracie v České republice nemůže nikdo z občanů brát vážně. Má to být pouze berlička pro současnou pravicovou vládu, kdyby snad měl někdo pochybnosti o tom, že naši zemi vede nesprávným směrem.