Co uděláte s těmi dětmi?

DOPISy

Chceme reagovat na článek Lidičky a dětičky v sevření Dobra (Respekt č. 36/06). Humanistické hnutí je mezinárodní společenství lidí, kteří organizují společenské aktivity k dosažení skutečného dodržování lidských práv, spravedlnosti, bojují proti chudobě, diskriminaci, a především proti všem formám násilí. Každý jeho člen či příznivec rozvíjí aktivity v oblastech, které ho nejvíce oslovují. Někteří se věnují Kampani lidské podpory pro Afriku a Indii, další rozvíjejí aktivity proti diskriminaci a k integraci různých kultur, jiní zahájili aktivity v oblasti umění, výchovy, politiky, ekologie… Autor ve svém článku neposkytuje tyto informace, pouze se snaží aktivity humanistů degradovat. Bohužel se ve stejném článku nepíše, že díky našim aktivitám může přes 3500 dětí navštěvovat školu, že jsme v Africe a Indii vybudovali sirotčince, školy, lékařské ordinace, že téměř všechny cesty jsou hrazeny humanisty samotnými, že na aktivitách pracují ze své dobré vůle a že nejrůznější z humanistických projektů jsou financovány českou vládou pro svou serióznost a transparentnost.
Autor článku tvrdí, že je velmi podivné to, že humanisté mohou současně pracovat na politických i rozvojových aktivitách. Neuvědomuje si však zjevný rozpor, když sám píše o politikovi (senátoru Štětinovi) jako o „legendě humanitární pomoci“. Na konci stejného článku zmiňuje katolické organizace a zapomíná, že i ony organizují mnoho projektů v sociální oblasti, jako jsou projekty adopce na dálku, humanitární pomoc apod., a vedle toho jsou přítomni i v politice, například prostřednictvím KDU-ČSL. Nikoho normálního přitom nenapadne, že používají peníze určené na adopci dětí na dálku k politickým aktivitám.
Degradující kampaň v médiích vznikla v okamžiku, kdy někteří humanisté asi před dvěma měsíci stáli u zrodu iniciativy Ne základnám – aktivity bojující proti výstavbě raketové základny USA na území ČR. Je zřejmé, že autor článku s iniciativou Ne základnám nesouhlasí.
Namísto vysvětlení důvodů jeho postoje a otevření zajímavé diskuse však degraduje projekt Adopce afrických dětí na dálku.
Díky úsilí lidí v minulosti o demokracii máme dnes svobodu volně psát, ale už chybí svoboda myslet. Těžko uvěřit, že autor opravdu věří tomu, co píše, a přirozeně se nabízí otázka: Od koho dostává pokyny? Bohužel kvůli tomuto článku ukončili někteří adoptivní rodiče podporu svému dítěti v Africe. A tak se ptáme, pane Kovalíku, co uděláme s dětmi, které přišly tento rok o školné a možnost zdravotní péče?

O autorovi| Bc. Táňa Bednářová, předsedkyně o. s. Vysokoškolští humanisté